Neděle 1. července 2007: Brody za Sloupem

Školáci se rozloučili se svou třídou, odnesli si domů výsledky svého celoročního snažení a zahájili prázdniny. Ruda čili Pavel Tichý se rozloučil se svobodou, odnesl si domů zbrusu novou manželku a zahájil život v chomoutu. S tím chomoutem to ale asi nebude tak vážné, protože si vzal hotový poklad a pokud se bude chovat slušně a vracet se včas z nedělních vyjížděk, tak mu ho Hanka bude na krk nasazovat jistě jen zřídkakdy.
Zatímco Ticháčci dospávají bujarou noc věnovanou svatebnímu veselení, my s odbitou devátou vyrážíme čile na trať. Stejně jako minulý týden zahajujeme vyjížďku pod letním kinem ostrým sjezdem do Pilského údolí. Za rybníčky odbočujeme doleva a vlníme se na serpentinách směrem k Újezdu. U Bílé skály odbočujeme opět vlevo a na svážnici táhnoucí se nad údolím se kocháme výhledem do okolí, kterému dominuje boskovický hrad. Smrťáček nám ustavičně vyhrožuje tím, že se vrátí domů. Neustále si stěžuje na bolest stehenních svalů a proto nechápeme, proč nám každou chvíli uniká z dohledu. Patrně to bude tím, že je velkým milovníkem rychlých vozů a nerad by propásl začátek přímého přenosu ze závodu F1.
Projíždíme nad Třemi rybníčky a zanedlouho odbočujeme z cyklostezky doprava. Lesní cesta nás dovede k hájence nad Újezdem. Odtud pokračujeme podél pole a stále se držíme hlavní cesty. Chvíli projíždíme lesem, chvíli skrz pastvinku a pak opět najíždíme do lesa. Jedna z cestiček nás vyhodí na svážce vedoucí z Doubravice. Na uhlazené cestě lehce držíme tempo. To nám ale překazí Hermida, na kterého musíme čekat, neboť jeho oči jako trnky i přes neprůhledná skla ochranných brýlí přilákaly blanokřídlého motýla, který ho v jednom ze sjezdů doslova oslepil. Jakmile vysvobodíme toto ubohé stvoření ze spáru Hermidových řas, pokračujeme dále.
Svážka nás zanedlouho vyveze až u Kuniček, odkud jedeme tvrdým terénem na Žďár. Po silnici pak na Petrovice a po žluté na Vavřinec. Zde přesedáme na modrou a spouštíme se do Sloupa. Najíždíme na svážnici za koupalištěm, ale během asi 300 metrů ji opět opouštíme. V místě, kde začíná stoupat nahoru uhýbáme vlevo a lehce se zvedající lesní cestou se přes několikero brodů dostáváme pod Němčice. V místě, kde cesta začíná lemovat kraj lesa si vyžádám svačinovou přestávku a pak odbočujeme vpravo. Zde se opět zanořujeme mezi vzrostlé jehličnany. Překvapuje nás ještě pár brodů, louží a strmější výjezd, za nímž se napojujeme na zelenou turistickou trasu. Záhy se ocitáme ve Žďárné. Spojovačkou vedoucí za dědinou se dostáváme rovnou na Suchý. Zcela úmyslně míjíme kiosky a chvátáme za Kubem na chatu. Zrovna se probouzí a tenkými škvírkami, jež se rýsují pod jeho obočím, se nás snaží identifikovat. Ono zapít kamarádovu svobodu je pořádná zodpovědnost a z mdlého výrazu v Kubově tváři je patrné, že on zodpovědný je. Musíme si pomáhat a proto neváháme a holýma rukama zabraňujeme tomu, aby přišel zlatý mok v nedopité bečce nazmar. Když se shodneme, že víc už opravdu udělat nemůžeme, rozloučíme se a nejkratší cestou se nebezpečnou rychlostí řítíme domů. A abychom netahali dříví do lesa, dáme dnes Markovi košem.
S bikerským pozdravem Kassici