Žena stále řeší situaci za mlčící radnici

Boskovice * Dva týdny uplynuly od té doby, co jsme vás informovali o žalostné situaci Aleny Jindrové, které nebyl lhostejný osud kočičích bezdomovců, co se začali čile rozmnožovat na dvorku za jejím bytem u obchodního centra Jakub. Za celou dobu se však boskovičtí radní neodhodlali k jakékoliv aktivitě. Díky liknavosti úředníků a neochotě či neschopnosti volených zástupců města tak žena nadále zůstává na celý problém sama.
Několik věcí se však v celém případu přece jen změnilo k lepšímu. Ze čtyř dříve odchycených koťátek, které následně převzal útulek Brněnský Max na socializaci do soukromých depozic, už mají tři kočičky nové majitele, díky nimž mohou konečně poznat teplo domova. Předminulý pátek se pak díky ochotě manželů Dvořákových podařilo přepravit do Boskovic těžký, metr a půl dlouhý sklopec pro odchyt koček. O den později pak stejní manželé přivezli potřebnou klec na umístění odchycených koťat.
„Zbylá koťata se mi díky kleci podařilo během týdne odchytit. První dva kocourky jsem měla hned druhý den, dalšího pak o dva dny později. Čtvrtá kočička byla mazanější, ta vzdorovala ještě čtyři dny navíc. Od úterka do pátku jsem vysedávala v autě a čekala, zda se chytne. Už jsem to po tom týdnu čekání chtěla vzdát, ale nakonec se chytla,“ vzpomněla na dlouhé čekání při odchytu Alena Jindrová.
Odchycením však starosti s koťátky nekončí. Péče o kočky zabere veškerý volný čas. „Už jsem je dvakrát odčervila, je třeba je pravidelně krmit. Jako každá mláďata mají průjmy, z hygienických důvodů je potřeba neustále udržovat klec v čistotě,“ líčí starostlivá žena. Koťátka zatím našla provizorní pelíšek ve v kleci umístěné ve sklepě bytového domu, v němž paní Jindrová žije - ve svém bytě už má totiž vlastní pejsky. V nevhodném sklepě však koťata rozhodně nemohou zůstat dlouhodobě.
Aleně Jindrové se podařilo minulé úterý chytit také první ze tří dospělých koček. „Ve středu jsem ji nechala vykastrovat a den poté jsem ji sama převezla do brněnského útulku. Musela jsem jet autobusem, protože své auto mám v servisu. Bylo to hodně náročné,“ svěřila se unavená paní Jindrová. „Musím si na chvíli odpočinout a doufám, že zbylé dvě dospělé kočky se mi podaří chytit během několika příštích týdnů.“
Vyčerpání je na ženě opravdu znát. A není divu. Kromě své běžné práce totiž supluje práci i vynakládá peníze za jiné. „Celá věc se táhne minimálně měsíc a jsem na to opravdu skoro sama. Dala jsem do toho spoustu času a teď už i peněz. Krmení mě stojí sto korun denně, k tomu náklady za dopravu a jízdné,“ vypočítala s tím, že kastraci koček naštěstí uhradí Pražský spolek ochránců zvířat.
A co by pomohlo teď nejvíce? „Koťata potřebují žít běžný život, který zatím nepoznala. Uvítám zájemce, kteří by jim chtěli poskytnout domov, ale také zájemce, kteří by si je vzali i na takzvané depozitum. Tedy dočasným umístěním do péče, kdy jim je útulkem hrazeno krmivo, léky i vakcinace. Taková forma péče je vhodná i pro starší lidi, co by se báli pořizovat si kočičku nastálo,“ nastínila možnou pomoc Jindrová.
Situaci v Boskovicích bedlivě sledují ochranářské organizace a s napětím čekají, jaké závěry z celé situace vyvodí město a zda konečně přijme kastrační plán. Radnice zatím však jen takticky mlčí. Alenu Jindrovou tento stav už vůbec nepřekvapuje. „Já už od nich nic nečekám. Sama jsem udělala, co jsem mohla a jsem s tím spokojená. Oni se k tomu raději nechtějí vyjadřovat, dělají, že problém neexistuje. Jenže věci je nutné řešit, když je potřeba. Kdybych čekala na ně, tak tam mám další koťata. Oni si bydlí bokem, jim to nevadí,“ nebojí se otevřeně mluvit Jindrová.
Sama je díky svým dalším zkušenostem například s povinným čipováním psů přesvědčena, že práva a problémy zvířat obecně politiky ani úředníky příliš nezajímají. „Zvířata jsou vždy na posledním místě. A mají tu smůlu, že se nemohou ani hájit.“