Zarostlý rybník museli pokosit

Míchov * V neobvyklých pozicích bylo možné o uplynulém víkendu vidět rybáře na míchovském rybníce. Ti se totiž ve vysokých holínkách a s kosami v rukou brodili usazeným bahnem, aby vysekli bujarý porost orobinců, který během posledních dvou měsíců pokryl celou plochu rybníka.
Ještě minulý pátek by si poměrů neznalý člověk spletl plochu rybníka v Míchově s notně přerostlou nivní loukou. Plánovaná oprava výpustního zařízení se totiž protáhla až na celé tři měsíce, a tak mělké dno vypuštěného rybníka kompletně zarostlo hustým a houževnatým porostem. „Kdyby se to udělalo během měsíce, nedošlo by to tak daleko. Projekt realizovala zemědělská a vodohospodářská správa a my jako nájemci zodpovídáme za údržbu, takže to teď musíme vyřešit. A řešíme to tak, že v rámci dobrovolné brigády vegetaci z vodní plochy vysečeme, poté ji zkompostujeme a zpětně využijeme pro krmení,“ zmínil osvědčený, avšak pracný postup hospodář boskovické organizace rybářského svazu Roman Konstanz.
Orobince a další vodní rostliny podle něj stačí poséci těsně nad dnem, a rostlina již nevyroste, protože její kořeny uhynou. Pro rybáře to tak znamenalo celý víkend namáhavé práce.
Díky dokončené opravě výpustního zařízení, která vlastníka rybníka přišla přibližně na sto třicet tisíc korun, byl zažehnán havarijní stav v oblasti. Rybník, který je oficiálně veden jako revitalizační a také retenční svou funkci neplnil. Byl totiž nevypustitelný, jakákoliv manipulace s vodou nebyla možná. „Koncem minulého roku se začal vyvracet původní výústní objekt a hrozilo nebezpečí, že rybník bude v zimním období přetékat a že se budou valit ledy přes hráz směrem k nedalekým domům. Několikrát jsme museli žádat vodárny, aby nám odtok profoukly tlakovým vozem. Naštěstí byla zima mírná, takže se to dařilo udržet,“ zmínil nebezpečí, jež dnes již nehrozí, místostarosta Míchova Antonín Pospíšil.
V rámci opravy odvezla firma z bezprostřední blízkosti hráze navíc asi sto kubíků bahna. Díky tomu se vytvořilo i malé loviště. Rybáři, kteří léta používají mělký rybník k odchovu násady, už v něm v minulých týdnech vysadili přes dva tisíce plůdků, tedy rybiček o hmotnosti 50 až 70 gramů. „Výhoda je, že rybník je relativně mělký a že se snadno prohřeje. V sedimentu je spousta živin, vytvoří se tu pro ryby velké množství přirozené potravy a není potřeba tolik přikrmovat. Na podzim se vyloví a dají se jako násada do sportovního rybníku, nebo na odchov na tržní rybu,“ zmínil další osud rybek Konstanz.
Na dně míchovského rybníka, naposledy řádně čištěného před sto lety, stále leží metr a půl bahnitých usazenin. Kdyby rostliny v rybníce nadále rostly po celé ploše, nastal by problém s výlovem. „Ryby by tam mohly zůstat a největší problém by byl, kdyby tam zůstaly přes zimu. Veškerá biomasa pod ledem totiž odumře, začne odehnívat a spotřebovávat kyslík. Ten by pak chyběl rybám a ty by mohly uhynout.“
Pozemek s vodní plochou, která vždy patřila rodu Kálnokyů, patří v současné době obci Míchov. Vlastníkem vodního díla je pak Zemědělská a vodohospodářská správa Svitavy, která rybník pronajímá boskovickým rybářům. Nevyřešené restituční řízení nyní blokuje jakoukoliv možnost získání peněz ze státního či evropských rozpočtů. Vyčištění rybníka z vlastních prostředků je v této době naprosto nereálné také pro všechny dotčené strany: obec, hraběcí rodinu, vlastníky i nájemce rybníka. „Odbahnění vychází zhruba na milion korun za hektar. Zde, aby to mělo nějaký smysl, by to bylo minimálně půl hektaru, což pro nás není finančně reálné. Kdybychom počítali návratnost toho půl milionu v rybách, byla by to otázka desítek let. A v takovém horizontu by to pak nemělo význam, protože než by se peníze vrátily, rybník by byl znovu zabahněný,“ je přesvědčen Roman Konstanz.