Poslední rabín v Boskovicích - napsal PhDr. Jaroslav Bránský

Autor článku: Dopisovatel, pro číslo 7/2009, vloženo dne 06.04.2009

[Stálý odkaz na článek]

Všechno, co zažila Reichova rodina po útěku z tzv. protektorátu, vím jen z vypravování jeho dcery Evy, dávné přítelkyně z dětství, se kterou jsem se po mnoha letech v Boskovicích opět setkal a ke svému překvapení zjistil, že v důsledku šokujících událostí naprosto zapomněla češtinu, takže jsme se domlouvali většinou německy. Jí patří teď následující slovo (v originále anglické).
Yeheskel Reich vždy měl hluboce rozpolcený postoj vůči Anglii. Anglie zachránila život jeho a jeho rodiny. Miloval a uznával anglické tradice svobody a způsobu života. Nicméně Anglie a zejména angličtí Židé jej nepřijali s otevřenou náručí. Byl vysoce kvalifikován pro rabinát v Anglii jak svými znalostmi Talmudu, tak svou akademickou hodností. Ale nikdy mu nebylo nabídnuto místo odpovídající jeho schopnostem.
Reichovi přišli se svými dvěma malými dcerkami, s malým kufříkem a šesti librami šterlinků a poznali, že se ocitli ve zmatku a v ponižujícím postavení jiných uprchlíků z Evropy, kteří měli to štěstí, že se dostali do velkoměsta Londýna, ale bez znalosti řeči, lidu nebo jeho zvyků. Přišli naprosto nepřipraveni a nevybaveni. Kde měli začít? Kam se měli obrátit?
Yeheskel Reich dal do zástavy zlaté kapesní hodinky, které mu Tilda dala jako svatební dar, a najal malou, zařízenou místnost s možností použití koupelny a plynovým vařičem na vaření. Potkávali jiné uprchlíky, kteří by jim mohli ukázat nejbližší synagógu, metro do zaměstnání a obchody s lacinými potravinami. Neměli pracovní povolení, ale ani jeden neměl ekonomicky využitelné znalosti. Obrovské vzdálenosti v Londýně, jednotvárná architektura je uváděla ve zmatek. Nicméně se považovali za šťastné, nikdy si nenaříkali a snažili se smát některým bizarním situacím, do kterých se nevyhnutelně dostali. Nicméně za několik měsíců mnoho z Yeheskelových černých vlasů zbělelo. Sami se dali do učení řeči v kurzech organizovaných londýnskou městskou radou a posílali děvčata do nejbližší školy raději, než aby je posílali do internátní školy, jak to dělali mnozí jiní uprchlíci, dokud se neusadili.
Skutečně by se dalo říct, že se nikdy opravdu neusadili v Anglii. Možná se naučili řeč, dokonce si osvojili některé z anglických zvyků, jako pít čaj s mlékem a jíst ovesnou kaši, ale v podstatě zůstali procházejícími lidmi, žijícími pronajatých bytech, aniž skutečně zapustili kořeny. Ve svém každodenním životě pokračovali v přísném dodržování všech detailů židovské ortodoxie. Jejich základní obživa byla zpočátku zajištěna Českým svěřeneckým fondem (Czech Trust Fond), který měl nějaké peníze v Anglii.
Být v naprosté nejistotě ohledně budoucnosti, to se určitě snášelo nejtíž. Z Boskovic obdrželi dopisy, ve kterých se jim pisatelé posmívali, že uprchli. Že poměry nejsou tak špatné, že byli hloupí…Že to přehnali…Za několik měsíců , 3. září 1939, byla přerušeno téměř veškeré spojení s Československem a Maďarskem. Děvčata byla evakuována z Londýna se všemi ostatními tisíci londýnských dívek do bezpečí na nějakém neznámém místě na venkově. Evě bylo deset, Ruth pět let. Sotva znaly řeč; nikdy předtím nebyly mimo domov. Ale kdo by si mohl stěžovat, když srovnáte tuto situaci s tou, která se přihodila dětem v Evropě? Mnozí z jejich evakuovaných přátel byli sami přivezeni z Německa, Československa a Rakouska do Londýna „Dětským transportem“ a už nikdy neměli spatřit své rodiče.
Nakonec když začala letecká válka nad Londýnem, celá Reichova rodina se přestěhovala do univerzitního města Cambridge na podnět několika přátel uprchlíků, kteří zde nalezli bezpečí. O několik měsíců dříve přišel nějakou cestou telegram, nabízející Yeheskelu Reichovi místo vrchního rabína v Miškolci v Maďarsku, aby zaujal místo svého tchána, který zemřel v den vypuknutí války. Byla to známka jeho beznaděje, co se týče budoucnosti, pro něho, který žil v Anglii, nebo pocit normálnosti, že mu bylo nabídnuto toto pozvání, co ho přimělo, aby se vážně zamyslel nad návratem do Maďarska na toto místo? Naštěstí zde nebyla možnost odcestovat do Maďarska. Byli si vědomi, že by museli čekat do konce války, než budou vědět, co dělat.
Yeheskel Reich využil příležitostí, které nabízela Cambridge. Pustil se do studia moderních dějin. To byl nepochybně skvělý prostředek, jak se naučit angličtině a získat orientaci pro život v Anglii. Snad se také snažil porozumět nepochopitelným událostem, které ohromily svět. Věděl, že znalost řeči bylo pro něho to podstatné a že aby byl schopen kázat v Anglii, musí znát kadence a nuance angličtiny. Vyhledal věhlasného profesora fonetiky a s ním studoval jemnosti mluveného anglického jazyka tak, že při prvních Vysokých svátcích (Roš ha-šana, židovský Nový rok) v Cambridgi přednesl pečlivě připravené kázání v dokonalé angličtině.
Prakticky se stal rabínem židovského záchranného výboru v Cambridgi, který během války poskytl pohostinství mnoha Židům vystěhovaným z Londýna stejně jako uprchlíkům z Evropy. Protože synagoga v Cambridgi patřila studentům a neměla rabína, nebyla vybavena pro uspokojení potřeb (židovských) rodin a jejich dětí. Reichovi byla svěřena péče o náboženskou výchovu, obstarával mnoho služeb pro Vysoké svátky pro uprchlíky, Židy evakuované z Londýna a vojáky, kteří náhodou zde byli posádkou. Plat byl takřka zanedbatelný, ale pro něj bylo důležité, že zastával rabínskou funkci.
Ve válečné době svět přídělového hospodářství a střídmosti snadno zakryl jejich nedostatek peněz. Měli opravdu štěstí, že našli maličký dům ve čtvrti chudé dělnické třídy, bez koupelny, se záchodem na konci malé zahrádky. Jejich skromný životní styl se hodil ke klidu, tichému a uzavřenému světu studentské Cambridge. V Cambridgi to byli křesťané, kteří se s ním setkávali, kteří jej nejvíce uznávali a vážili si tohoto muže, který nekompromisně pokračoval v plnění příkazů svého náboženského zákoníku se skromnou a tichou důstojností. Ředitelka střední školy jeho starší dcery se jí maximálně snažila pomoci, získala pro ni stipendia a příspěvek na ošacení a dokonce ji požádala, aby vyučovala náboženství židovské dívky, zatímco křesťanské dívky měly svá cvičení v jejich Písmu. Profesor botaniky, správce botanické zahrady, poskytoval Reichovi myrtu nutnou pro žehnání o Svátku stánků (Sukkot) a stavitel na rohu ulice mu pronajímal každý rok dříví na stavbu suky (stánku).
Toto všechno se dělo na pozadí války a zvěstech o hrůzách, ke kterým docházelo na kontinentě. Žili ve stálé úzkosti a věčném čekání na zprávy od Červeného kříže, které byly jedinými známkami, že někdo z jejich rodiny žije. .Jak léta ubíhala, bylo jasné, že se nechtěli vrátit zpět do Československa. Obrovská hrůza z toho, co se stalo jejich nejbližším rodinám, se naprosto vymykala možnostem chápání. Tildin bratr Gustav, který přežil pracovní lágr i koncentrační tábor Bergen Belsen a byl jedním z mála šťastlivců, kteří přežili, byl v Kastnerově vlaku, který dopravil Židy do Švýcarska výměnou za nákladní auta, navštívil brzy po skončení války Anglii. Když Tilda od něho uslyšela o své matce, která byla usmrcena plynem v Osvětimi zároveň s Gustiho ženou Olli a jejich dvěma malými děvčátky, už nikdy ve svém životě nestrávila noc v normálním spánku. Jedna z Yeheskelových švagrových a její dvě děti byly propašovány do Maďarska a zde přežily válku. Syn a dcera jiné sestry přežili Osvětim, kde jejich rodiče a jiní bratři a sestry zahynuli. Všichni ostatní, bratři, sestry, synovci, neteře, bratranci; všichni jejich vrstevníci byli mrtví. Celý jejich svět se zhroutil. O této hrůznosti se stěží dalo rozumem uvažovat a skoro nikdy se o ní nemluvilo. Nebylo možné o tom mluvit.

(pokračování v čísle 8 / 2009)


Podobné články:
Hermann Ungar a jeho „Altánek“ Jaroslav Bránský - ze dne 26.11.2009 (3)
Poslední rabín v Boskovicích - napsal PhDr. Jaroslav Bránský - ze dne 01.05.2009 (3)
Poslední rabín v Boskovicích - napsal PhDr. Jaroslav Bránský - ze dne 15.04.2009 (3)
Představujeme: rodina KWASNÍK-RABINOWICZOVA z Boskovic - ze dne 08.08.2008 (3)
RODINA KWASNÍK-RABINOWICZOVA Z BOSKOVIC - ze dne 25.07.2008 (3)
Američané v Boskovicích - představujeme rodina KWASNÍK-RABINOWICZOVA z Boskovic - ze dne 10.07.2008 (3)
JINÁ PROCHÁZKA židovskou čtvrtí v Boskovicích - ze dne 30.04.2012 (2)
Židovskou čtvrtí poprvé - ze dne 26.05.2011 (2)
Židovská čtvrť z hledáčku fotoaparátu - ze dne 01.04.2011 (2)
Židovskou školu a Synagogu čekají opravy - ze dne 29.04.2010 (2)
Do nové sezóny bez závazků - ze dne 15.03.2010 (2)
Úvodní duel rozhodl obránce - ze dne 15.03.2010 (2)
Na židovském hřbitově se bude kácet - ze dne 26.11.2009 (2)
Židovská čtvrť v Boskovicích se stále těší zájmu návštěvníků - ze dne 26.11.2009 (2)
Poslední rabín v Boskovicích - napsal PhDr. Jaroslav Bránský - ze dne 17.03.2009 (2)
Poslední rabín v Boskovicích - ze dne 18.02.2009 (2)
Pod boskovickým hradem sportovali judaisté - ze dne 17.09.2008 (2)
Fotbalová DIVIZE - ze dne 02.06.2008 (2)
Konkurzní řízení na funkci ředitelky - ze dne 08.04.2008 (2)
Zubaři DUBEN - ze dne 06.04.2008 (2)

Všechny články z tohoto čísla (7/2009):

Rubrika: Zpravodajství
Aktuální provozní doba lázní Boskovice od 30. 3. do 6. 4. 2009
Aktuální provozní doba lázní Boskovice od 6. 4. do 12. 4. 2009
Aktuální zubní pohotovost - DUBEN 2009
Bezpečnost na železničních přejezdech
Blahopřání
Brno chce být na špičce světové vědy
Cecilia Fabris: V Brně jsem jako doma
Centrum Bohuslava Martinů v Poličce
Černohořští protestují proti drahé vodě
Český zahrádkářský svaz ZO Boskovice pořádá zájezd na Floru Olomouc
Čtrnáct zastavení na křížové cestě
Další prostředky kraje pro ICRC
Dluhy poplatníků mohou skončit exekucí
Do Šafova přijedou pomáhat studenti z Rotterdamu
Dotace kraje pro ČSTV
FEBIOFEST 2009 – BRNĚNSKÁ ČÁST FESTIVALU
Folk vyhrával pro Betany
Hejtman se setkal s diplomaty
Hejtmani čelí nezvyklé pozornosti ministerstva vnitra
Homo auxiliaris – výjimečná cena pomáhajících profesí
Jaro už ťuká na dveře, je čas vybrat ty nejkrásnější letničky
JAZZFESTBRNO 2009
Koncert Marie Rottrové z důvodu nemoci přeložen
Kotelna Wolkerova zvýší ceny tepla
Kraj přispěje Podhradí nad Dyjí
Květnové oslavy vítězství
Lyžování v regionu je ukončeno
Město apeluje u českých drah na nedostatečnou dopravní obslužnost
Město zkrátí dotace a granty
Nejlepší pálenku zdobí harmonie chuti a vůně
O promítání digitálního kina byl zájem
Obecně závazná vyhláška Města Boskovice
Odborná zahrádkářská poradna v roce 2009
Opravy historických objektů
Osadní výbory hodnotily loňský rok
Pětiletý program rozvoje letiště Brno – Tuřany
Přehlídka trofejí je tečkou za uplynulým mysliveckým rokem
Příspěvkové organizace hospodaří bez ztrát
Rada kraje schválila poskytnutí darů vítězům soutěže o nejlépe opravenou kulturní památku
Rehacentrum zahájilo provoz
Silničáři začali napravovat rozmary zimy
Soutěž Vesnice roku 2009 vyhlášena
Studentské práce se představí na veletrhu MOBITEX 2009
Teplejší voda v boskovických lázních přilákala spoustu návštěvníků
U nádraží otevřeli novou prodejnu keramiky
V Sulíkově lákají jaro
Vojenský umělecký soubor Ondráš může dostat šanci
Zahájení sezóny na rozhledně Podvrší
Zámky se připravují na sezonu
ZKRATKOU ČI OKLIKOU, ALE HLAVNĚ S KLIKOU!
ZMĚNA TARIFU IDS JMK

Rubrika: Kultura
Boskovická divadla uspěla na Hobblíku
FebioFest 2009 - program
JAZZFESTBRNO 2009 - dramaturgie
Její pastorkyňa aneb Pusťte lásku dovnitř
Pozvánka do Galerie

Rubrika: Sport
17. kolo soutěží OFS Blansko hrané ve dnech 4. – 5. 4. 2009
Aikidisté skládali zkoušky
Florbalisté s rozdílnými výkony
Hasoň, Hrdlička opět vítězí
Klidné vody na dosah
Končí vítězně
Kotvrdovice odjely s výpraskem
Okresní bodovací turnaj mládeže - Kunštát
Rájec začala špatně
Remízu zařídil Kleveta
SLATINSKÝ KROS 2009 - 3.ročník běžeckého závodu
Trenér Radek Mazáč: Chyběly nám zkušenosti
Ždírec odjel s prázdnou

Rubrika: Představujeme
Knížka Blízko smrti od Ivany Havelkové
Poslední rabín v Boskovicích - napsal PhDr. Jaroslav Bránský

Rubrika: Černá kronika
Policie INFORMUJE
Svodky MP Boskovice

Rubrika: Napsali nám
„Život měříme skutky a ne časem.“ (L. A. Seneca)
Ahoj kamarádi běžecké obce brněnské a přilehlého okolí
ANKETA: BŘEZEN - MĚSÍC KNIHY
Jarní zamyšlení ....
Malé zamyšlení nad moderním školstvím
Orchideje z MZLU v Brně slavily úspěch ve světě
Recitační přehlídka