Kras se drží zuby nehty, vyhráno zdaleka není - Zaměstnanci stále odcházejí

Boskovice * Ještě nedávno byla situace v boskovickém Krasu doslova krizová. A Kras se ode dna zatím rozhodně neodrazil. Kdo si myslel, že podnik, nad jehož existencí se ještě před několika týdny stahovala černá mračna, během několika týdnů splní všechny nahromaděné závazky vůči zaměstnancům, zůstává nadále zklamaný.
Nové vedení přece jen přineslo do Krasu něco nového. Je to nový styl. A zřejmě i pozvolna narůstající naděje. „Když už nic jiného, tak pomalu plníme to, co slíbíme. Dříve se slibovalo více, než bylo možné, pak to tak dopadlo. Takovým způsobem nebylo možné udržet důvěru lidí, důsledky toho neseme stále. Nám se teď čtyřikrát po sobě povedlo vyplatit slíbené peníze lidem, co zůstali v podniku. Bývalí pracovníci stále nic nedostali, ale nezapomněli jsme na ně. Jen je prostě nemůžeme ve stávající situaci vyplatit, protože by pak nebylo na stávající zaměstnané a na výrobu,“ férově přiznal současný ředitel Krasu Lubomír Vališka.
Sám zůstává optimistou, přestože situace v podniku podle něj rozhodně optimistická není. „Kdybych to tu viděl jako neřešitelné, nebyl bych zde. Situace je více než náročná, vyhráno rozhodně není,“ dodal.
Dnes už je totiž nad slunce jasné, že i přes dostatek práce Krasu stávající nabídka služeb a sortiment výrobků pro dlouhodobé přežití nevystačí. „Kras musí dělat i něco jiného. Musí mít i jinou klientelu, musí se více orientovat do zahraničí. To je zřejmé. Děláme na ozdravném projektu, ale je to vše dlouhodobé. Zatím je ten stav tak nějak zakonzervovaný, držíme se zuby nehty. Já si nedovolím slibovat, že to ozdravení přijde za dva, za čtyři nebo za šest měsíců,“ nechce stavět vzdušné zámky generální ředitel Vališka.
Slova ředitele potvrzuje i personalistka podniku Marcela Hamerská. Pracovníkům splácí podnik dluhy v týdenních intervalech. „Platba záloh se opravdu dodržuje. Vždy v pondělí se řekne, kolik peněz bude v pátek vyplaceno. Ti, co pracují, už mají doplacenou dlužnou mzdu z dubna,“ uvedla personalistka zastávající i funkci asistentky ředitele, s tím, že další dlužné mzdy v tuto chvíli zaplaceny nejsou.
Podle Hamerské je také vidět zřetelná snaha nového vedení jednat s pražskými majiteli Krasu, kteří do Boskovic přestali úplně jezdit. „Myslím, že také spekulace o hrozícím konkurzu jsou nereálné, protože podmínky původní smlouvy vypršely od 1. července a zatím o žádném návrhu na konkurz není nic známo.“
Kras stále více čelí reálné hrozbě, že nasmlouvané zakázky nebude mít kdo udělat. Lidé pracující v podniku totiž důvěru zpět nezískali. V přetrvávající nejistotě dají často i přednost „jistotě“ pracovního úřadu. „Kdo si sežene místo jinde, okamžitě odejde. Za červenec opustilo kras dalších pětačtyřicet lidí, hlavně ze stříhárny. Ve stříhárně nemůže dělat každý, o takové lidi je nouze. Ty potíže tady s obsazením uvolněných míst jsou,“ potvrdila Marcela Hamerská.