Představujeme: Úspěšná orientační běžkyně Markéta Tesařová

Každý z nás přemýšlí, jak naložit se svým volným časem tak, aby jej smysluplně využil. A zároveň strávil co nejvíce chvilek se svými blízkými, udělal něco pro své zdraví a ještě si užil pobytu na čerstvém vzduchu. Pokud bychom všechny tyto aktivity propojili, výsledkem bude sport poměrně neobvyklý, a to orientační běh. Sport, na jehož trase potkáte jak zkušené běžce, tak lidi všech věkových kategorií včetně maminek s kočárky, rodinných klanů či veteránů, kteří dokonce občas přiběhnou do cíle s košíkem plných hub. Prostě tento sport je pro každého. Důkazem je teprve třináctiletá Markéta Tesařová z Boskovic. Druhá v žebříčku Moravskoslezské oblasti, kterou vám nyní trochu představíme.
Markéto, od kolika let se věnuješ orientačnímu běhu a kdo tě k němu přivedl?
Začala jsem na podzim roku 2002, tedy v osmi letech. K tomuto sportu mě přivedla teta, která se společně s mou mamkou orientačnímu běhu aktivně věnuje. Na první závody jsme se spolu s rodinou vydali kousek od Brna. Líbila se mi trasa i to, že celý závod probíhal v příjemné atmosféře. Nikdo nás nikam nehnal. Jestli totiž trasu projdete nebo chcete zaběhnout co nejlepší čas, už záleží jen na vás. Na základě této zkušenosti jsme se s mamkou nejprve přihlásily do brněnského oddílu a pak přestoupily do blanenského Radioklubu, který sdružuje asi čtyřicet členů převážně z Blanska. S blanenským klubem jezdíme téměř každý víkend po celý rok na závody.
Dá se říct, pro koho je orientační běh určen?
Trasy závodu se mohou zúčastnit naprosto všichni, není to nijak omezeno. Tratě jsou vždy rozděleny do několika kategorií, většinou podle věku nebo stupně náročnosti trasy. Ale je tu i kategorie určená pro maminky s kočárky a velmi malými dětmi. Nechybí zde ani kategorie příchozí - určená pro ty, kteří jsou na orientačním běhu poprvé. Další kategorií je žákovská, kde je asi 2 kilometry dlouhá trasa. Samozřejmě nemůže chybět ani elita. Ta je určená pro kluky nad jednadvacet let, kteří běhají ty nejnáročnější trasy. Na větších závodech ale bývají obsazeny i kategorie nad 75 let, kdy jdou do lesa i lidé o berlích, které prostě baví se v lese orientovat a hledat kontroly. Pro malé odvážlivce, kteří si troufnou jít do lesa bez maminky, je určena ofáborkovaná trať. Takže na závodech můžete potkat opravdu všechny věkové kategorie. Délky tratí jsou opět určeny podle věku. Pro nejmenší jsou určeny dva kilometry, starším běžcům tři až šest a elita běhá okolo deseti kilometrů. Já jsem začínala na dvou kilometrech, tedy v nejmenší kategorii, teď běhám okolo čtyř kilometrů.
Jak závod probíhá a jakým způsobem se na něj lze přihlásit?
Na závod se přihlašujete zhruba týden předem na internetu. Kategorie příchozí se mohou přihlásit i na místě závodu. Na startu obdržíte mapu s tratí a popisy kontrol a také čip, podle kterého se určují vítězové závodu. Pokud nemáte buzolu, můžete si ji vypůjčit. Pak už člověk běhá nebo jde po trati a hledá kontroly. Výsledek se určuje podle času a také podle toho, zda všechny kontroly najde. Těch bývá na trase sedm až pětadvacet. Můžete i nemusíte je všechny najít. Když jsem začínala, bývala jsem v lese i hodinu, všechny kontroly jsem musela najít. Nikdy jsem to nevzdala. Jinak je délka závodu odvislá od počtu kilometrů. Určitě je důležité mít dobré boty. Kromě startovného nic víc už nepotřebujete. Běhá se po celý rok a za každého počasí. V létě se většinou konají vícedenní závody po celé Evropě.
Jaké jsou tvoje zatím největší úspěchy v soutěžích a žebříčku závodníků?
Soutěže jsou rozděleny do tří úrovní. Nejnižší je kategorie C, tedy oblastní žebříček pro čtrnáct oblastí v celé republice. Pak následuje vyšší kategorie žebříček B - Moravskoslezský a Český a nejvyšší možná dosažená úroveň je žebříček A - pro celé Česko. Ten je ale určen pro dorostence až od šestnácti let. Oblastní žebříček jsem několikrát vyhrála a minulý rok jsem se umístila na druhém místě v kategorii B. Koncem srpna jsem také byla na druhém místě na závodech Bohemia, kde byli účastníci z celé České republiky. Velmi často se konají závody i v našem okolí. Tento víkend jsme běhali na Velenově a příští víkend pořádá náš oddíl závody v Lipůvce.
Do jakých míst ses už díky závodům v orientačnímu běhu podívala?
V Česku jsem byla už skoro všude. Poznala jsem díky závodům spoustu našich měst. Dopoledne vždycky závodíme a odpoledne věnujeme čas prohlídce měst a kultuře nebo třeba dalším sportovním hrám. Jezdíme i na mezinárodní závody. Měla jsem tak možnost podívat se na Slovensko, do Maďarska, ale byli jsme i ve Švédsku. V létě jsem jela na mezinárodní tábor ve Vidnavě, kde se sešli orienťáci opravdu z celého světa. Španělé, Turci, Bulhaři, Poláci nebo třeba Izraelci. Právě s jedním z nich mám zajímavý zážitek. Na táboře jsme si s ostatními účastníky vyměňovali dresy a mně se nejvíce líbil ten s hebrejštinou. Běhám teď tedy v jeho dresu a on v mém. Na závodech v Mělníce za mnou přišla skupinka Izraelců, že znají mého kamaráda, jehož dres jsem měla na sobě. Shodou okolností byli ze stejné vesnice jako on.
Co tebe osobně na orientačním běhu baví ze všeho nejvíce, čím ti přijde tento sport zajímavý?
Vyzkoušela jsem už mnoho druhů sportů. Chodila jsem například do volejbalu, basketbalu i juda. Kromě orienťáku jezdím i do Blanska na atletiku. Orienťák mě ale zatím chytl nejvíc. Líbí se mi, že kromě pohybu se na závodech scházíme a setkáme s příbuznými i známými. Určitě hodlám v tomto sportu pokračovat. Až budu dospělá, velmi bych si chtěla založit v Boskovicích vlastní klub orientačního běhu. Podle mě tu chybí základna pro běh. Zatím kromě mě a mamky známe jen jednu rodinu z Boskovic, která se tomuto sportu aktivně věnuje. A to je možná škoda.

Text: Martina Vašková,
foto: archiv Markéty Tesařové