Unikátní stavba, unikátní expozice - Moravské kartografické centrum

Dvě velká lákadla nabízí nové Moravské kartografické centrum ve Velkých Opatovicích. Kromě unikátní expozice je to i pohled na neméně unikátní stavbu. Objekt totiž připomíná obří člun obrácený dnem vzhůru. Který stojí v místě původního křídla zámku. Už to samo o sobě láká k návštěvě. Ovšem vydejme se nejdříve na jinou exkurzi, a to na cestu proti toku času do minulosti.
A to o více než tři desítky let zpět. Zanedlouho, přesně 2. ledna to bude přesně pětatřicet let, kdy vyhořela jižní část velkoopatovického zámku. Což byla pro město pohroma. Zvláště proto, že dlouhou dobu zela tato část zámeckého traktu prázdnotou. „Až kolem roku 1988 se začalo uvažovat o tom, jak tuto část dostavět,“ zavzpomínal současný starosta Jiří Bělehrádek.
Tehdejší zastupitele nadchla myšlenka vybudovat na místě vyhořelého zámeckého křídla kulturní centrum. Projekt měl na svědomí architekt Zdeněk Fránek. Který už tehdy přišel pro někoho s možná revolučním nápadem. A především dosti netypickou stavbou. Tak zvaného obráceného korábu. „Ale v podstatě je to normální tradiční chalupa, akorát že jinak vymyšlená,“ vrací se ke svému nápadu jeho stvořitel. „Prostě nápad vyšel z potřeby překlenout velký prostor co nejlevnějším způsobem. Proto je užitý krov, který dělá takový dojem. A dřevo bylo tehdy, když jsme začínali, poměrně levným materiálem. A navíc, vycházel jsem z architektury, kterou jsem tehdy dělal,“ dodává svérázný, leč vynikající architekt.
Už tehdy se mluvilo o netypické stavbě. Která jednu část obyvatel nadchla, jiné popudila. Ostatně, jak tomu v běžném životě bývá. Jenže na začátku devadesátých let ještě nebylo přáno celému projektu. A tak se zasekl, na čem jiném, než na financích. Psal se rok 1992. „Tehdy byl investorem okresní národní výbor v rámci tak zvané komplexní bytové vybavenosti. Jenže tato akce pak přešla pod města a obce, ovšem bez finančních prostředků. A samozřejmě město na tak nákladnou akci nemělo dostatek peněz. Alespoň se podařilo stavbu zakrýt a zakonzervovat ji,“ uvedl Jiří Bělehrádek.
Dlouhých jedenáct let stála stavba naproti stálému kinu netknutá. Takže zcela logicky chátrala. V roce 2003 se začalo jednat o jejím osudu. Zbourat ji nebo pokračovat dál? Takové otázky se nabízely. „Jenže věděli jsme, že výstavba kulturního centra není to pravé, co naše město potřebuje,“ upozornil starosta Bělehrádek. „Přiznávám se, tehdy jsem byl skeptický ohledně dalšího osudu stavby.“
„Ano, tehdy byly problémy, ale pouze finančního rázu. Technické rozhodně ne,“ doplňuje Zdeněk Fránek.
Už už to vypadalo, že o atypické stavbě budou zmínky pouze v dobovém tisku a kronikách. Naštěstí vše nabralo zcela jiný směr. A obrat k lepšímu. Za dalším vývojem ale musíme poněkud oklikou. A hlavně vydat se s účastníky prvního cyklovýletu v rámci festivalu Boskovice na kunštátský zámek. „S doktorem Oldřichem jsme v červenci 2000 navštívili horní část zámku, která patřila Moravskému zemskému archivu. A součástí prohlídkové trasy bylo v jednom sále zhruba pět dílů plastické mapy. Tyto díly zachycovaly okres Blansko. Moc se nám to líbilo,“ vybavuje si Přemysl Reibl, tehdejší šéf Muzea Boskovicka.
Slovo dalo slovo a díky domluvě s vedením Moravského zemského archivu se o pár měsíců později plastická mapa v celé své kráse vyjímala v boskovické sokolovně. „Za čtrnáct dní ji navštívilo přes pět tisíc lidí,“ ohromilo tehdy Reibla, kterému se v hlavě usadila zajímavá myšlenka. „Začali jsme se zabývat tím, jaký osud by mohla mapa mít.“
O unikátním exempláři se živě diskutovalo. Ovšem umístit celou mapu nebylo zrovna jednoduché. Rozkládá se totiž na 150 metrech čtverečních. „Jednou mě jakoby prásknutím blesku napadlo, že vlastně v Opatovicích stojí rozestavěný kulturní dům, které zatím nemá využití. Protože jsme u nás v muzeu nebyli schopni najít vhodné prostory pro umístění mapy, napadla mě tato myšlenka,“ zavzpomínal Přemysl Reibl. „Ale rozhodně to nijak nesouviselo s tím, že jsem opatovický rodák,“ upozorňuje.
Právě tento okamžik považuje velkoopatovický starosta za velký zlom. „Díky návrhu Muzea Boskovicka se začalo poprvé mluvit o nějakém kartografickém centru. Mělo to za následek, že se začali shánět finanční prostředky na dodělání akce.“
Na konci roku 2002 nadace Open society found vypsala grantový program s názvem neziskové civilní organizace na cestě do Evropy. Přihlásilo se do něho i boskovické muzeum. „A dostali jsme se do něho. Program byl zaměřen na přípravu projektů pro tehdejší společný regionální operační program. A náš projekt byl zaměřen na vybudování Moravského kartografického centra. Na tehdejší dobu jsme dostali velice solidní finanční podporu,“ mohl být tenkrát spokojený Přemysl Reibl, nyní generální ředitel Národního zemědělského muzea. „Samozřejmě ale klíčové bylo, že s touto myšlenkou souhlasili představitelé Velkých Opatovic.“
Vše vypadalo ideálně. Skvělá myšlenka, kvalitní projekt. Jenže přišla nečekaná komplikace. „Nevyšel nám program SROP, a to o 0,16 procentního bodu. Předběhla nás Olešnice s lyžařským areálem. My jsme skončili sedmí, první pod čarou,“ ještě nyní zabolí Přemysla Reibla, jenž ale tento moment považoval za zdravý startovací impuls. „Jsem strašně rád, že to místní nevzdali a celý projekt nedali k ledu.“
„Podařilo se nám z ministerstva kultury získat dotaci 9 milionů korun. To bylo rozhodující,“ přiblížil důležitý moment Jiří Bělehrádek.
Mohlo se tak pokračovat ve výstavbě. Už ne kulturního, ale kartografického centra. Letos v květnu pak bylo vše dokončeno. „Už z venku je stavba zajímavá, podle mne zevnitř ale ještě víc. Oceňuji, jak se s výstavbou a s veškerými problémy poprala firma Matoušek,“ nešetřil chválou starosta, podle něhož celá akce přišla na 40 miliónů. „Z naší pokladny jsme dali polovinu, tedy 20 milionů. Což je na čtyřtisícové město určitě hodně. Zároveň ale musím říci, že za tyto peníze bychom dnes centrum nepostavili. Pomohlo, že základ už stál.“
Radost může mít také otec celého stavebního projektu. „Já mám největší radost, že to nespadlo. Že se stavba dodělala,“ řekl Zdeněk Fránek, který si cení jedné věci. „Věděli jsme, že děláme mimořádnou věc, protože nám dovolili stavět novostavbu uprostřed zámku. To v republice není obvyklé.“
Ještě jeden důležitý fakt stojí za zmínku. Po personálních turbulencích v boskovickém muzeu totiž převzalo otěže projektu Národní zemědělské muzeum. „Tehdy jsme zaměstnali kartografa, shodou šťastných náhod bývalého náměstka ředitele ústavu hospodářského užití lesa Petra Fencla. Dostal za úkol, aby vše dotáhl po odborné stránce. A výsledkem je kartografická expozice,“ může být spokojený Přemysl Reibl.
„Bez pomoci Národního zemědělského muzea bychom si s expozicí nikdy nevěděli rady. Velké díky si pak zaslouží pan Fencl,“ je si vědom erudované pomoci Jiří Bělehrádek.
Nyní začíná psát Moravské kartografické centrum novou historii. Vyhráno ještě ale nemá. Bez turistů, milovníků historie, školních expozic či odborných výprav nebude mít centrum uplatnění. „Teď následuje ten nejdůležitější krok. Přitáhnout sem lidi, vytvořit vhodné vzdělávací programy, natáhnout sem školy. Zpropagovat expozici po celé republice i Evropě. Ovšem neměl by to být problém. Návštěvníci zde najdou monumentální architekturu, která nemá u nás obdoby. Stejně jako expozice,“ je přesvědčený Reibl.
Přitom o kartografickém centru už se zvěsti donesly za hranice republiky. „Dostali jsme mail z Vídně, kdy už bude otevřené. Chtěli by sem přijet,“ potvrdil starosta Bělehrádek, který navíc unikátní prostory představil také spřáteleným hasičům z německého Elbingerode a slovinské Kotredeže.