Boskovice * Po létech za katedrou stala jsem se babičkou na plný úvazek a prožívám se svými vnoučaty jejich radosti i strasti. A tak se stalo, že jsem se ocitla v hledišti mezi ostatním příbuzenstvem a očekávala, jak se letošním deváťákům podaří popasovat se s „Pasováním prvňáčků“ a jejich přijetím do cechu žákovského.
Netrpěliví žáčci nadšeně mávali na rodiče i prarodiče, účinkující i jejich paní učitelky vypadali vyrovnaně a trpělivě a pak se šumícím Zámeckým skleníkem ozvala hudba, která nejen všechny ztišila, ale také rozpohybovala mladší sourozence sedící na klínech rodičů.
Shrbený dědeček hledal brýle, Mach se Šebestovou za pomoc dostali sluchátko a s jeho pomocí vyzkoušeli nejmladší spolužáky ze znalosti písmen i číslic. A taky jsme si zazpívali. Humor do všeho vnesl úžasný pes Jonatan i neplánované změny původního scénáře.
A jako vždy vše zakončilo závěrečné pasování s předáním plyšového medvěda, drobných dárků od sponzorů a především Slabikáře jako důkazu, že už jsou prvňáčci skutečnými žáky.
Když jsme odcházeli domů, poslouchala jsem diváky, kteří chválili. Prý se to nemá, ale ráda se přidám: pubertální, těžko nadchnutelní deváťáci předvedli profesionální výkon – scéna, znalost textu, perfektní jazykový projev, pomoc prvňáčkům, chování!! Umím si představit, kolik času a úsilí to stálo paní učitelky a blahopřeji jim k úžasnému výsledku. A taky děkuji – jim i vedení školy – že tuto tradici stále zachovávají.
Svatava Klimková,
bývalá učitelka a babička