Sváteční připomenutí

Minulý týden většině z nás, díky dvěma svátkům, nabídnul hned čtyři volné dny. Snad každý přivítá, že má více času na své koníčky, rodinu, přátele, odpočinek. Neměli bychom ale zapomínat, proč se tyto svátky v našem kalendáři objevily.
5.červenec – Den slovanských věrozvěstů Cyrila a Metoděje
Představme si druhou polovinu 9. století. V Čechách jsou Přemyslovci ještě pár desetiletí před svým definitivním vstupem na jeviště dějin. V čele Velké Moravy stojí Rostislav a musí stále čelit tlaku Východofranské říše, kde kraluje Ludvík Němec. Rostislav ví, že větší nezávislost na Ludvíkově říši by podpořilo, kdyby se podařilo vymanit Moravu z církevní podřízenosti bavorským biskupům a vychovat vlastní duchovenstvo. Když neuspěje se žádostí o vyslání mise v Římě, obrací se na byzantského císaře Michala III. Ten vysílá na misi bratry Konstantina a Metoděje, pocházející ze Soluně. Konstantin vytvořil nové slovanské písmo, hlaholici a do staroslověnštiny přeložil liturgické texty, části evangelií další důležité písemnosti. Předchůdkyně našeho dnešního jazyka se stala oficiálním liturgickým jazykem. V roce 869 se Metoděj stal arcibiskupem moravským a panonským. V tom roce umírá v Římě jeho bratr Konstantin, který krátce před svou smrtí vstoupil do kláštera a přijal jméno Cyril. Pravděpodobně přímo Metoděj ještě na Moravě křtí českého knížete Bořivoje a jeho ženu Ludmilu. Metodějova životní svíce dohořívá v roce 885.
Mise obou bratrů měla klíčový význam pro počátky českého písemnictví a rozvoj křesťanství v našich krajích.
6.červenec – Den upálení Jana Husa
Ve srovnání s misí byzantských bratrů postoupíme v čase asi o pět a půl století směrem kupředu. V českém království panuje syn Karla IV, Václav IV. Evropa zažila v průběhu 14. století několik „morových ran“, které v Čechách udeřily s určitým zpožděním. Hospodářské poměry nejsou nijak skvělé a společnost se radikalizuje. Západní církev prožívá velké schizma, kdy jsou na Petrově stolci dva papežové. V této době začíná v Betlémské kapli kázat Jan Hus, který ve svém učení navazuje na dílo Jana Viklefa. Bojuje proti rozmařilosti církevních hodnostářů, odpustkům, bohatství klášterů. Vidí v nich pouhé olupování chudých žijících v pravé víře. V roce 1410 dal arcibiskup Jana Husa do klatby a ten ztrácí i předchozí přízeň Václava IV, neboť král měl z prodeje odpustků nezanedbatelné příjmy. Hus je nucen opustit Prahu a pobývat na Kozím Hrádku a poté na Krakovci. V té době už měla západní církev papeže hned tři. Situaci se jal řešit římský císař Zikmund Lucemburský, stejně jako Václav IV. rovněž syn Karla IV. Zikmund svolal do Kostnice koncil, který měl vyřešit všechny problémy, kterými církev procházela.
Národ český, odchován Vávrovými filmy a až nekritickou úctou k éře husitství, považuje Zikmunda za ztělesnění zla. Zikmund byl však patrně nejobratnějším diplomatem tehdejší Evropy, hovořil sedmi jazyky a z pozice římského císaře církevní problémy řešit musel. Husa vybavil průvodním listem, zaručujícím mu bezpečnost po dobu cesty do Kostnice, kam byl český mistr povolán. Na půdě koncilu již Hus podléhal církevnímu právu. To se mu stalo osudným. Církevní soud označil některé části jeho učení jako bludy a shledal Husa vinným z kacířství. Jan Hus byl upálen 6. července 1415 a jeho smrt se stala impulsem pro vznik mohutného hnutí jeho stoupenců.