Karel Hoder – muž mnoha zájmů

Osm křížků v knize života, spousta zálib a stálý boj s časem. Vedoucí skautského střediska v Letovicích, v tom pravém smyslu slova dobrá duše a paměť letovického skautingu. Plné police filmových plakátů, zejména z milovaných dávných časů a nové vlny šedesátých let. Množství reklamních předmětů používaných v obchodě, když se v krámcích rozléhala vůně čerstvě pomleté kávy. Tácky, plechovky a ostatní drobnosti, týkající se tekutého chleba našeho národa, tedy piva. Všechny tyto informace a aktivity se vážou k jedinému člověku. Potkáváte ho v hlavně Letovicích při různých akcích, výstavách, v kině... Jeho jméno? Karel Hoder.
Aktivit máte více než dost, co je vlastně vašemu srdíčku nejbližší?
Na takovou otázku se opravdu nedá odpovědět. Junák to je láska celoživotní, vždyť jsem do něj přišel ještě před druhou světovou válkou a od roku 1945, kdy jsem se účastnil kurzu, jsem prakticky pořád ve skautu v nějakých funkcích. Ty ostatní záliby přicházely časem, filmové plakáty souvisejí s mou činností v kině, kdy jsem je uchovával. Obchodní reklamní předměty naopak s tím, že jsme měli obchod se smíšeným zbožím na náměstí. Obchod nám byl v roce 1951 zkonfiskován, některé předměty se ale podařilo zachránit. Sbírka se časem rozšiřovala, hodně věcí se podařilo získat při návštěvách brněnského veletrhu Salima. Ty nejvzácnější kousky jsou ještě starší než já, například reklamní tabule plzeňského Prazdroje je z roku 1896. A pivovarské věci s tím vlastně trošku souvisí. Jezdil jsem služebně po celé republice od Aše až po Prešov a v pivovarech vždy nějaké předměty, například tácky či plakáty, získal. Samozřejmě i v této oblasti se dají další kousky hledat a měnit třeba na burzách. A vždy, když někdo ze známých někam vyjede, tak na mě s plechovkou či táckem pamatuje.
Vraťme se ke skautingu, ten vás provází opravdu od dětství. Jaká je momentálně situace se skautským hnutím v Letovicích?
V blanenském okrese fungují skautská střediska kromě Letovic ještě v Blansku, Boskovicích, Rájci–Jestřebí a Jedovnicích. Třeba právě Jedovnické středisko patří mezi ty větší. My máme momentálně asi devět desítek členů v pěti oddílech, včetně oddílu takzvaných Oldskautů. Samozřejmě dnes je nabídka pro děti a mládež velmi pestrá, není jednoduché přitáhnout další generace ke skautingu. Ale i tady se snad situace bude otáčet k lepšímu. V mnoha dalších oblastech jsme svědky toho, že lidé se už od toho přetechnizovaného a uspěchaného světa navrací zpět k přírodě a tradicím. My patříme mezi střediska, která opravdu navazují na ty původní principy Junáka a snaží se je dodržovat, včetně právě silné vazby na přírodu a na křesťanský odkaz. Například náš 4. oddíl je křesťansky založený.
Historie skautingu, to je taková houpačka, jak na ty zlomové roky vzpomínáte?
Skauting v Letovicích funguje už od roku 1920. Tábořilo se především na Svojanově a na Bouzově, členové pomáhali zakládat skautské oddíly i jinde po republice. S okupací samozřejmě nastaly pro Junáka zlé časy, a někteří členové válku nepřežili. Například bratr Nečas byl v roce 1944 popraven. Po válce se opět začalo blýskat na lepší časy, ale krátké nadějné intermezzo ukončil únor 1948. Později byl Junák zakázán úplně. Další šanci přinesl rok 1968, ale ani ta netrvala dlouho a normalizace nám opět přistřihla křídla. K poslednímu obnovení činnosti došlo hned po listopadu 1989. Samozřejmě i v dobách, kdy Junák oficiálně neexistoval, jsme se scházeli, společně se bavili, vzpomínali. To vše ale provázel duch nesvobody. Dnes můžeme fungovat svobodně, to je cenná věc. Na druhou stranu, když se dnes podíváte kolem sebe, zdá se, jako by lidé nebyli svým způsobem se svobodou vyrovnaní. Chybí poctivost, zodpovědnost, životní pokora, takové to člověčenství. Bylo by krásné, kdyby se tohle změnilo.
Letošní rok je rokem stého výročí založení skautingu. Jaké akce připravujete?
V neděli 16. září naše středisko bude pořádat Skautský den. Součástí bude od 10 hodin i skautská polní mše. Pravděpodobně bude ale přímo v kostele. Ostatní akce proběhnou v areálu hasičské zbrojnice. Slavnosti se účastní i další oddíly z regionu, součástí budou ukázky skautské práce, hry, soutěže, hudební produkce.
Přibližte nám vaši další velkou lásku, filmové plakáty.
K plakátům jsem se dostal přes svoje účinkování v kině. Ve sbírce mám nyní zhruba tisícovku exemplářů. Největší část sbírky tvoří plakáty ze čtyřicátých let a pak z let šedesátých. Moderní plakáty to už není ono, vlastně se použije jeden záběr z filmu a dodá název. Když se podíváte na plakáty z šedesátých let, to jsou vlastně umělecká díla. Taky byly tvořeny uměleckou špičkou. Plakáty z mých sbírek je možné vidět i na výstavách. Nejvíce vystavuji pod Moravskou galerií, některé plakáty na různé akce půjčuji. Také je mohli návštěvníci vidět například v Českých centrech v Londýně či New Yorku. Vystavoval jsem ale i přímo pod svým jménem, a to také v zahraničí. Jako příklad mohu uvést výstavu v Egyptě. Sbírku se snažím udržovat a rozšiřovat i na burzách, plakáty tak vyměňuji s dalšími sběrateli. Některé kusy jsou dost cenné, řádově se mohou pohybovat i v tisících korunách.
Zkuste srovnat dnešní filmovou tvorbu s tím, co vám osobně se nejvíc líbí.
Pro mě platí, že čím starší období, které jsem jako divák zažil, tím moje oblíbenější. Mám rád české filmy z let 1940 – 1948. Mezi mé oblíbence patří především Vlasta Matulová, z herců pak František Smolík a Karel Höger. Dnešní tvorba mě už moc neoslovuje, i když samozřejmě i tady jsou výjimky.
Neláká vás pochlubit se znovu svojí krásnou sbírkou?
Na příští rok plánuji výstavu, kde chci část svých sbírek ukázat opět veřejnosti.