Představujeme: Patrik Šebek

Boskovice * Jedním z nejtalentovanějších absolventů boskovické hokejové školy je útočník Patrik Šebek. Jeho kariéru však lemovala zranění a po jednom z nich nakonec musel již ve čtyřiadvaceti letech uzavřít svou profesionální kariéru. Naplno se tak může věnovat jen in-line hokeji, se kterým letos zažil několik úspěchů. S Mission Roller Brno vybojoval druhé místo v extralize, s reprezentací se zúčastnil dvou mistrovství světa. Pod organizací IIHF vybojoval nečekané stříbro, pod organizací FIRS ve hvězdném týmu nakonec jen bronz.
Ptát se, jak jsi se dostal k hokeji nemá moc cenu, vždyť je to u vás tak trochu rodinný podnik.
-Je to tak. K hokeji mě přivedl táta, samozřejmě jsem začínal na rybníku a až postupem jsem se dokázal dostat i na hokejovější kolbiště do mládeže HC Boskovice.
Již v mládežnických létech jsi získal jeden velký úspěch, jaký to byl?
-Bylo to druhé místo v extralize juniorů za Prostějov. Předešlou sezónu jsme navíc dokázali do extraligy postoupit.
Jaký byl v té době tvůj hokejový sen?
-Jako každý mladý kluk jsme jsem chtěl hrát NHL, ale postupem se tyto sny rozplynuly. Ale pořád tam byla vidina dostat se co nejdále to půjde.
Jak moc ti pomohlo, že celou kariéru absolvuješ společně se svým bratrem?
-Hodně. Spolupráce hraje v hokeji velkou roli. Člověk si na spoluhráče zvykne a je výborné, když vím, kde na ledě bratr zrovna je, a dokážeme si vyhovět.
V ledním hokeji jsi to nejdále dotáhl do Komety Brno. Jak na ty roky vzpomínáš?
-Do komety jsem se dostal hned po juniorech, tenkrát to byla první sezóna, kdy se tak nějak dostával klub do popředí a začali se lákat diváci. Hráli jsme pěkný hokej a ukazovali, že by se postavení Komety mohlo změnit.
Proč jsi se rozhodl přidat ještě in-line hokej?
-Jelikož je in-line hokej velmi podobný tomu lednímu. Otec v té době hledal jakékoliv nové tréninkové pomůcky a přes léto se tak vyplňoval čas, to bylo ještě v dětství. Postupem času jsem přišel na zimní stadion HC Blansko a odtud jsem udělal první kroky do extraligy, kterou jsem pak hrál v Brně.
Stal se z tebe po zdravotních komplikacích in-linový specialista?
-To určitě ne, ale myslím, že každá zkušenost je dobrá a za ty roky se zhodnotí jako v každé jiné práci.
In-line hokejovou extraligu hraje spousta kvalitních hráčů, láká tě i to?
-Je to určitě oživení a hlavně tím stoupá kvalita hry. Tito hráči navíc dokáží nalákat diváky i další extraligové hráče z ledního hokeje. Je perfektní, že se s takovými hráči mohu při hře potkávat.
Absolvoval jsi letos dva světové šampionáty, na ten první jste jeli jako hodně podceňovaný tým.
-Sešla se výborná parta, která měla cíl udržet hlavní skupinu pro další rok, tedy nesestoupit do B skupiny. Vyšel nám první zápas a od toho se vždy odvíjí zbytek turnaje. Všichni hráči makali, a proto se dostavil úspěch v podobě stříbrné medaile.
Stal jsi se navíc nejproduktivnějším Čechem celého turnaje.
-To určitě potěší, ale v první řadě bylo cílem dovést medaili. Na individuální statistiky jsem nehleděl a všechno se snažil dělat pro úspěch a abychom to někam dotáhli.
Naopak od šampionátu v Berouně se čekalo jen zlato.
-Organizační tým se snažil poskládat co nejlepší tým, abychom dokázali vybojovat zlato. Myslím, že jsme nehráli špatně, ale nevyšlo nám nejdůležitější utkání s USA, kdy jsme nevyužili domácí prostředí a zbytečně dělali chyby. Tím jsme se připravili o možnost bojovat ve finále o první místo.
Nebyl problém v tom, že jste se v úvodu svezli s výkonem proti Mexiku, které jste vyřadili suverénně?
-Možná jsme si opravdu přenesli nějaké negativní vlivy z tohoto utkání. Chtěli jsme těžšího soupeře, ale v systému turnaje si nemůžeme vybírat. V zápase s USA jsme takticky nezvládli úvod, zbytečnými zákroky jsme šli do dvou a dostali dvě branky. Pak jsme to museli otevřít a proti takovému soupeři to je těžké.
Sólo, které jsi předvedl proti Kanadě, vypadalo jako vystřižené z krajského přeboru.
-Dostal jsem výbornou přihrávku do jízdy, před sebou jsem měl jediného obránce a brankáře. Jelikož jsem neměl dostatečnou rychlost, tak jsem se pustil do bekhendové kličky a když jsem objížděl obránce, zařval na mě Milan Toman. Byl v lepší pozici, tak jsem mu ještě přihrál a on dal branku.
Jaké to je hrát po boku takových hráčů jako Karel Rachůnek nebo dříve Aleš Hemský?
-V NHL nebo Rusku jsou to hvězdy, ale v kabině jsou to úplně obyčejní kluci, se kterýma se dá výborně mluvit a zasmát se. Jsou to kvalitní hráči, kteří chtějí týmu pomoci k úspěchu.
Máš raději lední hokej nebo in-line hokej?
-V první řadě je pro mě lední hokej, ten mi přirostl k srdci nejvíc. Jelikož zdravotní stav nedovoloval, abych jej hrál profesionálně, tak jej dělám jen v rámci doplňkové aktivity a začal mě bavit také in-line.
V posledních letech působíš i jako trenér.
-Je to určitě velký rozdíl, protože do doby, než jsem se stal trenérem, jsem jako hráč ani tolik nevnímal, jak těžkou má trenér pozici. Hráčská zkušenost mě obohatila, abych mohl pochopit i trenérské řemeslo a s nejlepším vědomím a svědomím se mu mohl věnovat.
Jsi také manažerem boskovické hokejové mládeže, jaký zde máte cíl?
-V loňském roce jsme převzali klub od bývalého vedení s vidinou stabilizace a začalo se pracovat na budoucnosti zaměřené hlavně na nábor nových hráčů.