Představujeme: Marie Zouharová

Autor článku: Václav Stoupal, pro číslo 6/2008, vloženo dne 14.02.2008

[Stálý odkaz na článek]

Přesto, že její život nebyl vždy jednoduchý, s úsměvem si zpívá. Navzdory tomu, že vždy chtěla projektovat stavby, věnuje se charitativní práci. A přesto že neusiluje o moc, vstoupila poměrně nedávno do politiky. Paní Marie Zouharová, žena která před téměř osmnácti lety stála u zrodu boskovického charitního domu Betany, také dobře ví, že i v - na první pohled - beznadějných situacích lze hledat krásu. Část z tohoto umění prozradí v následujícím rozhovoru i Vám, milí čtenáři.
Čím jste chtěla být v mládí?
Vždycky jsem chtěla pracovat v nějakém technickém oboru. Vystudovala jsem stavební průmyslovku, jsem stavařka, dalo mi to hodně. Prošla jsem si jak teoretickou částí při práci na stavebním odboru městského úřadu, tak praktickou stavařinou v Lidokovu.
Co jste navrhovala?
Lidokov měl provozovny na celém území bývalého okresu, takže všude, ať to bylo v Olešnici, Kunštátě, Němčicích, Boskovicích. Tam jsou mé stopy. Za mé působnosti se stavěla v Boskovicích ústřední provozovna podniku na Husově ulici, zajímavá byla realizace vysokotlaké přípojky plynu do Němčic. A pak řada drobností, zejména výrobní prostory, díky nimž jsem se seznámila s různými technologiemi, které mi nebyly známy, jako při realizaci práškové komory nebo skladů hořlavin.
To příliš nejde dohromady s charitativní činností... Kdy přišla potřeba Betany?
V roce 1982 se mi narodila dvojčata, z toho jedna z dcer, Maruška, prodělala ranou dětskou mozkovou obrnu, což přineslo i potíže s pohybovým aparátem. Tato skutečnost nás od té doby provází. Jak rostla, toužili jsme, aby dostala vzdělání, aby se někam zařadila, aby měla zázemí, kde se bude cítit dobře. V té době se nám podařilo získat individuální výuku při tehdejší zvláštní škole. Po revoluci vznikl v Letovicích stacionář Agapé, kam Maruška mohla dojíždět. Už jsme věděli o dalších rodinách, které se potýkaly se stejnými problémy, potřebnost mít takové zařízení rostla, také Kotoučkovi z Agapé nás ponoukali, že bychom v Boskovicích mohli mít něco vlastního. A tak jsme s dalšími rodinami vyvíjeli iniciativu v rámci asociace rodičů a přátel handicapovaných.
Tak jednoduché to asi nebylo...
Rozhodně ne. Neměli jsme prostor ani peníze. Město nám dalo podporu, ale jen morální. Prostě my vám nebráníme, ale udělejte a sežeňte si sami. V té době se v rámci restitucí vracel objekt mateřské školy pro děti s vadami na Dukelské ulici rodině Mensdorff-Pouilly. Jeden z členů dostal nápad, že tady by ten stacionář mohl být. Právě rodina Mensdorff-Pouilly, kterou lidé vnímají poměrně různě, nám v tomto pomohla nejvíce. Prostory nám dali bezplatně.
Proč oblastní charita?
Mělo to konkrétní důvody. Mensdorffové jako dobří správci chtěli vědět, kdo bude službu provozovat. Mohli jsme sami založit občanské sdružení, ale každý měl své zaměstnání, nikdo neměl zkušenosti s touto formou organizace a nezastírám, že byly obavy, zda to zvládneme finančně. Charita tou dobou už v Blansku fungovala, tak jsme se na tehdejší vedení obrátili. Posláním charity je pomáhat tam, kde potřebnost opravdu je, proto se stali našimi patrony a je to tak dodnes. Myslím, že každý musí být někde zařazený, rozhodně toho nelitujeme..
Pamatujete si na otevření Betany?
Bylo to 1. března 1995. To jsme začínali ve dvou bezbariérových místnostech s deseti klienty. Souběžně pokračovaly další rekonstrukce, od 1. září 1995 zde v rámci zvláštní školy vznikla i detašovaná třída pro děti, kteří potřebují speciální výuku. Ta třída zůstala dodnes, momentálně máme sedm dětí.
Mimochodem, jaká byla původní vize Betany?
O člověka s postižením je postaráno, než vyjde školu. Poté ale není žádné návazné zařízení. Jako Betany jsme tu pro lidi starší osmnácti let, pracujeme s nimi systematicky a dlouhodobě. Nemáme věkové ohraničení ve stylu „dosáhl jsi určitého věku, tak běž pryč“.
Kolik klientů tedy prošlo bránami zařízení, není problém s kapacitou?
Díky rekonstrukcím se kapacita zvyšuje. Dnešní strop je třicet klientů a jsme plní. Pokud se objeví volné místo, což se stává jen když se klient stěhuje, je okamžitě zaplněno, protože těchto lidí neubývá. Bohužel všechny potřeby nemůžeme pokrýt. Pokud nám to provozní podmínky dovolují, snažíme se pomoci i tak, že docházejí alespoň na několik hodin, aby se rodinám ulevilo.
Co vše se podařilo udělat za těch třináct let?
Rekonstruoval se celý objektu, následovalo podkroví s modelovým bydlením, které je dnes zařazeno do sociální rehabilitace. Dostali jsme od města do výpůjčky protější budovu bývalé mateřské školy, kterou jsme také rekonstruovali na stacionář s dílnami pracovní terapie, následovala rekonstrukce kuchyně, výstavba garáže a technického zázemí. Celkem tedy investice za 28 milionů.
Peníze se ale nevzaly jen tak...
Shánění finančních prostředků zejména pro neziskové organizace je opravdu běh na dlouhou trať. Každý, kdo tuto profesi někdy dělal, ví, že se musí vložit část vlastních finančních prostředků, zhruba 20 - 30 procent. Charita nevyvíjí žádnou činnost, ze které by plynuly peníze. Proto se spoluúčast získává z různých grantů, od sponzorů. Bylo to velmi hektické, možná až riskantní, protože na začátku rekonstrukce jsme nikdy nevěděli, jestli ten milion nebo dva do konce výstavby seženeme. Ale díky podpoře kraje i poslanců se to vždy nějak podařilo.
Co si přejete ještě v Betany uskutečnit?
Teď když se zavádí standardy kvality sociálních služeb je důležité, aby se tady ti lidé cítili dobře, zvláště když si dnes služby platí. Pořád se dá něco zlepšovat, stále se dá jít dopředu ve směru prohlubování dovedností a znalostí. To jde malými krůčky. To co jsme schopni se my naučit za půl hodiny, trvá našim klientům třeba půl roku. Co rodičům stále chybí je osobní asistence. Jsme zařízení denního rázu, klient tu nemůže bydlet dlouhodobě. Když přijde víkend, je to pro mnohé rodiny obrovská zátěž.
Jací lidé pracují v Betany?
Dnes tu mám pět pracovníků sociální péče, jednoho člověka na údržbu a svoz klientů a paní, která učí uživatele pracovní návyky v kuchyni. Když uvážíme, že tu jsou čtyři vozíčkáři, jeden nevidomý, epileptici a tělesně postižení, tak se nám prostě nedostává rukou. To pociťujeme vždy, když někam jdeme, třeba do lázní. V rámci dotací si nemůžeme dovolit více a práce tady bohužel není o penězích, ale o přístupu a vůli pomáhat druhým a být užitečný.
Co vás přimělo jít do politiky?
Můžu říct, že nebylo jedno funkční období, aby se na mě některá ze stran neobrátila, zda nechci na kandidátku. Vždy jsem řekla, že ne. Věděla jsem, že je třeba se tomu věnovat a jít tam jen proto, abych tam byla, tak s tím se neztotožňuji. Také místostarostce Boskovic jsem v předposledním volebním období řekla, že do politiky nepůjdu. Až po letech, kdy jsme spolupracovali v sociální oblasti, jsem se sama rozhodla, že vstoupím do Lidové strany. Dostala jsem se na kandidátku a díky hlasům i do rady města. Nemám ambice nějakých postů, chci být přínosem a nezklamat důvěru.
Myslíte, že jste tedy přínosem?
Je fakt, že jako žena vnímám mnoho věcí jinak než pánové, kterých je v politice převaha. Jsem tam krátkou dobu na to, jak je to rozsáhlá problematika, tak bych nerada hodnotila a vynášela soudy. Rozhodně to není jednoduché, je třeba hledat kompromisy, umět komunikovat. Vím, že prosazování individuality příliš nikam nevede. Cítím obrovskou zodpovědnost, člověk si musí ověřovat informace, doptávat se a tam cítím velký časový tlak. Důležitá rozhodnutí konzultujeme v rámci strany, ale v radě jsme dvě, takže to je spíše matematika. Rozhodnutí musíme přijmout, i když to cítíme jinak, nejde prostě jak malé dítě říct, takto ne.
Je pro vás rodina velkou posilou?
Ano. Určitě pociťují deficit, že se vracím každý den pozdě. Děti už mám velké, ale v domácnosti s námi je moje maminka, která má 94 let. O její péči se musíme postarat, pomáhá mi manžel i dcera, dopoledne pečovatelská služba. Práce v Betany mě hodně pohlcuje, není to osm hodin a dost, zejména zajistit financování zařízení, takže to doma občas nesou nelibě.
Kam chodíte vypnout a pro energii?
Já si zazpívám. Mám moc ráda folklór, v minulosti jsem tím žila, tančila a hrála jsem ve Velenu. Koníčků teď moc nemám, protože nezbývá čas. Už ani na oblíbenou turistiku. Kde energii beru, nevím, ale mám jí dost. Moje heslo je: „Nepomůže plakat, protože tím nic nevyřešíte.“ Ba naopak, i v tom neštěstí a beznaději musí člověk najít něco hezkého. Vždy se i z té beznaděje poučíte. To vás posune dál, můžete své zkušenosti předávat dál a dávat druhým naději.

Text a foto: Václav Stoupal


Podobné články:
Do nové sezóny bez závazků - ze dne 15.03.2010 (2)
Úvodní duel rozhodl obránce - ze dne 15.03.2010 (2)
Fotbalová DIVIZE - ze dne 02.06.2008 (2)
Konkurzní řízení na funkci ředitelky - ze dne 08.04.2008 (2)
Zubaři DUBEN - ze dne 06.04.2008 (2)
Volejbalistkám se na lepší časy neblýskalo - ze dne 06.03.2008 (2)
Zaměřují se na prevenci kriminality - ze dne 14.02.2008 (2)
Lukáš Vorlický je slávistou - ze dne 18.03.2024 (1)
Místní a okresní organizace STAN se distancuje od zařazení starostky na kandidátní listinu - ze dne 18.03.2024 (1)
O knihovně rozhodnou v dubnu - ze dne 14.03.2024 (1)
Hledají vhodnou dotaci na sportovní halu - ze dne 14.03.2024 (1)
Získají pozemky na tůně i cyklostezku - ze dne 14.03.2024 (1)
Z participativního rozpočtu realizují více projektů - ze dne 14.03.2024 (1)
BozaCon – už potřetí! - ze dne 13.03.2024 (1)
V Boskovicích budou měřit rychlost - ze dne 12.03.2024 (1)
Město Boskovice podpořilo sport a volnočasové aktivity - ze dne 12.03.2024 (1)
V nemocnici rezignoval jednatel i předseda dozorčí rady - ze dne 04.03.2024 (1)
Ředitel kultury pokračuje - ze dne 04.03.2024 (1)
Překvapení pro žáky Aikido Boskovice - ze dne 04.03.2024 (1)
Valentýnský ples Sušilky - ze dne 28.02.2024 (1)

Všechny články z tohoto čísla (6/2008):

Rubrika: Zpravodajství
Chtějí jen spravedlivé rozřešení celé záležitosti
Kdo byl vlastně sv. Valentýn
Konopná poradna
Litinová deska nebude
Město připravilo pro rodiče informativní schůzku
Muzeum Boskovicka se otevřelo dětem
Nabídnou zabíjačkové pochoutky
O daních v pátek
Okrouhlá lákala zabíjačkovými pochoutkami i průvodem masek
Okrouhlecké ESO - OSMÝ ROČNÍK
Rodiče žádají: Nerušte nám logopedickou třídu!
Setkání s ministrem Svobodou
Trofej pro Olešnici
Ve svitávecké ODS zuří boj, ale nikdo zatím vyloučen nebyl
Vzpomínka na ........
Zajímá vás Valentýn?
Zaměřují se na prevenci kriminality
Žáci prezentovali své nápady na tradičním veletrhu fiktivních firem

Rubrika: Kultura
Do Boskovic zavítala filmová delegace
Jak Ivana Škrancová kouzlí s barvičkami
Motýli v knihovně

Rubrika: Sport
Bednář: O postup se popereme
Blanenský led reprezentantům svědčil
Boskovičtí plavci byli úspěšní v Hustopečích
Boskovičtí vzpěrači zabodovali ve Zlíně
Fotbalistou roku je blanenský David Bednář - Letošní vyhlašování ankety se nesetkalo s velkým ohlase
Infarktový závěr zvládl nejlépe brankář Blažíček
Kam za sportem
Nobica na zimním turnaji zdolala Svitavy
Ráječkovská desítka je připravena
Stále vedou
Stolní tenis
Vašíček: Podobná šance se nemusí opakovat
Volejbal
Výsledkový servis Basketsportu

Rubrika: Představujeme
Představujeme: Marie Zouharová

Rubrika: Černá kronika
Policie INFORMUJE

Rubrika: Hubneme
Hubneme - ZÁSADY SPRÁVNÉ VÝŽIVY

Rubrika: Napsali nám
Karneval pro nejmenší
Masopust v Meziříčku
Masopustní rej v Mateřské škole Svitávka
Setkání dětí se strážci zákona
z Našeho pohledu
Zimní zábavné odpoledne