Zdeněk Přikryl – vedoucí folklórního souboru Kořeňák

Tradice byly kořením života našich předků. V obecném slova smyslu je můžeme chápat jako předávání kulturního dědictví z generace na generaci. Ovšem zdá se, že v nynějším uspěchaném světě zabírají v našem životě stále méně místa a my máme méně času je dodržovat. Nedopustit, aby z našich životů, mysli a paměti vymizelo kouzlo života našich předků, se snaží zejména členové folklórních souborů. Jedním z nich je i soubor obce Kořenec s názvem Kořeňák, který s několika přestávkami funguje už od roku 1948. Soubor je zaměřen zejména na tradice našeho regionu, nejvíce však na oblast Kořenecka. Zde se jako v jedné z mála obcí našeho kraje udržovaly místní folklórní tradice po velmi dlouhou dobu.
Nelehký úkol, ale i radost soubor vést, vymýšlet nová vystoupení, jejich scénář i choreografii připadla jednomu z vedoucích souboru, sedmačtyřicetiletému Zdeňku Přikrylovi žijícímu v Brně. Ten se spolu s ostatními členy souboru snaží udržet, mnohdy i znovu obnovit a objevit zvyky našich předků.
Jaká byla vaše cesta do čela souboru Kořeňák?
Moje působení v souboru vychází z rodinné tradice. Otec celý život působil v kořeneckém souboru a vedl jej dohromady pětadvacet let. Dodnes působí jako náš poradce. V našem souboru tancuje i bratr se ženou a jejich i naše děti. Já jsem nejprve v souboru tancoval a v roce 1990 jsem spolu s Jaroslavem Korčákem převzal jeho vedení. Kromě choreografie a vystupování se souborem se snažím i dopídit se materiálů, pojednávajících o našem souboru, a přiblížit tak původní zvyky Kořenecka širší veřejnosti. Mé bádání mi umožnilo seznámit se s mnoha materiály a knihami o folklóru. Našel jsem v této činnosti velkou zálibu a dodnes mě nepřestává udivovat zápal lidí, kteří se rozhodli věnovat se mapování zvyků a tradic jednotlivých regionů.
Kolik má Kořeňák členů a jak vypadají vaše vystoupení?
Počet členů našeho souboru je různý. Většinou se pohybuje od 10 do 25 členů, kterým je od 16 do 55 let. Protože je Kořenec malá obec, vypomáháme si občany z jiných vesnic.Velmi mě těší, že i obyvatelé Kořence, kteří se odsud odstěhovali za prací, se do našeho souboru vracejí. Co se týče našich vystoupení, jsme si vědomi toho, že náš soubor je ryze amatérský, snažíme se tedy diváky zaujmout především tématem. Kromě zpěvu a tance je součástí našeho vystoupení i předvedení nějakého zvyku. V programu máme například pásmo s masopustními zvyky, kácení máje nebo dožínky, kdy předvádíme, jak se dříve mlátilo cepy a k udržení rytmu se říkaly říkanky.Vždy nás moc potěší, když se najdou lidé, kteří si námi předváděné tradice a říkanky pamatují. Naše vystoupení jsou tedy založena na písničkách, tancích, povídání a ukázkách zvyků. Máme nacvičených osmnáct původních tanců, které zaznamenala zakladatelka Kořeňáku Božena Veselá. Snažíme se je tančit tak, jak byly původně popsané. Zakládáme si i na tom, že máme vlastní uvaděčku, která popisuje zvyky i to, co soubor právě předvádí. Navíc krásně mluví nářečím, což bylo mnohokrát oceněno.
Nedílnou součástí folklóru je kroj, můžete nám popsat zvláštnosti toho vašeho?
Kroj se snažíme uchovat vzhledově i materiálně tak, jak vypadal v době svého vzniku, tedy ve druhé polovině 19. století. Po jeho přesné podobě jsem pátral v archívech etnologie a folkloristiky a v mnoha publikacích. Dnes mohu říct, že si náš kroj opravdu zachoval věrnou podobu toho původního. To bylo vyzdviženo i v loňském roce na Mezinárodním folklorním festivalu v Brně, kde jsme získali ocenění za původnost kroje. Sice není tak bohatý jako ostatní kroje na jižní Moravě, zato má svá specifika. Ženský kroj se skládá z několika spodniček, protože čím širší ženy v dřívějších dobách byly, tím byly krásnější. Na spodničkách je kašmírová sukně a taftová zástěra. Dále ženy na sobě měly kordulku a rukávce. Na hlavě měly uvázaný šátek, který si jinak vázaly mladší a jinak starší ženy. Uvázat jej je opravdu velké umění.
A kroj mužský…
U mužského kroje bylo několik zajímavostí. První z nich byl materiál kalhot, které si bohatší muži obstarávali z jelenice a chudší je získávali z kozliny. Mnohdy na ně padly i dva kozlové. Nejcennější částí u mužského kroje je kožený pas, který se vyšíval buď pavím pérem nebo slámou. Dva původní pásy můžete vidět i v našem kořeneckém muzeu. Ušití takového pásu je velká věda a vrcholná práce. Urputně jsme sháněli cenově dostupný materiál i někoho, kdo by byl schopen nám kroje ušít a následně i vyšít. Nakonec nám kroje šili v tehdejším učilišti Krasu nebo v šebetovském Ústavu sociální péče.
Na kterých místech a slavnostech se souborem vystupujete?
Pravidelnou akcí jsou Slavnosti písní a tanců, které se každé dva roky konají v přírodním amfiteátru v Kořenci. Sem vždy zveme soubory z regionu i vzdálenější hosty. Také na Kořeneckém bále, konajícím se každoročně koncem února, nemůžeme chybět. Předloni jsme se v našem muzeu pokusili udělat Muzejní noc, která se setkala s obrovským úspěchem. Hodinu co hodinu jsme pro návštěvníky vymýšleli nová vystoupení, takže jsme se opravdu zapotili. Letos ji chceme určitě zopakovat. Neomezujeme se ovšem jen na místní akce. Například Mezinárodní folklórní festival v Kostelci na Hané nás opravdu nadchl. Dalšími účinkujícími zde byli i peruánští, turečtí či bulharští tanečníci. Za výjimečnou událost považujeme to, že jsme se mohli účastnit natáčení České televize při dokumentování původních tanců a písní ve skanzenu v Příkazech u Olomouce.
Jak vidíte budoucnost folklórních souborů?
V tomto směru nejsem příliš velký optimista. Často mě překvapí fakt, že na některých vystoupeních bývá více účinkujících než diváků. Co se týče Kořeneckých slavností, je zde vždy více diváků než všude jinde. Lidé, kteří si ještě některé zvyky pamatují, bývají nadšeni. U mladších diváků už to bohužel takovou odezvu nemá.