Prostějovská parta pomalu odchází

Boskovice * Byla to krásná éra boskovického hokeje. Parta elegánů z Prostějova bavila fanoušky více než deset let a to doslova za každého počasí. Ještě pod otevřeným kluzištěm dokázala dokonce vyhrát krajský přebor, když ve fantastické sérii porazila rivala z Blanska. Minulou neděli se poslední tři mohykáni představili v Boskovicích v dresu Plumlova. Možná naposledy.
Nezapomenutelný brankář Beneš, robustní obránce Vařeka nebo kanonýr Vojáček. To jsou jen tři jména z dlouhého seznamu tehdejších osobností v boskovickém dresu. Možná vůbec nejkvalitnější tým, který kdy Boskovice v hokeji reprezentoval. Místní diváky bavili více než deset let. Poté zamířili zpět domů, do Prostějova.
Již tehdy spousta z nich končila kariéru a soustředila se na jiné aktivity. Jádro týmu ale pokračovalo nadále v krajské lize v dresu Plumlova. A letos se po roční přestávce vrátili zpět. Vedle bandy prostějovských mladíků se o výsledky starají poslední čtyři vytrvalci.
Na led boskovického zimního stadionu vyrazili tři. Zdeněk Mazouch, David Soldán a Jaroslav Pekr. „Už hrajeme vlastně jen my tři. Snad třikrát nastoupil i Šilhánek a chvíli s námi hrál ještě Mikeš, který pak zmizel ve Vyškově,“ potvrzuje Pekr, kterého vzpomínky na tehdejší éru neopustily.
„Hodně jsme zde odehráli, vlastně něco přes deset let. Vzpomínky jsou pořád a při zápase tady se ještě více vybavují. Hrozně mě potěší, když diváci pokynou a třeba odpoví na pozdrav,“ přiznává.
Rychlostně vybavený bojovník se neztratil ani tentokrát. Naopak, stejně jako Mazouch a Soldán, několikrát domácím pořádně zatopil. „V prvním utkání rozhodly naše individuální chyby, jinak byla dnes hra vyrovnaná. Hrál se pěkný hokej se šancemi na obou stranách a Boskovice měly více štěstí,“ referoval Pekr.
Na ledě nepředváděl jen hokejové umění. Několikrát se s domácími dostal do konfliktu, protihráče vůbec nešetřil. Vše ale v duchu fair play. „Jsou to pro mě emotivní zápasy, je to derby. Co pro mě byly tehdejší zápasy s Blanskem, jsou nyní zápasy proti Boskovicím,“ vysvětluje. Hlavním rozdílem je ale zájem diváků. Zatímco nyní sledovaly zápas skoro dvě stovky diváků, tehdejší derby přinášelo daleko vyšší návštěvy.
I přes prohru byl nakonec s utkáním docela spokojen. „Byl to pohledný zápas, ale hlavní je, jestli se líbil divákům,“ zdůrazňuje.
Každá pohádka však jednou končí a i roky, kdy prostějovská parta baví diváky, se chýlí pomalu ke konci. To ví i Pekr. „Je to pro mě asi poslední sezóna. Času už moc není, roky přibývají a už bych se chtěl také více věnovat rodině. Uvidím až po sezóně, ale asi letos hraji naposledy,“ zakončil.