ANKETA - Co na to zaměstnanci Krasu?

A jak se cítí ti, kterých se to nejvíce týká, tedy zaměstnanci firmy? Ačkoliv většinu z nich předák odborů přesvědčil, aby ještě vytrvali a dali vedení šanci, vládne mezi nimi nejistota, napětí i naprostá rezignace. Ptali jsme se jich, zda se, v případě že v pondělí nebude jasno, kdy budou dlužné mzdy zaplaceny, připojí k hromadnému odchodu z podniku. Zajímalo nás také, jak se s celou situací vyrovnávají. O tom, zda zaměstnanci věří proklamacím nového vedení, vypovídají i jejich komentáře.
Stanislav Jílek
Když nezaplatí, určitě se připojím k odchodu. Problémy jsou tu už alespoň půl roku. Momentálně mám zaplacenou zálohu za březen, za duben zálohu nezaplatili ani do konce května, jak slíbili. To jsou tři výplaty, co nemám. V rodině to chybí, mám manželku, tři děti. Pokud se to nezmění, odejdu na pracovní úřad, tam bych dostal aspoň nějaké peníze. Už rok nám říkají o stabilizaci, ale když se podíváte, co se děje, tak důvěra k tomu pražskému vedení není. No a nové vedení v Boskovicích je tady pár dní. Ředitel je vlastně už sedmý a je tady sedm dní, obchodní ředitel tu není ani měsíc. Moje žena v Krasu také pracovala, ale té jsem po mateřské říkal, že už sem nemůže jít, když ví, jaké to tu je. Naštěstí pracuje jinde. Já jsem v Krasu přes dvacet let.
Josef Hampl
No já tu pracuju i s manželkou. Takových rodin naštěstí není moc, řekl bych, že se dají spočítat na prstech. Zatím to děláme tak, že dokud ještě je nějaká naděje, tak tu zůstáváme. Je mi 53 let, mám před důchodem, teď by mě ani nikde nechtěli. Hned po vyučení jsem sem nastoupil, už je to třicet pět let. Děti máme naštěstí větší, žijeme z úspor. Co je na knížce, přesouváme na účet, abychom mohli poplatit, co je třeba. Dokud tam něco je, tak to jde. A když peníze dojdou, nezbude mi nic jiného než si zažádat o předčasný důchod.
Ludmila Kovářová
Představte si, že dva měsíce nemáte nic. Když máte nějaké úspory z dřívějška, tak je to dobré. Ale ty už teďka dochází. Zatím ještě pořád nějaké peníze máme, protože manžel v Krasu nedělá. Ti lidé odtud musí odejít, ne proto, že by zde nechtěli pracovat, ale proto, že nemají na jídlo, nemají na nic. Odejdou tam, kde ty peníze dostanou, ať už je to pracák nebo jiná firma. Vedení nevěřím a nikdo jim nevěří. Pokud nám nezaplatí, nezůstaneme zde, všichni odejdeme. My už nemůžeme čekat. Třetí měsíc bychom dělali zadarmo, to už máte dluh dvacet tisíc. Uvidíme, co nám v pondělí řeknou, to se rozhodne. Čekat ale nemáme na co.
Zaměstnanec(bál se postihu, a proto neuvedl své jméno)
Jsou to sedmilháři. Nesplní to, nevěřím jim. Pan obchodní ředitel může říkat, co chce, ale je tu jen nájemní dělník tak jako my. Ostatní majitelé naslibovali lidem hory doly, ale s lidma tady akorát vydrbali. Půl roku nejsou peníze a budete dalšího půl roku dělat zadarmo? Oni to pak promlčí a za tři roky to nikdo nedostane. Já mám tři děti, ženě končí mateřská. Když nemám na inkaso, co chcete dělat?