Olešničtí včelaři slaví stoleté výročí

Olešnice * Sto let organizovaného včelařství na Olešnicku si připomněli o svatovavřinecké pouti všichni členové základní organizace Českého svazu včelařů v Olešnici. A to tím, že uspořádali výstavu, přednášku a vydali poutavou brožurku připomínající stoleté výročí. „Chceme o sobě dá více vědět. Výstava nebyla velká, ale spíše informační,“ vysvětluje předseda organizace Karel Tenora.
Šedesát členů olešnické organizace hospodaří se včelami v nadmořské výšce 550 až 600 metrů nad mořem. „A to je menší problém. Máme totiž dostatek medu květového, ale už ne třeba akátového,“ říká Karel Tenora z Crhova.
A další problém vyvstává i při prodeji medu. „Dnes totiž včelaři pěstují jen tolik včelstev, kolik právě prodají medu. A když ho neprodám, je to velké mínus. Včely totiž musí člověk ošetřovat, dokupovat vybavení, přidávat cukr. To všechno stojí peníze. A i když nám stát přispívá na jedno včelstvo 150 korunami, přesto musíte investovat. A právě na to si musíte vydělat,“ upozorňuje předseda. „Jenže ti zapálení včelaři to všechno stejně berou jako zálibu,“ vzápětí dodává.
V současné době se hodně propaguje prodej medu ze dvora, jak se mezi včelaři říká. Kdy se hodně dbá na čistotu a také na to, že se kvalitní med ihned dostane k zákazníkovi. „Třeba včera jsem vytáčel med a dnes ho mohu nalít do sklenice a prodat. A garantuji kvalitu. Jenže to se třeba nedá říct o prodeji medu v různých řetězcích, kam se navíc dováží z různých světových koutů. A ten se navíc několikrát roztavuje, takže ztrácí svoji hodnotu,“ nastiňuje největší úskalí prodeje medu Karel Tenora.
Podle zkušeného odborníka se kvalita medu pozná ihned. „Když ho koupíte v supermarketu, tak je tekutý. Vždycky. A to není možné. Třeba květový vám zkrystalizuje do měsíce, podle toho, kolik má glukózy. Stejně jako med jarní nebo medovicový. Ten když necháte dva měsíce doma, tak houstne, neteče. Prostě každý med, který je dobrý, zkrystalizuje.“
Evropská unie v posledních letech včelařství podporuje díky několika programům. Jejím cílem je, aby vznikaly včelařské farmy. „Argumentuje tím, že se zhruba 65 procent medu musí dovážet, protože se zde nevyprodukuje. U nás je spotřeba na jednoho občana 0,5 kilogramů a to je málo. Optimální je číslo 1,3 jako třeba v Německu. Tam je vidět, že se lidé o své zdraví starají,“ vypichuje důležitá čísla Karel Tenora a zároveň poukazuje třeba na pastovaný med, kdy se krystaly medu rozmíchávají. „Med pak zůstává takový vazký. A ten je pak nejlepší pro děti. V pastovém medu je totiž nejvíce pylu a glukosy, což děti potřebují. Jenže na odbyt moc nejde.“
Všichni včelaři, ty Olešnické nevyjímaje, v poslední době nejvíce bojují s nemocemi včelstev. Především svádí boj proti varroáze. „Je to náš největší nepřítel. Jde o malé broučky, které likvidují včely. Naštěstí stát nás v tomto boji podporuje, když přispívá 70 procenty na léčivo,“ oceňuje tuto pomoc předseda organizace. „Ovšem nejhorší je samozřejmě mor včelího plodu. Který se nedávno objevil třeba na Boskovicku. Včelař pak musí postižené úly spálit. To je pro nás to nejhorší, co by nás mohlo potkat,“ děsí se Karel Tenora.
Že je o včelařství a především kvalitní medové výrobky mezi veřejností zájem, ukázala vysoká návštěvnost na výstavě. „Vystavili jsme výrobky našich včelařů a jejich zařízení na zpracování medu. Lidé se mohli podívat i na ukázky úlů, představila se jim zde včelařská stanice Jabloňany nebo firma Včelpo z Obory,“ přiblížil náplň výstavy člen organizace Josef Kintr, podle něhož největší raritou byla vystavená učebnice včelařství vydaná v roce 1792. „Vlastní ji jeden z našich nejstarších členů. Vlastně patří k rodu, kde včelařství dědí z generace na generaci.“