O boskovické nemocnici

Máš-li málo – děkuj slovem.
Máš-li více – děkuj rozumem.
Ale nikdy nezapomeň poděkovat.

Tato slova mi utkvěla v paměti, když jsem vstupovala a později opouštěla boskovickou nemocnici. Budu děkovat?
Jsem z Velkých Opatovic, z města, do kterého jezdí ortopedové až z Brna. Vyžadují rentgen, ten ale v místním zdravotnickém zařízení bohužel chybí. Proto musí pacienti jezdit do Jevíčka nebo do Boskovic.
O Boskovicích často slyšívám, že je to hůře vybavená nemocnice s méně zkušenými lékaři. Musím říci, že s tímto tvrzením nesouhlasím. Na ortopedickém oddělení jsem podstoupila operaci kolena. Strach spojený s novým prostředím, lékaři, sestrami však brzy vyprchal díky všem, s nimiž jsem se setkala. Chválím profesionalitu primáře oddělení MUDr. Bedřicha Kaly st., lékařů MUDr. Bedřicha Kaly ml. a výřečného, mnohdy velmi unaveného, ale laskavého MUDr. Petra Daňka, který mě operoval. Slova chvály patří i MUDr. Vykoukalové, anestezioložce, která mě uklidňovala vlídnými slovy i pohledem.
Po operaci jsem začala rehabilitovat na oddělení, jehož primářem je MUDr. Ota Vlach. Velmi si vážím přístupu zdravotních sester Jany a Marty. Ty mě trpělivě vedly k samostatnému cvičení a chůzi. V neposlední řadě patří chvála a poděkování i kolektivu sanitářů od pana Václava Jordána. Nakonec také děkuji pacientkám na pokoji, kde se udržovala dobrá nálada a navazovala nová životní přátelství. Děkuji Fanynce Ležákové, učitelce v.v., s níž jsem si krátila dlouhé chvíle nekonečným povídáním o životě a zpíváním písniček.
Vlastně si myslím, že kdybychom nyní všem jmenovaným zazpívaly tu naši oblíbenou písničku O hřebíčku zahradnický, tak by se k nám přidaly i další hlasy pacientů a boskovická nemocnice by se „ověnčila“ těmi voňavými růžičkami. Předávám je tímto způsobem všem lékařům a personálu, který jsem při návštěvě nemocnice potkala. Ještě jednou děkuji.

Marta Kozelková, Velké Opatovice