Farský: Financování neziskovek nefunguje, grantový systém neplní svůj účel

Boskovice * Snažíte se pracovat s dětmi a dospívající mládeží. Nabídnout jim alternativu k bezbřehému vysedávání u televize a poflakování se v partách ve městě. Své činnosti však potřebujete z něčeho zaplatit. Každá koruna je dobrá, a proto hledáte peníze, kde se dá. Zpracujete projekty, splníte náležitosti. A najednou zjistíte, že peníze nedostanete... O svých zkušenostech a názorech na grantovou politiku města Boskovice jsme si povídali se zastupitelem a vedoucím Pionýrské skupiny Vladimírem Farským.
Jste členem grantové komise. Jaké potíže jste od jejího počátku řešili?
Jsem v grantové komisi od jejího počátku, jsem proto v obraze. V komisi jsou zástupci úřadu, rady, já jsem tam za komisi pro volnočasové aktivity. Za celou dobu fungování grantové komise jsme se nebyli schopni dohodnout na pravidlech rozdělování peněz, která by byla spravedlivá úplně pro všechny. Činnost jednotlivých organizací je natolik různorodá, že to prostě nejde. Byly vznášeny různé návrhy přidělování peněz, ale často nesmyslné. Jako posuzování významu aktivit podle členské základny. Třeba skauti, kteří mají hodně členů by tak získali více, i když jsou jejich akce veřejnosti uzavřené a chodí na ně méně lidí, než na akce naší pionýrské skupiny, která má členů méně. Tak se to prostě nedá posuzovat. Řešilo se také, jaké položky se dají pořizovat nebo ne. Někomu se nelíbilo, že materiály se daly využít i po akci, například překážky pro kynology nebo nakoupené míče, co zůstanou z tábora. Ale to dá rozum, že se využijí, přece se po závodech nevyhodí. Ta logika uvažování mi přišla nesmyslná, buzola přece není na jedno použití.
Podle jakých pravidel se peníze rozdělovaly doposud?
Mládežnické sportovní kluby získávají na podporu nemalé peníze, letos tam šlo z rozpočtu zhruba šest set tisíc. Jsou ale další mládežnické organizace, které se sportem také zabývají, i když to není jejich hlavní činností. Ty už ale neměly v této oblasti nárok. Jde například o dobrovolné hasiče, skauty nebo pionýry. Jako zastupitel jsem jako adekvátní protiváhu příspěvku sportovním mládežnickým klubům vybojoval v městském rozpočtu 50 tisíc pro mládežnické volnočasové organizace. Tyto peníze se rozdělovaly mimo grantový systém. Pravidla byla zpočátku nastavena tak, aby každý dostal peníze, na co potřebuje. Loni to ještě fungovalo, i když ty podmínky tak dobré nebyly. Loni, půl roku před volbami, rada pravidla změnila tak, že řada organizací už na peníze nebyla schopná dosáhnout.
A letošní rok?
Letos jsme v prvním kole grantového systému nežádali, protože jsme věděli, že se budeme opět ucházet o vyčleněných 50 tisíc. Počítali jsme, že si zažádáme a uspějeme jako loni. Ale na červnovém zasedání zastupitelstva přišla rada s tím, že těch 50 tisíc mládežnickým organizacím sebere, že tu rozpočtovou položku vytuneluje na nulu a peníze přesune do grantového systému. A tím jsme vlastně propásli první kolo grantového systému. Po prvním kole zbylo ještě 35 tisíc, co rada nerozdělila, a k nim se přidalo těch „našich“ 50 tisíc.
Co následovalo?
Tím pádem jsme byli nuceni napsat projekt v rámci druhé grantové výzvy. Abychom alespoň nějakou korunu vyčerpali, tak jsme zažádali o peníze na letní tábor, protože v této oblasti byla možnost získání peněz. Přesně podle pravidel jsme napsali projekt na dokoupení materiálu jako je volejbalová síť, míče, něco na propagaci a výlep plakátů. Je to jasně dané, taxativně vyměřené. Grantová komise náš projekt stejně jako jiné doporučila, že splňují všechny podmínky. To šlo do rady, která to úplně rozbourala.
Jak to myslíte?
Splnili jsme všechny podmínky, přesto jsme neuspěli. Při hlasování nebyl nikdo pro ani proti. Radní se prostě zdrželi hlasování, a tak žádost neprošla. To je absurdní, oni nemají názor? Kdyby hlasovali pro Ne, tak nic neřeknu, ale ze sedmi lidí se jich sedm zdrželo. Tak na co tam jsou? Poté jen přišel papír s rozhodnutím a na něm ve dvou řádcích stálo, že z druhého kola jsme nedostali nic. Tečka, razítko, podpis a nic víc.Tím smetli projekty ze stolu. Chápu, že je to politický orgán a nemusí nic zdůvodňovat, ale podle mě je to minimálně slušnost napsat, nedali jsme vám proto a proto. To samé se stalo postiženým. Zdrželi se hlasování u takové věci, aby mohli postižení chodit do bazénu, aby se mohli rehabilitovat. Jestli nemá někdo názor na to, že tito lidé mají ztížený život a zaslouží si úctu, tak to pak už nevím. A pak jim v systému zůstane třicet tisíc...
Zjistil jste proč jste peníze nedostali?
Okamžitě jsem rozeslal maily všem radním, kde jsem je žádal o vysvětlení. Položky byly jasně vymezené, samozřejmě že je mohli krátit, na to mají právo. Z devíti lidí mi odepsali jen čtyři. Pan Skořepa, že nebyl přítomen, paní místostarostka Vítková, že na to nemáme právní nárok. Názor vyjádřili jen pánové Ochmanský s Reiblem z ODS, kteří shodně napsali, že se rada rozhodla, že letos nepřispěje na aktivity typu letní činnosti nebo příspěvku na vstupné. Tím se usvědčili v tom, že porušili pravidla, která sami dali. V pravidlech výzvy toto totiž nebylo. Kdyby to všichni věděli, postavili by projekty jinak. Nikdo přece nebude žádat o peníze na věci, které budou v rozporu s pravidly. Za takovýchto podmínek je to pak marný boj.
Přišli jste tedy o dvacet tisíc, z čeho budete krýt plánované aktivity?
Bylo to na letní tábor, ten tábor už proběhl, vrátili jsme se. Skončil hospodářsky vyrovnaně, musel. Děti měly menší komfort, materiál se nenakoupil, používali jsme starý. Rodiče to stálo víc. Do aquaparku se jelo jednou, ne dvakrát, nekoupily se nové míče, volejbalová sít, ani tři nové vzduchovky.
To přece nejsou takové investice... Skutečně vás „pálí“ pořízení vzduchovek?
Na grantové komisi jsem to říkal jasně: vy mně nabízíte hrušky, ale já potřebuji jablka. Pata mě bolí úplně jinde. Od města jsme dostali bezplatně do užívání prostory klubovny, za což jsme jim velice vděčni. Neplatíme nájem, nicméně hradíme provozní náklady za energii, vodu a plyn. Je to papírová stavba s velkými úniky tepla. Jako organizace žádáme o dotace ministerstvo školství, kde od devadesátého roku máme zpracovány projekty pro provozní náklady. Ale vzhledem k tomu, že plynárny a nyní už i elektrárny posílají vyúčtování jednou za rok, tak na ty peníze nedosáhneme, protože dotace musíme vyúčtovat do půlky října daného roku. Úhrada těchto nákladů činí za celý rok dost peněz. Jen na plynu propálíme za rok 17 tisíc. To jsou pro nás šílené peníze. Platíme to z příspěvků lidí a také díky tomu, že nějaké peníze získáme za ubytování.
V čem je tedy problém, co vlastně očekáváte od městského grantového systému?
Problém je jinde. Proč máme žádat peníze na jednotlivé akce, když už na to máme vypracovaný systém, který od devadesátých let uplatňujeme na ministerstvu a který funguje. Od městského systému očekávám něco jiného. Je na politickém rozhodnutí rady, aby se rozhodla, jestli chce nějakému spolku přispět nebo ne. A pokud se rozhodne, tak se bavme o výši a účelu. Je potřeba nabídnou ty peníze tam, kde jsou třeba. Když to převedu například na sportovce, tak kdyby hokejovému klubu město dalo do užívání zimní stadion, řekli jim, tady máte zimák, my po vás nebudeme chtít ani korunu nájem, ale plaťte si provozní náklady. Do měsíce by šli hokejisté do konkurzu.