Patrik Šebek prožil perné léto, v reprezentaci se stal kapitánem

Boskovice * Perné léto má za sebou reprezentant v in-line hokeji Patrik Šebek. Boskovický odchovanec startoval na dvou světových šampionátech a ve Francii dovedl český tým jako kapitán ke stříbrným medailím. Navíc v roli hrajícího trenéra získal titul ve francouzské lize a dokonce startoval na velkém turnaji NARCH na Floridě.

O jaký turnaj se jednalo?
V průběhu roku jsou v Americe kvalifikační soutěže na velký turnaj NARCH. Ten se koná dvakrát do roka, jednou v zimě a podruhé v létě. Po mistrovství světa v Pardubicích mi přišla nabídka zde startovat ještě se spoluhráčem Michalem Šimem a přijal jsem ji. Jedná se o hodně prestižní záležitost. Většina týmů byla sponzorsky zaštítěna velkými výrobci koleček, já jsem hrál třeba za Revision team. Soupisky týmy doplňují pro finále o další hráče, což byl třeba i můj případ.

Hráli zde i hráči z ledního hokeje?
V kvalifikaci se mohou objevit, ale finálový turnaj už je na hodně vysoké úrovni a je přeci jen rozdíl mezi in-line a normálním hokejem. Byli tam hráči, kteří umí na kolečkách neuvěřitelné věci. V našem týmu byl ale brankář, který chytá druhou nejvyšší soutěž v zámoří AHL na farmě Detroitu v Grand Rapids. In-line hokejisté tu byli ale opravdu kvalitní, v USA mají velký výběr.

V turnaji jste se nakonec dostali až do finále.
Tam jsme hráli proti týmu, u kterého jsem věřil, že je k poražení. Ale působil vlastně jako černý kůň a turnajem prošel bez ztráty kytičky. Překvapil nejen nás. Turnaj nabídl trochu odlišný in-line hokej, než se hraje u nás nebo ve Francii. Hrálo se na hokejovém hřišti a muselo se daleko více bruslit. Většina týmů hrála systém jeden na jednoho. Ze začátku jsem měl problém se s tím srovnat. V žádném případě nechci shazovat kvalitu mistrovství světa, možná je to i tím, jaké bylo teplo, ale nadřel jsem se mnohem více. Možná je to i tím, že na mistrovství se hraje hodně takticky, přičemž tady to bylo opravdu nahoru dolů.

V červnu se konalo mistrovství světa IIHF v Pardubicích. Vás ale znovu vyřadila Kanada.
Už loni nás porazila, ačkoliv jsme vedli v zápase 5:1. I tentokrát jsme 3:1 vedli. Měli jsme ale i trochu smůlu. Neříkám, že zápas vyloženě ovlivnili rozhodčí, ale dva výroky byly sporné. Ať už náš neuznaný gól nebo následná přesilovka Kanady. Je to škoda, sešel se dobrý tým a před domácími fanoušky jsme chtěli získat medaili. Celkově nebyly naše výkony špatné, ale prohráli jsme ve čtvrtfinále.

Tvoje výkony byly velmi dobře hodnoceny, hlavně ten ve čtvrtfinále.
Nebylo to jednoduché. S kamarádem jsme ještě den před turnajem měli klubové povinnosti. Pak jsme sedli do auta, ráno absolvovali rozbruslení a tři hodiny nato ostrý zápas. Ale myslím, že z mého pohledu a celé naší pětky byl výkon dobrý. Rozhoduje ale týmový úspěch.

Medaili jste získali až na mistrovství světa FIRS ve Francii, kde jste ve finále podlehli USA.
Měl jsem trochu smůlu, protože většinu turnaje jsem hrál se zraněním. Nechci se vymlouvat, ale limitovalo mě to. Když jsme ve skupině USA porazili, tak jsem nehrál. Zápas to byl ale perfektní. Američané se trochu báli a to je jediné, co je může zastavit. To se ukázalo ve finále. První branku dali v přesilovce, dostali se na koně a od té doby hrálo jen jedno mužstvo. My jsme byli rádi, že vůbec zahoukala siréna, protože už to byla trochu exhibice.

Na turnaji jsi byl kapitánem, to musí být velká pocta.
Pocta asi ano, ale já to tak neberu. Snažím se hrát jako každý zápas. Samozřejmě to potěší, když se jako kapitán hned poprvé dostanete do finále a získáte medaili. Chtěli jsme zlatou, ale vzhledem k problémům, se kterými jsme se potýkali, je stříbro výborné.

Ve Francii se ti opravdu daří. Jako hrající trenér si zde získal mistrovský titul.
Pro mě to bylo hodně těžké. Poprvé v životě jsem byl hrající trenér, ale když přišla nabídka, chtěl jsem si to vyzkoušet. Není jednoduché sledovat dění na ploše, když zároveň hraji. Ani na střídačce není člověk u všeho. Chtěli jsme vyhrát francouzský pohár, což se nepodařilo, a liga pro nás byla druhým cílem. Nebylo to jednoduché a ve druhém zápase jsme měli namále. Ale prokázali jsme výborný týmový výkon. Ve Francii budu pravděpodobně pokračovat i příští rok, znovu za Rethel a jako hrající trenér.

Přípravu na druhé mistrovství zpestřil i turnaj v Přerově v dresu Boskovic.
Měl jsem trochu času a nechtěl jsem vypadnout z tempa. Za Boskovice jsem navíc v soutěži nastoupit nemohl, protože jsem registrovaný v Brně, a když vypadlo ve čtvrtfinále, tak pro mě sezóna skončila. V Boskovicích je výborná parta, rád s kluky trávím čas. Vzali mě s sebou do Přerova, vyhráli jsme a užili jsme si to.

Boskovice pro tebe byly nepřímým soupeřem na turnaji Sparta cup v Barceloně.
Boskovice si udělaly perfektní reklamu. Bavil jsem se s organizátory a byli s nimi velmi spokojení. Doufám, že seženou prostředky a za rok pojedou znovu, protože si myslím, že i oni byli hodně spokojení. Navštívili třeba i stadion fotbalové Barcelony. Já jsem byl na turnaji již třikrát a hodně se mi zamlouvá. Je jeden z nejlepších v Evropě.

V ledním hokeji jsi jistě sledoval postup Prostějova v sestavě s bratrem Davidem.
Samozřejmě. S bráchou jsem hrál baráž dvakrát nebo třikrát a ani jednou se nám to nepodařilo. O to víc jsem mu přál, ať se to podaří. Trošku mě zamrzelo, jak to dopadlo a že Davidovi nebyla nabídnuta další smlouva. Samozřejmě ale neznám podrobnosti. Snad bude pokračovat a třeba si dáme baráž ještě jednou. Pro mě je lední hokej nyní uzavřená kapitola, protože ve Francii nemám moc času a pro hokej ve městě nejsou dobré podmínky. Ale pokud se v budoucnu vrátím, rád bych jej ještě zkusil. Přeci jen, hrál jsem ho pětadvacet roků.

Foto: Lenka Rybaříková
zdroj: Patrik Šebek