Historie ochotnického divadla v Letovicích ožila v knižní publikaci

Letovice - Zašlou slávu ochotnického divadla v Letovicích vzkřísil svou knihou Historie ochotnického divadla v Letovicích Josef Procházka, nadšený divadelník a dlouholetý člen letovického ochotnického spolku. Celý rok sbíral podklady a informace pro knihu o letovickém divadelničení, dokumenty a fotografie získával od pamětníků i jejich potomků v zašlých rodinných albech i v chátrajících bednách na půdách domů.
„Samozřejmě jsem na to nebyl sám, měl jsem pomocníky, kteří mne v této činnosti podporovali a pomáhali mi. Já sám jsem působil v divadelním spolku přes pětatřicet let, mohl jsem tedy čerpat ze svých vzpomínek i materiálů, které jsem měl doma pečlivě uložené," svěřil se autor knihy. Při shromažďování materiálů vycházel především z pramenů Emana Synka, Emila Hejla, Zdeňka Procházky, vzpomínek Ilji Burkoně.
Střípek po střípku do sebe zapadala fakta a vznikl ucelený pohled na divadelní život v Letovicích, který byl pro lidi zábavou i poučením, přinesl mnoho příjemných zážitků a krásných chvil.
Samotné počátky ochotníků v Letovicích jsou spojovány se založením hasičského spolku v sedmdesátých letech 19. století. Tehdy hasiči nacvičovali pro různé příležitosti sborový zpěv a pravděpodobně se pokoušeli i o nenáročné divadelní hříčky. První dochovaná písemná zmínka o nacvičeném divadelním představení je z 4. března 1883, kdy se hrálo v zájezdním hostinci Na Nové, kde byl tehdy jediný sál s jevištěm.
V roce 1893 byl v Letovicích založen čtenářský spolek, který byl zakladateli nazván po českém básníkovi, spisovateli a excelentním fejetonistovi Janu Nerudovi. Jeho cílem bylo pečovat o zábavu a poučení nejen členů, ale i ostatních spoluobčanů. O rok později byla založena tělovýchovná jednota Sokol a brzy pak byl ustaven i její ochotnický soubor. Oba spolky se věnovaly divadelnímu dění v Letovicích téměř celé století. Samostatnou kapitolou byla i pestrá činnost loutkového divadla, které od roku 1948 obveselovalo děti i dospělé pod vedením učitele Ilji Burkoně a získalo věhlas nejen v Letovicích a okolí, ale po celých Čechách, dokonce i v dalekém Španělsku. Marionety nakonec skončily v depozitáři kulturního domu, kde byly před nedávnem objeveny a "oprášeny".
„Vzpomínky na roky prožité mezi ochotníky patří k těm nejpříjemnějším v mém životě. Naším společným cílem bylo vždy pobavit letovické spoluobčany, každý rok byla premiéra nové hry a při repríze už režisér věděl, co se bude dál zkoušet a připravovat. Bylo to krásné a nikdy jsem nelitoval," vyznal se v knize autor Josef Procházka.
Ochotnické divadlo zaniklo v Letovicích po roce 1989. Je paradoxem, že právě "sametová revoluce", která v mnoha směrech otevřela lidem okna do světa, pohřbila mnohaletou historii letovického divadla