V pátek 18. září – v 10.00 navštíví Památník Leoše Janáčka britská velvyslankyně v ČR J.E. Sian Mac Leod. Bylo to přání paní velvyslankyně spatřit místo, kde L. Janáček žil a tvořil.Expozice Život a dílo Leoše Janáčka je umístěna u někdejší varhanické školy v zahradním domku, kde žil Leoš Janáček v letech 1910 až 1928. Zahrnuje původní Janáčkovu pracovnu s klavírem, v další části domku je moderní expozice, která podává základní textové a obrazové informace o životě skladatele a připomíná jeho nejznámější díla. Je zde i možnost poslechu hudebních ukázek a zhlédnutí videodokumentů. 13. července 1881 se Leoš Janáček oženil se
Zdeňkou Schulzovou, dcerou ředitele učitelského ústavu. Mladí manželé bydleli zprvu v Měšťanské (nynější Křížové) ulici na Starém Brně; po narození
dcery Olgy 15. srpna 1882 bydleli na Klášterním (nynějším Mendlově) náměstí č. 2. Tam vznikala Janáčkova první opera Šárka i Počátek románu, kantáta Amarus a sbory, inspirované básněmi Petra Bezruče. Zde se narodil i zemřel Janáčkův syn Vladimír (1888-1890), zde dokončoval skladatel svou "Pastorkyni", když umírala v roce 1903 jeho milovaná dcera Olga. Když v roce 1908 získal Janáček pro varhanickou školu budovu na Giskrově (nynější Kounicově) ulici, napadlo ho, že místo nepotřebných koníren, stojících v zahradě budovy, by bylo možno postavit
domek pro ředitele varhanické školy; v nájemném, které by ředitel platil, se měly splácet náklady na postavení domku. Stavba, k níž brzy získal svolení, byla realizována podle návrhu stavitele Aloise Horáka a 2. července 1910 se Janáčkovi stěhovali.
V tiché pracovně, vzdálené městskému hluku, Janáček komponoval: v domku za varhanickou školou prožil svá nejplodnější léta, zde vzniklo celé jeho stěžejní dílo. Zde jej navštěvovali jeho žáci, zde pracoval se svými opisovači, zde jej vyhledávali jeho přátelé z domova i z ciziny.
A když v roce 1928 zemřel, rozhodla se Zdeňka Janáčková po poradě s profesorem Vladímírem Helfertem věnovat zařízení pracovny tehdejšímu Zemskému muzeu v Brně. Protože však zprvu nebyla v Zemském muzeu vhodná místnost, byla Janáčkova pracovna na krátkou dobu umístěna v Městském muzeu (v budově nynější Nové radnice) a konečně v roce 1935 přestěhována do Moravského zemského muzea. Zdeňka Janáčková bydlela v domku za konzervatoří se svou hospodyní Marií Stejskalovu sama: v bývalé Mistrově pracovně, pod fotografií své dcery Olgy, zemřela 17. února 1938.
V roce 1956 se Janáčkova pracovna vrátila do domku za konzervatoří a byla zde instalována v původní podobě; 8. 6. 1957 byla však zpřístupněna veřejnosti jen část Janáčkova bytu, zbylá část byla obývána domovníkem. V budově někdejší varhanické školy má své sídlo oddělení dějin hudby Moravského zemského muzea, které soustředilo ve svých sbírkách jedinečné janáčkovské fondy a rozsáhlou janáčkovskou dokumentaci. Město Brno již dříve uctilo Mistrovu památku tím, že jeho jméno trvale vtělilo do názvu své vysoké školy a svého operního divadla. Vybudování Památníku Leoše Janáčka je dalším výrazem úcty ke skladateli, který rozvoji hudební kultury Brna věnoval nejlepší léta svého života.