Leoš Baďura – cestující necestovatel

Zajímáte se o východní filozofii, způsob života, dávné východní civilizace a kulturu. Maso se na vašem talíři neobjevuje a říkáte si, že by vůbec nebylo špatné se do tohoto světa, který vás tak upoutal, podívat. Pročtete pár průvodců, sbalíte batoh a přestože jste byli zatím nejdál, dalo by se říci za humny, odjedete skoro na půl roku do Indie. Tak přesně tohle je osud Leoše Baďury. Možná ho znáte už z cestopisu, který v našem týdeníku vycházel, možná z besed, možná z obchůdku Namaste, v kterém má pro vás spoustu dobrot a zajímavostí. A protože jeho zážitky a zkušenosti vskutku nejsou všední, tak si vám dovolujeme Leoše Baďuru představit i touto cestou.
Leoši, jak jste vlastně plánovali cestu? Bylo hned od začátku rozhodnuto, že to bude Indie a jak složité bylo vše připravit?
Na začátku byla jednak má touha poznat právě Indii, její kulturu, život prostých Indů. Je tam zažitá tradice vegetariánství, duchovnější přístup lidí k životu, čili jet tam nebylo pro mě jen o cestování a exotice. A také jsem hledal spolucestovatele, který by se mnou sdílel podobný přístup. Nakonec se ukázalo, že nehledám sám. Přes inzeráty jsme se shodou okolností našli s jedním nadšencem z nedalekých Vísek. Tímto způsobem jsme se dali dohromady s Vendou Stoupalem. Poznatky jsme čerpali z průvodců, spoustu informací jsme našli na internetu, tímto způsobem jsme zjistili ty nejzákladnější a nejdůležitější věci. Nebyli jsme v kontaktu s žádnými cestovateli, kteří už měli nějaké zkušenosti a protože v našem případě to byla první velká zkušenost s cestováním, věnovali jsme přípravě velkou pozornost. Balení, to bylo hodně o tom, co s sebou vzít a co ne, jako začátečníci jsme samozřejmě raději brali věcí více než méně. Nejdůležitější kromě dokumentů byla lékárnička se zásobou léků na všechny myslitelné nemoci a zdravotní komplikace.
Vy jste se vydali na cestu „po vlastní ose“, kromě náležitostí nutných pro vstup do Indie jste tedy museli řešit i stejné věci pro všechny tranzitní země.
Bylo nutné vyřídit víza do Turecka, Íránu a Pákistánu. Pomohla nám i cestovka, která tyto záležitosti zajišťuje. Cestovali jsme právě v době, kdy pro západní návštěvníky nebyly tyto země právě nejbezpečnější.
Co ta nejběžnější věc a to stravování po cestě a v samotné Indii, zkuste přiblížit tento aspekt cesty.
Jídlo pro nás bylo trošku složitější vlastně jen v těch tranzitních zemích. Zásoby jsme měli zhruba na čtyři dny. Oba se stravujeme vegetariánsky, což byl skutečně menší problém jen po cestě, kde na každém rohu „potkáte“ kebab. Ale v Indii to bylo naprosto bez problémů, pro vegetariány je tam vždy spousta možností. Základ samozřejmě tvoří rýže, pečivo, zelenina a různé omáčky. V tranzitních zemích, ale také v Indii, jsme si občas uvařili i něco sami.
Jaký je to pocit, působit na místní obyvatelstvo takříkajíc exoticky. Přece jen, zase tak často se místní s Evropany nesetkávají?
Je to rozdíl ve velkých městech na jedné straně a v malých městech či zapadlých vesničkách na straně druhé. Velká města jako Mumbai, Dillí, Kalkata jsou kosmopolitní a cizinců je tam celá řada. Ale je pravda, že v mnoha venkovských místech jsme působili skoro jako první Evropané, kteří tam zavítali. Ale místní nás, jak je Indům vlastní, srdečně vítali a zdravili a přestože sami nijak dostatkem jídla neoplývali, tak i pohostili.
Jedna z věcí, která mě osobně v Indii překvapila příjemně, bylo naprosto klidné až odevzdané chování Indů v období dešťů. Být to u nás, tak je celá republika v chaosu.
To souvisí s celou jejich životní filozofií. Oni vědí, že to deštivé období přijde a že zase skončí a že s tím prostě nic nenadělají. Navíc nejsou tak vázáni na majetek a jakékoliv hmotné věci jako my. Takže i když o něco v tomto těžkém období přijdou, necítí to jako velkou újmu. Prostě život jde dál. Navíc mnoho z nich vlastně ani nemá co ztratit. Trošku odbočím, ale nepřipraveného člověka Indie zaskočí. Je to syrový život bez příkras, nic před vámi neskrývá, bídu, utrpení a smrt nevyjímaje. V Indii jsou patrné velké kontrasty. U nás se skutečně drtivá většina lidí má dobře, tedy v tom smyslu, že mají kde bydlet, mají co jíst, mohou se věnovat koníčkům. Pro velkou část Indů je toto stále spíše světélko na konci dlouhého tunelu.
Leoši, je nějaká vlastnost nebo způsob fungování společnosti, v kterých bychom si z Indů mohli vzít příklad a v čem naopak oni z nás?
Myslím, že to je generační záležitost. Především mladí Indové koukají obecně na euroatlantickou civilizaci jako na vzor v tom smyslu, že naše společnost je pro ně nečekaně otevřená, máme spoustu možností, zkrátka můžeme si život organizovat hodně podle svého. Tuto otevřenost, která proniká už i k nim, chápou jako obohacení svého života. Nám by naopak určitě prospělo vzít si od Indů takovou životní pohodu, nadhled, možná by se dalo říci životní pokoru. My si tady prostě život spíš malujeme, než abychom ho žili.
Od vaší cesty uplyne již skoro pět let, netáhne vás to opět do světa?
Určitě bych chtěl vyrazit já i můj kolega Václav Stoupal, ale už jsou zde i nějaké povinnosti, dva roky funguje obchod, nejde se sbalit a odjet. Sázíme na to, že se s každým zákazníkem známe, že existuje osobní vazba. A to nejde a hlavně to nechceme měnit. Ale myslím, že tak do pěti let bude nějaká cesta aktuální. Spoustu míst, které nás zajímaly, jsme v Indii nenavštívili, například Bengálsko. Ano, Indie stále láká a doufám, že se tam ještě podívám.
Zmínil jste obchod. Nese exotický název Namaste a jeho sortiment vlastně s tím východním způsobem života souvisí. Takže to ovlivnění východem zafungovalo i tady?
Určitě ano. Když se zajímáte o východní kulturu a způsob života, stránku stravování nebo použití přírodních produktů jako doplňků nebo jako přirozených léků prostě pominout nelze. A tak zde toto vše najdete – bio potraviny, produkty zdravé výživy, koření, oleje, bylinné směsi, ale například i pro Asii typické vonné tyčinky či solné lampy. Chtěl jsem lidem nabídnout jednak opravdu kvalitní přírodní produkty a navíc kousek toho východního přístupu k životu a lidem přenést i do vztahu k zákazníkům. Namaste, to je nejčastější indický pozdrav a ve volném překladu to může znamenat i vítej, buď vítán – a to je právě základní myšlenka našeho krámku, protože v jeho prostorách jsou všichni vítáni. I zapřísáhlí odpůrci vegetariánství se tady mohou přesvědčit, že i bez masných produktů existuje spousta možností a vegetariánská strava vůbec nemusí být jednotvárná tak, jak si mohou myslet.