Zmínka o boskovickém díle bohužel chybí

Obeth Josef (* 19. 7. 1874 Terezín o. Jeseník - + 18. 9. 1961 Säckingen; D), opavský sochař, tvůrce pomníků, reliéfů a plastik, restaurátor.
Otec František Obeth, rakouský námořník s přírodopisným rozhledem, pracoval jako provozní mistr kamenolomu u Velkých Kunětic a jeho matka Terezie, roz. Ehrlichová, pocházela ze selské usedlosti v nedalekých Kolnovicích. Při návštěvách otce v lomu se jejich syn Josef seznámil s opracováváním kamene a tam také začal své první sochařské práce, kterých si povšiml a na jejichž nápaditost upozornil majitel lomu MUDr. Josef Schindler, nástupce Vincence Priessnitze na Gräfenberku (Lázně Jeseník).
Josef Obeth nastoupil 15. 9. 1887 studium na právě zřízené kamenické škole v Supíkovicích, kde s ohledem na své nadání získal stipendium od Zemského výboru v Opavě. V r. 1891 jej otec sice poslal studovat na živnostenskou školu do Vídně, ale po roce přestoupil na akademii výtvarných umění, kde získal nové studijní poznatky od profesorů Kašpara von Zumbusche a Edmunda rytíře Hellmera, tvůrců monumentálních skulptur. I na jeho drahé vídeňské studium přispíval stipendiem Zemský výbor slezský v Opavě. Jméno si získal první cenou Fügerovy nadace za sošku Mladého Germána na lovu vlků.
K prvním významnějším dílům patřila jeho účast při ztvárnění obrovité kašny na Maxmiliánově náměstí v Mnichově se sochařem Adolfem Hildebrandtem (1897). Ve Vídni si zřídil ateliér a v něm vytvořil sousoší „Vidění sv. Františka“ pro gymnaziální kostel ve Vidnavě (1902). Od profesorů na studiích převzal sklon k monumentalitě obohacený vlastní mnohofigurální symbolikou. Tento ráz tvorby je patrný na pomníku Vincence Priessnitze v Jeseníku a Jana G. Mendela v Novém Jičíně. Velmi často se podílel na sochařské výzdobě veřejných budov, v opavském prostředí se připomněl na Obchodní a živnostenské komoře 16 pískovcovými reliéfy alegorických dětských postaviček znázorňujících 16 slezských měst (1911) a sochařskou výzdobou nad průjezdem objektu Městské spořitelny (1940). Po skončení 1. světové války byl zahrnut objednávkami na pomníky padlých. Opět v Opavě se připomenul pomníkem padlých na městském hřbitově (1927) a Skupinou před vchodem do Památníku padlých - Hedviky (1936). Zdařile si počínal i v oblasti portrétování osob žijících i historických, např. Hanse Kudlicha ve Světlé, skladatele E. S. Engelsberga a herečky Terezy Kronesové v Bruntále, zakladatele univerzity v Berlíně Wilhelma Humboldta v Otmuchově, ale také svého přítele E. W. Brauna, ředitele Slezského zemského muzea. Významný podíl jeho tvorby byl i v restaurátorské činnosti, snad za všechna díla této oblasti lze uvést obnovu areálu barokních figur Matyáše Brauna v Kuksu (1943).
S podnikatelem J. Klosem vybudoval již v r. 1908 ve Velké Kraši sochařskou dílnu, kterou pak s velkým zdarem vedl až do r. 1945. Po odsunu v r. 1945 se usadil v Säckingen, kde si vybudoval nový atelier. Přítel E. W. Braun mu ve válce zničeném Norimberku opatřil místo restaurátora, a tak mohl pokračovat v tvorbě dalších pomníků, reliéfů a plastik.
PhDr. Josef Gebauer (článek v internetové encyklopedii Wikipedia)
Gebauerův článek, jakkoliv poměrně podrobný, vynechal mnohá Obethova díla. My v Boskovicích litujeme, že ani on, ani jiní autoři na různých internetových servrech nezaregistrovali Obethovo dílo na zdejším židovském hřbitově, a to pomník židovským obětem 1. světové války. Tento pomník stojí na „nejvyšší terase“ ve východní části hřbitova na památku třiceti padlých.Byl zbudován z finančních příspěvků Židů bydlících v Boskovicích z iniciativy těch, kteří se šťastně vrátili z války. Pomník byl slavnostně odhalen v neděli 30. dubna 1922 v 16 hodin. Takřka básnickou prózou o něm hovoří tehdejší boskovický rabín Isidor Reich ve své brožuře Die Geschichte der Chewra Kadischa zu Boskovice (Dějiny pohřebního bratrstva v Boskovicích) z roku 1931. Bohužel ani boskovický pomník neunikl řádění vandalů, kteří zničili (odnesli?) většinu z dvanácti znaků původních židovských kmenů.

PhDr. Jaroslav Bránský