Poslanec Ing. František Sivera: Reforma veřejných financí

Počátkem dubna vláda představila zásadní materiál týkající se reformy veřejných financí, zdravotnictví, sociálního systému a daní. Kdo očekával radikální změny stávajícího systému, ten se nedočkal. Důvody jsou jasné. Přesto že ODS měla ve svém programu razantní změny celé ekonomiky – rovnou daní počínaje a reformou důchodů konče – výsledný koaliční návrh je daleko umírněnější.
Přesto díky za to, že se vláda shodla alespoň na tom. Tak už to holt bývá, že se koaliční kompromis hledá velice těžce. A nejdůležitější i nejtěžší je se změnami začít. Pro vládu je prosazení reformních kroků tak zásadní, že schvalování chce ve sněmovně spojit s hlasováním o důvěře vládě. To je zcela pochopitelné, protože bez schválených změn se nepodaří sestavit rozpočet na rok 2008 s nižším schodkem, než je letos. Přitom je třeba mít na paměti, že již dnes neplníme dohody podepsané s EU ohledně schodku veřejných financí a přistoupení k euru.
Navržené reformy jsou pouze prvním krokem, pro zastavení zadlužování země a zvýšení motivace lidí k práci. Následovat musí systémové změny ve fungování státu, zvláště pak v sociální a důchodové oblasti. Málokdo z nás si uvědomuje, jak špatný současný stav je. Dá se označit krizí sociální politiky. Pravidelné běžné výdaje (hlavně pak v sociální oblasti) narostly o desítky miliard v posledních letech. Pokud nedojde ke změně, tak již v roce 2009 spotřebují veškeré příjmy státu. Ekonomika ČR roste a přesto jsme na předních místech v Evropě v počtu lidí, kteří nepracují více jak jeden rok. Rodina se dvěma dětmi, kde oba manželé jsou nezaměstnaní, má přibližně stejné příjmy jako rodina se stejným počtem dětí, kde jeden z manželů pobírá mzdu ve výši průměrné mzdy v ČR. Systém dnes málo motivuje lidi k práci. Předložené návrhy změn zvýhodňují ty, kteří budou chtít pracovat, budou si opravdu práci hledat nebo si doplňovat své vzdělání.
Dalším problémem je oblast invalidních důchodců. Zde se opět řadíme na přední místa v Evropě. V ČR je dnes cca 6 % invalidních občanů a to jsou převážně lidé ve věku nad 50 let, kteří mají mimo jiné problém sehnat zaměstnání. Návrh reformy proto obsahuje zvýšenou podporu pro ty , kdo nabízejí místa pro postižené občany a menší benevolenci při přiznávání důchodů.
V oblasti zdravotnictví se nejvíce diskutuje o zavedení poplatků u lékaře, za pobyt v nemocnici a za recept. Každý kritik poplatků by se měl ovšem zamyslet, zda není dnešní systém zneužíván. Jsme dnes jedinou zemí v Evropě, kde není systém nijak regulován. Výsledkem je nejvyšší počet kontaktů mezi lékařem a občanem (dvakrát vyšší než je průměr v zemích EU) a jeden z nejvyšších počtů předepsaných receptů. Lékaři tak nemají dostatek času pro jednotlivé pacienty a dochází k výraznému plýtvání léky. Dle statistik ministerstva zdravotnictví ročně naše domácnosti vyhodí léky za cca 5 miliard Kč. Poplatky v uvedené výši povedou k situaci, že si lidé budou více uvědomovat, zda návštěva u lékaře je opravdu nutná a zda léky, o které často sami žádají, opravdu potřebují. U dětí je ovšem situace jiná. U nich si myslím, že by poplatek za návštěvu lékaře neměl být zaveden vůbec. Rodič často není schopen rozpoznat, o jaký problém u dítěte jde a jak je nutné ho řešit.
Diskuse nad předloženým návrhem reforem bude ještě dlouhá. Očekává se, že projednávání ve sněmovně a senátu proběhne v následujících pěti měsících. Já doufám, že se podaří tyto návrhy schválit a tím nastartovat změny, které jsou nezbytné.