Představujeme: Tomáš „Sodík“ Soldán

Autor článku: Václav Stoupal, pro číslo 30/2007, vloženo dne 31.07.2007

[Stálý odkaz na článek]

Lehce roztržitý smíšek s vážnou tváří, co nachází v elektronické muzice zvané progressive trance stejnou krásu jako ve Dvořákových symfoniích. Věčně nedospělý „klouček“, který za pouhých třiadvacet let svého života vystřídal řadu nejen divadelních rolí. Boskovické gymnázium, pěvecké sbory Nota a Leoš, divadelní a šermířská společnost Gonfanon, Divadlo NABOSO, účinkování v amatérských filmech, dj taneční muziky, konferenciér vážných i nevážných společenských akcí... Tak rozdílné jako oheň a voda jsou rozmarné tváře začínajícího boskovického umělce Tomáše Soldána, kterému se postupně otvírá svět. Dnešní povídání vám ale představí převážně jeho působení ve španělském Madridu.
Tomáši, co následovalo, když jste ukončil gymnázium?
Dva roky jsem studoval tvorbu textu a scénáře se zaměřením na divadlo, film a písňové texty na Vyšší odborné škole při Konzervatoři Jaroslava Ježka v Praze. Tu jsem přerušil, protože jsem se dostal na Janáčkovu akademii múzických umění do Brna, kde mám za sebou rok studia rozhlasové a televizní dramaturgie a scénáristiky. Vždy jsem chtěl dělat v rozhlase, zajímal mě jako médium.
Začal jste tvořit už dříve, přesto jste se nikdy nijak přílišně nedral do popředí...
Začal jsem psát poměrně pozdě, až v sedmnácti. Je to pro mě choulostivé téma. S texty, které odrážejí něco hlubšího se moc neprezentuji. Píšu to do šuplíku, nikdy jsem nebyl v tomto směru nějak ambiciózní. Třeba nemám moc rád nějaké soutěže, držím si odstup, nic nikam neposílám. Mým cílem je časem sestavit básnickou sbírku. Tak trochu už na tom pracuji, ale tím, že nemám žádný termín, žádný důvod a vlastně ani žádného potencionálního čtenáře, tak nespěchám. Napsal jsem třeba malou sbírečku dětských básniček na usínání pro postižené dítě, které má sestra mé kamarádky. To byla asi nejhezčí poezie, co jsem kdy vytvořil, protože jsem to psal pro jednoho konkrétního malého človíčka. Jinak jsem trémista. Dokážu být sám s jednotlivcem a dokážu být sám i s davem. Když je to taková menší skupinka, tak se většinou cítím ztracený.
„Doma“ v Boskovicích vás vnímají spíše jako veselou postavičku roztržitého augusta, co si ze všeho dělá legraci. Jak jde toto vnímání dohromady s vážnými projekty, které celou dobu děláte?
Zjistil jsem, že to s sebou přináší opravdu problém. Kdybych tady představil něco ze svých vážnějších věcí, tak mi to snad nikdo neuvěří. Mnozí si dokonce myslí, že je to póza, že si hraji na intelektuála. To stejné by se asi dělo ve Španělsku, kde jsem se věnoval jen vážnějším věcem. Kdybych se jim vedle toho snažil představit svou humornější tvář, asi by to také nechápali. Lidé přijmou většinou jen jednu polohu.
Já jsem po rodičích veselý člověk, mám rád humor, rád se směji i blbostem. Vždy jsem říkal, že kdyby se hrál Romeo a Julie, tak já jsem ten, kdo by chtěl hrát Merkucia, protože ten všechno sarkasticky shazuje a je schopen se vysmát i sám sobě. V civilu jsem opravdu spíš šašek a snažím se brát vše odlehčeně. Ale potom je něco jako práce, co beru vážně a v čem chci něco dokázat.
Co vás táhlo do Španělska?
Seznámil jsem se s programem Evropské unie Socrates Erasmus, který nabízí možnosti studijně vycestovat. Cítil jsem, že potřebuji změnu i v osobním životě. Měl jsem svou představu a věděl jsem, že Španělsko by se mi líbilo. Našel jsem si informace o škole a divadle v Madridu, napsal motivační dopis a poslal přihlášku. Ze zahraničního oddělení sdělili, že mou žádost přijali, že můžu vyjet. A tak jsem od poloviny října 2006 do poloviny června 2007 byl na studijní stáži v Madridu na Královské akademii divadelního umění.
Pracoval jste na svém individuálním programu nebo se zařadil do klasické struktury školy?
Program Erasmus je postaven tak, že člověka zařadí do běžného denního studia. Sestavil jsem si svůj program a na výuku docházel s ostatními studenty. Hned po čtrnácti dnech jsem tam potkal slovenskou herečku Janu Kovalčíkovou, která studuje na pražské DAMU. Ta se stala později mou dvorní herečkou a spolupracovnicí. Dále jsem potkal Josefa Bandžáka, studenta bratislavské VŠMU. Přiznám se, že to bylo příjemné, protože jsem nepočítal, že zrovna v Madridu, kde se studuje pouze ve španělštině, potkám ještě někoho z Česko-Slovenska.
Nenarážel jste tedy na jazykovou bariéru?
Španělštinu jsem studoval na gymnáziu čtyři roky jako druhý jazyk. Musím uznat, že v závěru studia jsem se jí příliš nevěnoval, po škole jsem toho dost zapomněl. Prvních čtrnáct dní, než jsem si zvykl na stavbu vět, rychlost jazyka a na madridský akcent, jsem vlastně nerozuměl ani slovo. Zpočátku jsem si skoro neuměl říct ani prodavači o zmrzlinu, tak jsem měl strach, jestli ve španělštině zvládnu práci s dramatickým textem. Můj spolubydlící Javier Salas napsal krátkometrážní hru, do níž mě obsadil. Každý víkend jsme pak trávili odpoledne výukou výslovnosti a přízvuku. Hrál jsem tedy ve španělštině pro španělské publikum a díky tomu pak někteří lidé ani nepoznali, že jsem cizinec.
Kde jste bydlel?
S bydlením je v Madridu velký problém. Nevím o škole, která by měla své koleje. To znamená, že všichni studenti si musí hledat podnájmy nebo mít známé. Já jsem měl štěstí, že jsem v předloňském roce potkal na JAMU jednu slečnu z Madridu, která byla u nás na stáži. Než jsem odjel, už jsem měl privát na půl roku zajištěný. Potom se mi začalo dařit, a tak jsem se rozhodl pobyt si prodloužit. Na druhý půlrok jsem našel nový, levnější byt. I tak peníze na nájem ze Socrata nestačily. Přivydělával jsem si různě, například jsem na madridském výstavišti při turistickém veletrhu chodil jako maskot v hokejovém dresu se dvěma hřejícími obrazovkami na těle, které za zvuku Smetanovy Vltavy promítaly obrázky o České republice. Kupodivu jsem si později něco málo vydělal i divadlem, dokonce jsem získal i své osobní sponzory. Samozřejmě, že mě obrovsky podpořili rodiče.
Co jste dělal ve volném čase?
Zpočátku jsem se snažil veškerý volný čas využít, jak jen se to dalo. Madrid mě překvapil tím, že skýtá neuvěřitelný počet kulturních možností. Mohl jsem jít každý den na divadlo nebo do klubového kina, často zadarmo. Postupem času se ale pro mě stal můj volný čas stěžejní v tom smyslu, že skoro všechny divadelní projekty, na kterých jsem v Madridu pracoval, jsem dělal mimo školu. Často jsem byl od rána do devíti ve škole a když bylo volněji, tak jsem měl buď zkoušku nebo nějaké vyřizování ohledně projektů. Jedl jsem za běhu a s lidmi se setkával před nebo po zkouškách. Dával jsem tomu vše, co šlo.
Kromě několika jednodenních výletů jsem měl opravdové volno jen během oficiálních prázdnin. Na Samanu Santu (velikonoce) jsme se vydali na týden do Andalusie, později ještě na čtyři dny na karneval do Cádizu, který se stal předchůdcem karnevalu v Riu de Janeiru. Španělé často pro přátele pořádají večírky plné dobrého jídla, pití a společenské zábavy. Nesedí jako lidé u nás několik hodin v hospodě, kde se opijí. Jsou stále v pohybu, tu si dají skleničku vína, tu něco tvrdšího, zůstávají stále dobře naladěni na spoustu nových lidí, které během večera potkávají.
Vraťme ale k divadelní práci...
Přijel jsem do Madridu s tím, že chci něco dělat. Z divadla NABOSO jsem byl zvyklý na určitý rytmus, ze kterého jsem nechtěl vypadnout. Konkrétní věci se začaly rýsovat postupně. Například úplně náhodou jsem narazil na překlady básní Františka Halase. Prostě jsem se bavil s jedním klukem a když zjistil, že jsem z České republiky, tak se mě hned zeptal: „A znáš Holana?“ Tak říkám, že samozřejmě vím, kdo to je, četl jsem ho. A on na to: „Já taky.“ On mi pak řekl, že ve Španělsku je dáma, která přeložila celé jeho rozsáhlé dílo. Začal jsem se po tom pídit, zjistil jsem, že existuje kniha Cinco Poetas Checos, kde jsou výtahy z pěti českých básníků: Holana, Seiferta, Nezvala, Ortena a právě Halase. Halase mám rád, ke Kunštátu mám úzký vztah, okamžitě jsem se toho chytl. Tak vznikl voicebandový projekt Sépie/Sepia.
Jak vznikala Sépie a jak byla přijata?
Voicebandy jsem v režii Tomáše Trumpeše sehrál celkem tři, měl jsem dostatečnou výbavu, abych si troufl udělat něco vlastního. Realizace nebyla zrovna jednoduchá. Nenechali nás to dělat ani ve škole, musel jsem sehnat i divadlo. V představení účinkovala Jana Kovalčíková a studenti z univerzity. Bohužel jsem musel po půl roce celou skupinu kromě Jany kompletně vyměnit. Projevil se typický španělský neduh, že se jim nechtělo moc pracovat. Postupně jsem hledal absolventy školy, ale i profesionální herce, kteří by měli zájem. Tím se premiéra posunula až na květen.
Nepojal jsem to jen jako představení, ale i jako ukázku pro své kolegy, kteří s tímto žánrem nepřišli do styku. Na představení se podílela i vnučka Františka Halase Tereza Halasová, která v Madridu žije. Ta připravila krásný a poměrně obsáhlý úvod o Františku Halasovi, E. F. Burianovi a voicebandu. Podařilo se nám zaplnit celé divadlo se 150ti místy, reakce byly pochvalné ze všech stran, i od lidí, o kterých jsem věděl, že jsou k divadlu velmi kritičtí. Hodně příjemné bylo následné pozvání do jedné katolické farnosti, kde jsem vedl dílnu voicebandu pro děti.
Sépie ale nebyla nejdůležitějším projektem.
Nejvíc pro mě znamenal projekt Las Metamorfosis - Proměny. Ty jsme vytvořili s Janou společně, od počátku jsme je měli v hlavách a v srdcích. Museli jsme si za to zabojovat, obcházet pravidla školy, byla spousta starostí a problémů, ať už finančních nebo organizačních. Ty proměny jsou naše proměny. Představení je o člověku, který přijde do cizího prostředí z nějakého standardu – pevného bodu, ve kterém neustále žil. Najednou zjistí, že v tom jeho pevném bodě, kam se může vždy vrátit, se začínají věci měnit. Že to nové prostředí ovlivňuje to staré. Jana už předtím cestovala, byla například v Mexiku, já jsem nikde nebyl. Najednou jsem byl deset měsíců někde ve 2500 kilometrů vzdáleném Madridu, kde jsem žil, účastnil se běžného života, nebyl jsem tam jen na pláži. Jana hrála hlavní a jedinou roli, já jsem to zrežíroval. Na představení se ještě podílel živým doprovodem violoncellista Honza Žalud, který studoval na madridské HAMU. Obrovsky nás podpořilo České centrum Madrid.
S Las Metamorfosis jsme po nečekaném úspěchu školní premiéry a reprízy ve škole našli jeden prostor ve starobylé čtvrti Madridu, kde jsme udělali další tři reprízy. Těsně před mým odletem jsme se s touto hrou dostali i do Lisabonu.
Co vám tedy dal pobyt a práce ve Španělsku?
Režíroval jsem tam dva divadelní projekty, hrál v jedné hře, podílel jsem se na několika menších věcech.Všechny projekty nám přinesly spoustu nových zkušeností a přátel. Poznali jsme ředitelku Českého centra Adrianu Krásovou, úžasnou ženu, která nás mnohé naučila. Díky Sépii jsem se poznal s Terezou Halasovou. Krátce a mile jsem se poznal s herečkou Lenkou Krobotovou, ale samozřejmě také se spoustou španělských herců a nadějných režisérů. Nezapomenutelné bylo i setkání s překladatelkou a básnířkou Clarou Janés, s níž jsem prožil hodinu v jejím podkrovním bytě, kde mi darovala svou knihu věnovanou Vladimíru Holanovi.
Závěrem nám prozraďte, co vás čeká v blízké budoucnosti?
Od září pokračuji ve studiu druhého ročníku na JAMU. Chtěl bych pracovat na rozhlasových projektech a více se věnovat divadlu. V lepším případě dokončím i třetí ročník konzervatoře v Praze. Bude to těžké, ale jsem odhodlaný. Během celého roku budu pracovat na autorských projektech, které bych chtěl v budoucnu realizovat ve Španělsku s pantomimickou skupinou La Canalla Naíf. Pantomima tam má na škole velkou úroveň, proto bych s nimi chtěl dělat další hru.


Rozléhal jsem se

Ne v městě
ale nedaleko
Utečený
mezi zjizvené kmeny
utečený
a bezejmenný

Hodina štkala v korunách
bosé nohy na kamení
strach



Erekce

V noci se mi chtělo močit
nemoh‘ jsem se pootočit



(Cádiz)

Kmen majáku
štiplavě do noci
probouzí vlnolamy
moč se solí
masky v ulicích
my v nich
a tolik sami


Podobné články:
Do nové sezóny bez závazků - ze dne 15.03.2010 (2)
Úvodní duel rozhodl obránce - ze dne 15.03.2010 (2)
Fotbalová DIVIZE - ze dne 02.06.2008 (2)
Konkurzní řízení na funkci ředitelky - ze dne 08.04.2008 (2)
Zubaři DUBEN - ze dne 06.04.2008 (2)
Volejbalistkám se na lepší časy neblýskalo - ze dne 06.03.2008 (2)
Zaměřují se na prevenci kriminality - ze dne 14.02.2008 (2)
Galerie definitivně přechází pod KZMB - ze dne 27.03.2024 (1)
Nový zpravodaj má nedostatky - ze dne 27.03.2024 (1)
Ministr Kupka debatoval v Boskovicích o I/73 - ze dne 27.03.2024 (1)
Světový den vody hostily Boskovice a nejmodernější čistírna odpadních vod - ze dne 25.03.2024 (1)
Hledání jednatele nemocnice začíná od začátku - ze dne 22.03.2024 (1)
Galerie definitivně přechází pod KZMB - ze dne 20.03.2024 (1)
Bezpečně do školy - ze dne 19.03.2024 (1)
Lukáš Vorlický je slávistou - ze dne 18.03.2024 (1)
Místní a okresní organizace STAN se distancuje od zařazení starostky na kandidátní listinu - ze dne 18.03.2024 (1)
O knihovně rozhodnou v dubnu - ze dne 14.03.2024 (1)
Hledají vhodnou dotaci na sportovní halu - ze dne 14.03.2024 (1)
Získají pozemky na tůně i cyklostezku - ze dne 14.03.2024 (1)
Z participativního rozpočtu realizují více projektů - ze dne 14.03.2024 (1)

Všechny články z tohoto čísla (30/2007):

Rubrika: Zpravodajství
Anketa: O rozhlednách
Ke štěňátkům lhostejní nebyli
Kraj s Nemocnicí Milosrdných bratří počítá - Na dokončení rekonstrukce uvolní ještě 40 milionů
Moderní bikepark pro milovníky adrenalinu ve městě zatím nebude
Nemocnice podala trestní oznámení za šíření poplašné zprávy
Nemocnice vykazuje mírnou ztrátu, lékárnu tíží pohledávka
Neváhejte se rozhlédnout, zvláště máte-li odkud
Oázu ve Skalici pomáhají budovat dobrovolníci z celého světa
Pamětičtí dobrovolní hasiči budou slavit
Parkoviště pro náklaďáky
Proč workcamp?
Přidají k hřištím koše na odpadky
Rekonstrukce kláštera Milosrdných bratří
Rozšíří nabídku
Řidiči si za parkování připlatí
V srpnu zamíří za kulturou do Polska
Zbytečná záležitost? Návštěvnická čísla dokazují že nikoliv
Zubaři SRPEN
Žena stále řeší situaci za mlčící radnici

Rubrika: Kultura
Malé ohlédnutí za Festivalem
Představujeme: Tomáš „Sodík“ Soldán

Rubrika: Sport
Divizní nováček přes třetiligové Mutěnice nepřešel
I oslabená Rájec míří z pohárového kola ven
In-line hokej v mezinárodním podání Boskovicích
Okresní fotbalové soutěže
Oslabená Nobica na Břeclav nestačila
S bowlingem se vydali na evropský šampionát do Itálie
Stolní tenisté relaxují
Stříž věří v dobrou sezónu

Rubrika: Černá kronika
Policie informuje

Rubrika: Kassikova kronika
Upozornění

Rubrika: Napsali nám
"z Našeho pohledu"