Výstavní prostor: Dietrichsteinský palác, Zelný trh 6, přízemí
Termín: 8. 12. 2010 - 30. 4. 2011, po-so 9 – 17 hod.
Námět a scénář: Jaroslav Blecha, oddělení dějin divadla Moravského zemského muzea
Výtvarný návrh: Václav Houf
Vernisáž: 7. 12. 2010 v 17.00 hod., foyer Dietrichsteinského paláce, program: Vratislav Schiller: Princezna se zlatou kuličkou (loutková pohádka)
Výstava přibližuje český fenomén tzv. rodinného loutkového divadla první poloviny 20. století, a to zejména jeho vizuální, výtvarnou stránku. Představuje hlavně průmyslovou výrobu tištěných stolních loutkových divadel, dekorací a loutek české provenience, z nichž nabízí publiku nejatraktivnější
a výtvarně hodnotné předměty ze sbírky oddělení dějin divadla Moravského zemského muzea.
Nabízí například
nejstarší původní litografické archy Dekorací českých umělců vydávané od roku 1913 – Rudolfa Livory, Josefa Weniga, Josefa Váchala, Maxe Boháče, Bohumila Vágnera, Josefa Skupy, Oty Bubeníčka, Ladislava Sutnara aj.
Uvádí některá
významná stolní loutková divadla a technologii jejich výroby. Mezi jinými např. tzv. Alešovo divadlo od Františka Kysely, tzv. Alešovo zvětšené divadlo od Rudolfa Livory, „Storchovo české loutkové divadlo“ od Víta Skály, „Loutkové divadlo Artuše Scheinera“, Divadlo „Dekorací pro rodinná divadla“ od Eduarda Christiána, Divadlo „Münzbergových dekorací z české historie“ od Svatopluka Bartoše nebo unikátní avantgardní „České loutkové divadlo“ od brněnského architekta Miroslava Koláře.
Vedle toho výstava předkládá také reprezentativní
výběr tradicionalistických průmyslově vyráběných loutek z produkce významnějších českých firem, od nejstarších tzv. alšovek (od roku 1912) modelovaných Karlem Kobrlem dle kreseb Mikoláše Alše, až po novější rozličné výrobky firem působících do konce 40. let. 20. století.
Výstava přibližuje též
dobovou atmosféru českého loutkového divadla a loutkářství s nebývale vydatnou osvětou a v neposlední řadě připomíná bohatý repertoár zaměřený ponejvíce na dětského diváka.
Kromě autentických předmětů mohou vážnější zájemci poznat prostřednictvím posterů, resp. fotografií a průvodních textů některé kompletní významné soubory tištěných divadel a dekorací.
Ve výstavě bude možné si s kopiemi loutek zahrát v klasickém stolním divadle a vymalovat si obrázek loutky nebo kulisy. K zakoupení bude také výpravná publikace Jaroslava Blechy „Rodinná loutková divadélka, skromné stánky múz“ a zmenšená redukovaná replika ve své době velmi oblíbeného souborného divadla tzv. Štapferových dekorací pro rodinné loutkové divadlo z roku 1928 v podobě tištěných archů.
Během výstavy se uskuteční několik tvůrčích dílen pro veřejnost (rodiče s dětmi) a několik speciálních pořadů pro tělesně postižené, které připravuje Metodické centrum muzejní pedagogiky Moravského zemského muzea ve spolupráci
s Divadelním oddělením MZM, pedagogy JAMU Brno, studenty PdF a JAMU Brno a speciálními pedagogy. Doprovodný program BAVTE SE S LOUTKAMI je určený především handicapovaným návštěvníkům muzea a široké veřejnosti.
Jedná se o výtvarně-dramatické tvořivé dílny a sobotní doprovodné programy věnující se tématům kulisy, loutky, vlastní tělo a prostor jako tvůrčí materiál, které budou probíhat v průběhu ledna až března 2011 v prostorách Dietrichsteinského paláce.
Tzv. rodinné loutkové divadlo první poloviny 20. století představovalo existenci
a všeobecnou oblibu průmyslově i amatérsky vyráběných stolních loutkových divadel, loutek, dekorací, rekvizit atd. a jejich hojné užívání v rodinách, posléze školách i spolcích. Často bylo historiky divadla považováno za pouhou dětskou zábavu a produkt hračkářského průmyslu. Přestože bylo podněcováno razantní tradicionalistickou propagací a osvětou a „živeno“ z valné části průmyslovou produkcí loutek, divadel, dekorací i všemožných jiných instrumentů loutkového divadla, zastávalo svým dílem také vývojovou funkci v utváření nových konvencí českého loutkářství. Stolní divadla byla koneckonců v rodině pořizována standardně nikoliv jako hračka pro děti, ale jako „instrument“ k předvádění loutkového divadla rodiči dětem. Šlo tedy o ambici dospělých hrát loutkové divadlo s aspirací na umělecké metody a cíle, i když při masovosti a horlivosti, s jakou se tehdy loutkové divadlo v rodinách provozovalo, převažovala zřejmě mechanická
a reprodukční činnost nad skutečnou divadelní kreativitou.
Rodinné loutkové divadlo znamenalo v oboru loutkářství ohromnou kvalitní výtvarnou produkci, provázenou zevrubnou transformací repertoáru loutkového divadla. Uznávaná a notně oceňovaná spoluúčast výtvarníků zvučných jmen na loutkářské průmyslové výrobě nejenže zvyšovala prestiž loutkového divadla, ale působila jistě také velmi inspirativně i v laickém rodinném prostředí. Z různých dochovaných ohlasů vyplývá, že výtvarně hodnotné loutky, divadla a dekorace, navíc technologicky a řemeslně dokonale provedené, vzbuzovaly u svých „opatrovníků“ ušlechtilou činorodost.
Přímým iniciátorem amatérského loutkářského hnutí se stal Jindřich Veselý a „Český svaz přátel loutkového divadla“ (vznikl v Praze roku 1911) jako vůbec první „manažerská instituce“ loutkářství. Ve své době zásadně ovlivňoval všechno podstatné dění ve sféře loutkového divadla. Kromě jiného usiloval o zavedení průmyslové výroby kvalitního stolního loutkového divadla a loutek pro rodinné využití, což podpořilo rozmach řady loutkářských podniků. Z mnoha producentů loutek, dekorací
a divadel patří k významnějším firmy Antonín Münzberg, Modrý & Žanda (původně Alois Petrus)
a firma Jana a Elišky Králových s ochrannou značkou JEKA. Boom sériové loutkářské produkce nastartovaly v roce 1912 unikátní tzv. Alšovy loutky neboli „alšovky“ inspirované obrázky Mikoláše Alše a dále v roce 1913 první série Dekorací českých umělců, jedinečný projekt postupného vydávání poměrně rozměrných litografických archů dekorací. Meziválečná obšírná výroba pak přinesla řadu podivuhodných souborů kompletních tištěných divadel nebo dekorací a k nim nepřeberné množství rozličných loutek různých velikostí.