Voják z minulého století - Ladislav Soukup

Snad každý kluk si hrával jako malý na vojáky. A když se ke rčení, že v každém muži je celý život kus kluka, přidá skutečnost, že koníček v určitém okamžiku přeroste v pořádného koně, může se stát, že sháníte a studujete historické materiály, kompletujete a pipláte vojenskou výstroj a výzbroj, koukáte, kde a jak přijít k vojenské technice a hledáte stejně zapálené kamarády. A to už jsme vlastně v kostce představili Ladislava Soukupa, předsedu letovického Klubu vojenské historie – pancéřové techniky. Tento klub se specializuje na období druhé světové války a k tomuto období se váží i jeho vystoupení a dobová technika. Členy tohoto a podobně zaměřených klubů můžete potkat nejspíše při rekonstrukcích dávných bitev či právě při předvádění historické vojenské techniky. Ladislav Soukup nám dal nahlédnout pod pokličku činnosti a fundovaně ho doplňoval i jeho syn, který má k vojenské historii také velmi blízko.
Co vlastně bylo na samém začátku, jak klub vznikl a kolik teď máte aktivních členů?
Začátek byl podobný jako ve spoustě jiných případů, a to při debatách s podobně naladěnými kamarády, kdy slovo dalo slovo a na podzim roku 2004 začal Klub vojenské historie – pancéřové techniky fungovat. Přitom u nás v rodině to bylo možná malinko naopak než to bývá obvyklé. Na začátku byl silný zájem právě mého syna a to prohloubilo i můj interes o tuto oblast. Momentálně má klub sedmnáct aktivních členů a jsou mezi námi nadšenci například i z Čebína či Nedvědice. A ve svých řadách máme i jednu ženu, ta má při historických rekonstrukcích své místo na straně Rudé Armády, kde se ženy v bojových jednotkách objevovaly v poměrně hojném počtu.
Jak v současnosti získáváte dobovou vojenskou výstroj, výzbroj a techniku?
Pokud jde o výstroj, existují dnes specializované prodejny a dají se sehnat repliky původní výstroje. Zabývá se tím už dost výrobců a koupit se dá opravdu hodně věcí. Máme samozřejmě i originální kousky. Je to o hledání – vyjet na burzy, potkávat se sběrateli a podobně. Výzbroj a technika, tam to samozřejmě tak jednoduché není. Nyní máme z techniky k dispozici motocykl BMW, kolopásový transportér OT 810, nákladní automobil Praga RN a i jeden tank T–34. Jsou to vesměs kusy, které patří některému z našich členů a samozřejmě jsou k vidění na našich akcích. Hledají se většinou mezi sběrateli nebo lidmi, kteří po válce k této technice nějak přišli. A my je opravujeme a zprovozňujeme. Ale té tak říkajíc volné techniky dnes už moc není.
Nejbližší akcí, kterou budete pořádat, je už v sobotu boj o Kyjev 1943. Můžete nám ji trošku přiblížit?
Tato akce se odehraje v blízkosti Letovic, je směřována k účasti velkého množství historické pancéřové techniky. Půjde vlastně o výřez z bojů o předměstí města Kyjeva z roku 1943. K vidění bude ale i například dobový německý tábor. Celkem vystoupí kolem 360 účinkujících a organizačně a pořadatelsky se na akci podílí další takřka dvě stovky lidí. Kromě našich členů vystoupí členové dalších podobně zaměřených klubů prakticky z celé České republiky a přijedou i nadšenci z Maďarska či Nizozemí. Pro akci jsme stanovili poměrně přísná pravidla co se výstroje i výzbroje a koneckonců i vzhledu účinkujících týče. Prostě jde nám o věrné přiblížení doby a do ní zbraně z pozdějších let, digitální hodinky, náramky či kotlety a dlouhé vlasy prostě nepatří. To bychom klamali i diváky. Takové věci patří do show, ale nikoliv do historických rekonstrukcí. Při své činnosti spolupracujeme i s odborníky z Vojenského historického ústavu, kteří se vyjadřují k dobovým reáliím.
Když se s dalšími členy a známými bavíte o druhé světové válce, zaspekulujete si někdy, co by se stalo, kdyby...? Jak to dopadlo a zda to mohlo být jinak?
Tak to samozřejmě, ale to asi nejen my, ale v různých debatách spousta lidí. Tak jak se mluví o politice nebo sportu, baví se lidé i o těchto věcech. Takže občas se toto téma do našich rozhovorů vkrádá. Musím ale poznamenat, že vlastně nejen při podobných debatách, ale při veškeré naší činnosti důsledně vypouštíme související politické otázky. Ty nás nezajímají a nesmějí ovlivňovat. Jde nám o přiblížení historie lidem, o co nejvěrnější rekonstrukce historických událostí a o rozšiřování znalostí, nikoliv o to, kdo byl dobrý a kdo špatný a o nějaké soudy tehdejších lidí a jejich životních kroků a osudů.
Jak vidíte zájem lidí o vojenskou historii a právě třeba o období druhé světové války?
Zájem je cítit veliký. O tom ostatně svědčí i spousta akcí zaměřených právě na historii, ať už tu dávnější nebo modernější. Dělá se hodně věcí zaměřených na napoleonskou dobu nebo právě na dobu obou světových válek. Nedávno jsme dělali menší akci v Prosetíně a měli jsme trošku obavy, zda vůbec bude zájem a dojde i na diskusi. Ale dotazů bylo hodně, lidé se v historii už i poměrně dobře orientují. A například v Lysicích jsme měli velmi zajímavé vystoupení ve škole. Paní učitelka dějepisu zavolala a požádala o návštěvu s historickým výkladem, protože se o druhé světové válce právě učili. A tak tam syn ještě s jedním členem jeli a v dobových uniformách povykládali o tématu a snažili se dětem válečné události přiblížit. Myslím, že i pro žáky to bylo velmi přínosné, vždyť mohli k té době takříkajíc trošku zblízka přičichnout. Pokud i další školy a organizace nás takto osloví, samozřejmě se budeme podle našich možností jim snažit vyhovět.
Jakých dalších akcí se letos ještě Klub vojenské historie účastní?
Letos se vydáme i na Slovensko, kde se bude konat akce spojená s boji na Dukle. Tam samozřejmě pojedeme bez techniky a vystoupíme při rekonstrukci bojů.