Patrik Šebek míří do Francie

Boskovice * V seznamu loni úspěšných sportovců jedno jméno vyčnívá. Je to dvojnásobný mistr světa v in-line hokeji Patrik Šebek, který navíc v prosinci přidal obhajobu titulu v evropském poháru klubů. Kam povedou jeho nejbližší hokejové kroky?

Jak jsi strávil svátky?
Ve srovnání s předchozími roky jsou letošní svátky o trochu klidnější. Nemusím absolvovat vánoční dril jako hráč, protože od začátku listopadu už nehraji. Na druhou stranu o to větší prostor dávám dětem. Přes svátky nás čekal vánoční turnaj v Břeclavi, a tak bylo potřeba se po dnech volna trochu rozhýbat a zatrénovat si. Pokud je čas, snažil jsem se navštívit přátele, ke kterým se přes rok moc nedostanu.

V létě se z tebe stal dvojnásobný mistr světa. Rok 2011 tak jistě hodnotíš úspěšně.
Ano, to je pravda. V létě jsme vyhráli tituly obou organizací. Dlouho jsme na takový úspěch čekali a když se to sejde v jednom roce, je to ještě cennější. Na konci roku se nám navíc podařilo obhájit evropský pohár. V neposlední řadě mě potěšili i hráči starších žáků, které jsem měl možnost vést v Prostějově. Udělali kus práce, který nás stál spoustu sil, pro trenéry hlavně psychických (smích).

Co cítíš při vzpomínce na domácí šampionát? Získat zlato před šesti tisíci diváky musí být zážitek.
Abych řekl pravdu, ani jsem moc nevěřil, že se do konečné nominace dostanu. Povedlo se a jsem za to moc rád. Všechno fungovalo perfektně – organizace, zázemí, tým. Před turnajem jsme se s hráči bavili o návštěvnosti. Nikdo netušil, jak tento sport lidé u nás přijmou. Vždyť extraligové zápasy se hrají v komorní atmosféře a nebýt vrátného, tak by na zimáku kolikrát ani nikdo nebyl. Hodně nás to překvapilo, atmosféra byla perfektní. A finále bylo neskutečným zážitkem.

V ledním hokeji jsi nastupoval ve druhé lize za Prostějov. Dařilo se i tam podle představ?
Měli jsme na začátku trochu těžší los, než tomu bylo loni a mělo to vliv na rozjezd. Na druhou stranu se tým ještě více posílil a proběhla kvalitní letní příprava. Zpočátku jsme kolísali, ale postupně, jak si hráči sedli, šla hra nahoru.

K in-line hokeji sis odskočil i v zimě. A na mistrovství klubů znovu získal zlato.
Obhajovali jsme titul s Valladolidem, navíc před domácími fanoušky. Letos jsme neměli tolik silný tým, o to více jsme museli myslet na zadní vrátka, ve kterých ale stál téměř dvoumetrový Roman Handl, který gól jen tak nepustí. Zafungovalo to a titul zůstal doma.

Údajně odcházíš hrát in-line hokej do zahraničí. Mluvilo se o Španělsku a Francii.
Mistrovské tituly mi otevřely dveře. Poznal jsem spoustu nových lidí a v létě dostal zajímavou nabídku za zahraničí. Váhal jsem, měl jsem práci, která mě bavila, a nic mi nechybělo. S díky jsem ji odmítl. Ale jako mladý hokejista jsem chtěl vždy zkusit angažmá jinde. Nad druhou nabídkou jsem již neváhal a přijal ji. Po novém roce jedu zkusit štěstí do Francie, kde budu hrát a postupem času bych se měl zapojit i do trénování.

Upřednostnit in-line před ledním hokejem jistě nebylo jednoduché. Navíc jsi v Prostějově nechal bratra. Nesnažil se tě udržet?
Brácha mi do toho nemluví. Ví, že to nemá cenu (smích). A myslím si, že pokud by mi chtěl něco říct, tak ať to jedu zkusit. On už tu zkušenost má za sebou z působení na Kanárských ostrovech. Kdo ví, třeba se zase časem někde potkáme v jednom týmu. Nemůže mě všude vláčet s sebou jako kouli na noze (smích). On už si to vyzkoušel, teď je řada na mě.

Hodláš pokračovat v roli trenéra? Jaké máš sportovní cíle do letošního roku?
Mám chuť se trénování věnovat i nadále. Baví mě to a chci se neustále zlepšovat. Sportovní cíle si jako novoroční předsevzetí nekladu. Důležité je být zdravý a zbytek už záleží na mě.