Druhý prázdninový workcamp věnovali dětem

Skalice nad Svitavou, region * Téměř sedmdesát dětí z celého regionu nyní zažívá dva týdny plné radostných her a ještě se přitom zdokonalí v angličtině. Tato jedinečná záležitost se podařila realizovat celkem na šesti místech Boskovicka díky aktivitám skalického občanského sdružení Bambas, které vede pětadvacetiletý Josef „Pepíno“ Bareš.
Jsou prázdniny. Čas dovolených, čas radovánek, ale i slastného nicnedělání. Jen výjimečně si však rodiče mohou dovolit trávit celé prázdniny se svými ratolestmi. A stejně tak nemají všechny děti možnost v těchto dnech s tropickými teplotami polehávat na slunných plážích přímořských letovišť, zdolávat vrcholky evropských hor nebo „jen“ odjet na čtrnáctidenní indiánský tábor pár kilometrů od domova. A tak, zatímco jsou rodiče v práci, tráví řada znuděných dětí svůj čas bezděčným posedáváním u televizní obrazovky či naopak lumpačí v partách při často nebezpečných aktivitách.
Skalice, Lhota Rapotina, Svitávka, Chrudichromy, Knínice. Právě děti z těchto obcí, které zůstaly doma nebo tráví prázdniny u svých blízkých, a také děti hospitalizované v boskovické nemocnici, nyní dostaly možnost aktivně využít prázdninová dopoledne. „Kromě pracovního workcampu na záchranu přírodního koupaliště ve Skalici, který zdárně skončil předminulý týden, jsem vypracoval ještě jeden dobrovolnický projekt. Ten jsem věnoval dětem. Podstatou projektu je to, že se děti setkávají s anglicky mluvícími dobrovolníky, tráví s nimi čas a společně hrají smysluplné hry, a tak se vlastně i učí cizímu jazyku,“ zmínil prvotní myšlenku Pepíno Bareš, jehož projekt schválila a pod správu převzala pražská dobrovolnická organizace INEX SDA.
„Nakontaktoval jsem starosty obcí z mikroregionu Svitava, zájem projevily i obce mimo svazek. Rádi jsme je přibrali. Nabídl jsem jim projekt a vedl jsem je k tomu, aby dále pracovali sami, naučili se to. V obci museli oslovit rodiče s dětmi, museli najít instruktora, který děti zná. Instruktor také umožňuje vzájemnou komunikaci dobrovolníků a dětí, protože ne všechny děti rozumí zpočátku úplně dobře,“ popsal Bareš postup s tím, že v budoucnu už by si obce mohly podobné aktivity organizovat úplně samy.
Zajištění dobrovolníků měl na starosti stejně jako při minulém workcampu pražský INEX. „Toto je sociální projekt s názvem Svitava, kterého se účastní dobrovolníci z Korei, Japonska, Španělska, Finska, USA, Turecka, Francie, Belgie, Ruska, Anglie a Maďarska. Naše skupina je úplně supr, fakt to sedlo skvěle. Hodně jsem se toho složení ze začátku bála, ale už po prvním víkendu vidím, že je to dobré. Snad jen jedna holka z celého kolektivu rozumí o něco méně než ostatní,“ chválí si partičku mladých nadšených lidí z celého světa vedoucí workcampu, teprve sedmnáctiletá Bára Svobodová. „Také děti to vzaly velmi dobře. První den ráno to bylo ještě trochu rozpačité, protože nevěděly, jak začít, ale pak jsme hráli různé hry. A druhý den jsme se znali i jmény, je to super,“ doplnila.
Spokojené jsou i dobrovolnice. „Mám moc ráda děti a přemýšlela jsem, kde bych mohla pomoci. Myslím, že tento projekt je opravdu dobrý. Potkala jsem tu mnoho lidí, můžeme se naučit něco o našich kulturách, sdílet a srovnávat jejich odlišnosti. Můžeme o tom uvažovat a můžeme uvažovat i o tom, co a proč se děje ve světě. Musela jsem si sice sama zaplatit dopravu letadlem, ale pokud budu mít peníze, příští rok opět půjdu na nějaký workcamp,“ popsala své dojmy osmnáctiletá Japonka Norie Nakayama.
Podobný přístup má i stejně stará Naudy Schneider z Francie. „Chtěla jsem dělat tuto práci, protože si myslím, že cizí jazyky jsou velmi důležité. Každý cestuje, děti by se měly učit jazyky. Je to můj první workcamp, ale věřím, že není poslední.“
Všech čtrnáct dobrovolnic a dobrovolníků bydlí v mlýně ve Skalici. Odtud každé ráno vyrážejí skupinky do jednotlivých obcí, kde se až do poledne věnují dětem. Vedoucí kempu Bára Svobodová organizuje nejen program pro děti, ale také zajišťuje organizační chod celého tábora, včetně vaření, výletů a volnočasových aktivit zahraničních účastníků. I když je tato dívka zároveň nejmladší vedoucí v celé republice, své role se zhostila téměř s profesionálním klidem a nadhledem. „Jako dobrovolníci jsme se sešli na školení pro vedoucí workcampů. Naučili jsme se, jak vést komunikaci, jak řešit problémy. Poté jsme si vybrali jeden, který bychom chtěli sami vést. Ráda pracuji s dětmi, proto jsem neváhala.“
Na své strasti může nyní zapomenout také dvanáct dítek hospitalizovaných v boskovické nemocnici. „Děti mají velkou chuť i zájem. Dokonce i nepohyblivý chlapeček, co má celou nohu v sádře, nebo šestileté holčičky, co ještě vůbec nechodily do školy. Když se jich zeptáme na jejich bolístky, tak při hře i zapomenou, že nějaké mají. Dobrovolníci se střídají a práce probíhá tak, že se děti musí nejprve představit, pak se hrají hry. Vše v angličtině. Kdo nerozumí, tak mu pomáhám,“ uvedla instruktorka INEXu Rita Khudhurová, která má na starosti právě nemocnici. „Studuji sociální pedagogiku a už jsem si vyzkoušela sociální práci se staršími lidmi, hendikepovanými i dětmi. Práce s dětmi mě naplňovala nejvíc. To jak jsou bezprostřední a šťastné. Člověk se stane sám dítětem a hraje si. Navíc si procvičí angličtinu,“ zmínila své zkušenosti jednadvacetiletá dívka.
Dobrovolnický projekt vyvrcholí Festiválkem bez bojů a válek, do jehož organizace budou účastníci také zapojeni.