Cesta boskovických gymnazistů do Stanzach - Lechtal

Každý rok v průběhu června pořádá paní profesorka Skořepová turisticko - poznávací zájezd do rakouských Alp. Účastnila jsem se tohoto výletu již loni, v prvním ročníku gymnázia, a neváhala jsem jet ani tento rok. Vyjíždělo se 16. června v šest ráno od gymnázia, celkem nás jelo devět studentů, pedagogický dozor a další zájemci z boskovického okolí.
Nikdo si nezapomněl doklady, a tak jsme se dostali bez problémů do Rakouska, projeli jsme Vídní a zamířili po dálnici na Salcburk. Z časových důvodů jsme se na naší cestě mohli zastavit jen v Berchtesgadenu, které kdysi bývalo sídlem nacistických představitelů. Prohlédli jsme si muzeum a okolí a jelo se dál. K večeru jsme dorazili do údolí řeky Lechu, které lemují skalnaté giganty hor, které každého na první pohled okouzlí. Kolem 9 hodiny jsme byli na místě. Přivítala nás vesnička Stanzach s malebným náměstím, kterému vévodí snad stoletá lípa a kostelík. Přímo zde stálo naše ubytování - dům JEKY a přivítal nás prostřeným stolem a teplou polévkou.
Druhý den, hned po ránu, jsme se přesvědčili, že Rakousko je katolická země. Ráno přesně v šest nás probudily kostelní zvony a každou následující čtvrthodinu také odbíjely. Posilněni vydatnou snídaní a patřičně vystrojeni jsme zamířili k vrcholkům. První den jsme podnikli „procházku“ k horské chatě, ležící asi ve 2000 m. n. m. a dále sestup do městečka Namlos. Po návratu do Stanzachu jsme ošetřili první odřeniny a spáleniny, ale pranic nám to neubralo na chuti k dalším výstupům.
Druhý den nám pokazilo ovšem počasí, které se rozhodlo nechat celé údolí pod mrakem. Naší záchranou byly náhradní plány připravené právě pro špatné počasí. Zamířili jsme do vedlejšího městečka Reutte, kde jsme obdivovali překrásně zdobené měšťanské domy a navštěvovali obchůdky s drobnostmi. Odpoledne se již trochu vyčasilo a tak pár odvážlivců sedlo na kola a jelo podél řeky Lechu několik kilometrů k nedalekému mostu a zpět. Na této cestě pravidelně potkáváme koně, kteří neodmítnou jablko a krávy s charakteristickými zvonci na krku.
Ke každodenním zábavám na túrách patřily také povinnosti. Dospělí se museli prostřídat v kuchyni a my studenti u dřezu s nádobím. Každý večer nám náš belgický správce přivezl polotovary, které jsme si museli jen ohřát. Večery jsme si zpestřovali vykládáním o povoláních jednotlivých dospělých nebo přednáškami či různými hrami.
Další dny jsme pokořili několik vrcholů - Jöchelspitze (2242m) nebo Lachenjoch (2069m). Někteří si zpříjemnili odpoledne koupáním v horském jezeře nebo samostatným výšlapem na nedaleký kopec. Ale vždy, když jsme vystoupili do vyšší nadmořské výšky, mohli jsme ocenit krásné alpské louky, které pokrývaly rostliny, které známe jen z herbářů - vstavače, protěže, hořce nebo „alpské růže“.
Počasí nás ale stále zkoušelo a jeden den celý propršel, naštěstí jsme měli v plánu ještě návštěvu bavorských zámků. Jednalo se o zámky - Neuschweistein a Hohenschwangau, které si nechal postavit král Ludvík II. Bavorský. Svým vzhledem působí poněkud komicky a možná pro některé i kýčovitě, ale dokáží také okouzlit svou velkolepostí a krásou.
Poslední den se někteří věnovali odpočinku a další si ještě vyjeli na kole na Petersberghüte (1250m). Byla to krásná ukázka rakouské pohostinnosti - v dřevěné chatě, která není v zimě přístupná, jsme se schoulili u kamen, ve kterých plápolal oheň, hladili jsme bernardýna a kočky a popíjeli jsme čerstvě nadojené kravské mléko. V sobotu jsme se rozloučili s údolím a zamířili jsme do Innsbrucku. Poslední hodiny v Rakousku jsme strávili většinou nakupováním nebo prohlížením historických zajímavostí. Na cestě domů nás nepotkaly skoro žádné problémy. Pokud budete mít příští rok možnost, mohu vám tuto cestu jen doporučit.

Karolína Albertová, Gymnázium Boskovice