Hradhouse byl v obležení tanečníků

Boskovice * Davy většinou mladých lidí směřovaly v sobotu ve večerních hodinách k boskovickému hradu. Nepřilákalo je sem nic jiného, než taneční hudba a spousta známých jmen za mixovacími pulty. Boskovice totiž hostily jubilejní desátý ročník největšího festivalu taneční hudby na Moravě Hradhouse.
Letos se ale někteří zájemci museli obrnit trpělivostí. Kdo totiž nevyrazil k hradu se začátkem akce, tedy v 17 hodin, musel pak vystát dlouho frontu. V níž strávil i hodinu. Svědčilo to jen o mimořádném zájmu o akci. „No jo, zaváhal jsem. Ale hudba je slyšet i tady, tak to vydržím,“ nechal se slyšet Radek z Brna, který nepřijel za žádným konkrétním jménem. „Ne, chci tady prostě pořádně zapařit. Počasí vyšlo, takže si to zde s kámoši užijeme.“
Zatímco mladým lidem hlasité beaty vůbec nevadily, spíše je dostávaly do extáze, tak přítomní hasiči už tolik odvázaní nebyli. „Tohle moje hlava moc nebere. Ale budeme zde jen do půlnoci, pak nás vystřídá další skupina,“ užíval si v uvozovkách premiérovou akci boskovický hasič Ladislav Nárožný.
„To já jsem tady už popáté, vím, co mě tady čeká,“ doplnil ho kolega Martin Pečinka. „Zatím jsme v minulosti zasahovat nemuseli. Spíše pomáháme záchranné službě, občas vynášíme lidi, když někde omdlí. Ale nic vážného,“ dodal hasič.
Více práce tak měli pracovníci soukromé záchranné služby. „Přišla za námi dívka, že si spálila ruku o výfuk. Další zase přivlekli dva kluci. Zkolabovala ve frontě u vchodu kvůli dehydrataci. Málo pila,“ přiblížila první případy Helena Autratová s tím, že další v průběhu noci přibudou. „Hlavně s těmi, kteří přeberou. Samozřejmě extázi, ta je tady nejvíce rozšířená. A když pak člověk málo pije, samozřejmě ne alkohol, zvýší se mu teplota. A pak je problém na světě,“ doplnila zdravotnice.
Podle ní zfetovaný člověk neví, co dělá. „Kolegové mi vyprávěli, že před pár roky zde jeden takový skočil z patra hradu. Jemu se nic nestalo, ale poranil lidi kolem. Takoví lidé neodhadnou stupeň nebezpečí,“ dodala Autratová.
Největší drogou festivalu ovšem byla taneční hudba, kvůli níž přišly tisíce lidí. A ta v podání Adama Beyera, Marca Carola či Sebastiena Légera stála rozhodně za to.