Poslední rabín v Boskovicích - napsal PhDr. Jaroslav Bránský

Ale život pokračoval. S koncem války se evakuovaní z Londýna vrátili domů a záchranná společnost v Cambridgi byla rozpuštěna. Yeheskel Reich neměl možnost návratu a zůstal v Anglii. Mluvilo se o jeho ustavení dajanem (soudcem u rabínského dvora) a byl požádán, aby přijal prozatím dočasně místo. Nic by nebylo nepřiměřenější pro tohoto klidného, studiím oddaného, spíše přísného muže než místo, které mu byla nabídnuto, totiž místo úřadujícího rabína v luxusním hotelu u moře v lázních Bournemouth. Nicméně tohle bylo poprvé, kdy mu bylo nabídnuto zaměstnání se slušným platem a nemohl je odmítnout. Rodina se odstěhovala z jednoduché, prosté atmosféry Cambridge do bohatého světa lázeňského letoviska, kam přicházeli noví židovští zbohatlíci, aby vystavovali na odiv své úspěchy. Nicméně Yeheskel Reich vzal na sebe tento úkol se svou obvyklou vážností a obrátil toto neperspektivní místo na zajímavý projekt. Objevil, že pod okázalým povrchem většiny návštěvníků v tomto hotelu bydlí prostí Židé, kteří toužili po židovské atmosféře a po příležitosti osvěžit svůj judaismus. Jeho úctyhodné vzezření a ochota pomáhat hostům stejně jako obstarávat náboženské služby prověřily jeho mnohé další kvality. Jeho duchaplné řízení ohromného pesachového sederu pro několik set hostů v elegantních tanečních sálech hotelu se stalo v Anglii pověstným. Byl také schopen vyřešit složité technické problémy, jako udržet o sabatu mléko ve stejné teplotě.
Slíbené místo při rabínském soudním dvoře se nikdy neuskutečnilo. Dcery, které nebyly šťastny z odchodu z Cambridge do zámožného světa, ukončily školu a získaly stipendia na univerzitě v Londýně. Byla to doba establishmentu státu Israel a jeden za druhým opouštěl Anglii, aby se podílel na této nové společnosti. V tomto období začal Reich zkoumat sociální historii Židů na Moravě, práci, na kterou obdržel dotaci od Německé spolkové republiky, která ho učinila relativně finančně nezávislým. Zajímavý materiál , který shromáždil za svého pobytu v Anglii, zůstal v neúplném rukopise, protože Reich svou badatelskou práci, ve které pokračoval od roku 1958 i v Izraeli, přerušil kvůli stavbě nové synagogy v Jeruzalémě, kterou organizoval. Reichův materiál byl objeven v jeho pozůstalosti, ale nebyl nikdy publikován.

Odchod rabína Reicha do Izraele roku 1958 se podobal návratu domů po mnoha letech vyhnanství a provizorního života. Yeheskel a Tilda Reichovi úspěšně navázali v několika směrech na svůj předešlý život. Byli přivítáni přeživšími členy svých rodin, kteří se zde usadili. Mezi nimi byl rabínův nejmladší bratr Izhak Reich, který se usadil v Jeruzalémě kdysi ve 30. letech 20. století a zbudoval Hotel Reich, první ortodoxní hotel v Jeruzalémě, a jeho sestra Helena, která odešla s manželem a dětmi po světové válce z Rumunska do Izraele. Tildin mladší bratr Mordehai opustil Frankfurt se svou mladou manželkou a syny a usadil se v Izraeli, když se Hitler dostal k moci. Její teta Matylda Teltsch a její rodina by mohly být počítány mezi dobře postavené vlivné rodiny Haify. Založila v Haifě hotel Meggido, který po hotelu Král David v Jeruzalémě byl nejexkluzivnějí hotel v Palestině ve dnech britského mandátu. Její synové založili kapelu Telma Blue Band a její zeť Aaron Lubrani byl prvním veterinárním lékařem v Haifě a Galilei. Jeho syn Uri Lubrani sloužil jako významný člen ministerstva zahraničí, nejprve jako izraelský velvyslanec v Ugandě, Etiopii a Iránu a konečně jako oficiální koordinátor záležitostí v Libanonu. Reichovi opět navázali spojení s dalšími členy své rodiny a přáteli z mládí.
Na rozdíl od svého kvapného útěku do Anglie přišli do Izraele dobře informováni a dobře připraveni začít nový život ve vzrušující nové zemi, kde je jejich dcery už očekávaly. Ruth, jejich mladší dcera, pracovala na americkém konzulátu v Jeruzalémě; jejich starší dcera pracovala jako probační úřednice pro mladé delikventy. Finančně byly nezávislé vzhledem k restitučním platbám, které obdržely z Německa.
Stát Izrael existoval tehdy deset let a Jeruzalém, plný nadějí do budoucnosti, byl doposud zaostalý a zanedbaný, a olizoval si rány po boji, který bylo nutno vybojovat, a musel vstřebat množství nových imigrantů..
Rabín Reich a jeho žena si najali byt v Talbiehu, který je dnes jednou z nejexkluzivnější čtvrtí Jeruzaléma. Bohatí Arabové, kteří vybudovali tuto oblast s krásnými kamennými domy na světlých třídách lemovaných stromy, prchli za války za nezávislost. Roku 1958 to byly ruiny s nepočetnou smíšenou populací. Mnoho chudobných rodin sem za bojů přesídlilo ze Starého Města spolu s akademiky z univerzity, vládními úředníky a odborníky.
Yeheskel Reich zjistil, že tato čtvrt nemá rabína ani synagogu , ačkoliv mnoho vážených a dokonce vynikajících občanů se scházelo k denním modlitbám, které sami vedli, na půdě Dětského domova. Jeruzalémská obec vyhradila pozemek pro synagogu, ale nikdo neměl energii nebo čas věnovat se vybudování opravdového sboru. Pro Yeheskela Reicha, který byl teď už pokročilého věku, to byla výzva, aby vzal věc na sebe. Členové této komunity, kteří ve velkém množství přicházeli z celé Evropy, znali jeho vynikající vlastnosti, vítali ho vřele a rádi ho přijali za svého rabína.
Reich obětoval několik příštích let shánění prostředků na budování synagogy v Talbiehu. Při tomto shánění vynaložil největší úsilí a využil všechnu svou nápaditost. Například když uslyšel, že obec Jeruzalém má prostředky na zbudování protileteckého krytu, odvážil se zbudovat synagogu v souladu s požadavky na protiletecký kryt a přesvědčil tehdejšího starostu Jeruzaléma, Teddy Kolleka (jehož rodina pocházela z Moravy, matka se narodila v Boskovicích), aby jim přidělil tyto prostředky. Synagoga, která byla potom skoro dokončena, byla opravdu využívána jako kryt za bombardování Jeruzaléma v Šestidenní válce roku 1967. Byl to nápad jeho manželky, použít krásného zařízení z jedné staré italské synagogy, které bylo tehdy dopraveno do Izraele z Itálie.
Když bylo přízemí dokončeno a slavnostně otevřeno, skupina amerických profesorů žádala, aby ve druhém poschodí byla zbudována další synagoga a vyzvala rabína Reicha, aby také působil jako jejich rabín. Ve třetím poschodí byly zřízeny rozměrné místnosti pro společenské události a přednášky. Tato synagoga stále je jedním ze středisek výuky a společenského života v Jeruzalémě.
(pokračování v příštím čísle)