Představujeme: Jitka Přikrylová

Vanovice* Sportem nadaná rodačka z Vanovic cvičí především pro zálibu. Tento koníček ji však přivedl až na jeviště, kde ji mohly vidět tisíce diváků. Jitka Přikrylová se popáté zúčastnila světové gymnaestrády, která se koná jednou za čtyři roky a letos proběhla již počtrnácté. Z českého zastoupení se představili cvičenci z České obce Sokolské a České asociace sportu pro všechny, jíž reprezentovalo i pět členů z TJ Sokol Vanovice včetně Jitky Přikrylové. Ta spolu s nimi, dalšími tři sta desíti ženami a bezmála sty muži, předvedla skladbu s názvem Prázdniny.

Jak dlouho se věnujete cvičení? Co Vás k němu přivedlo?
Do cvičení v naší TJ jsem s vrstevníky začala chodit jako malá holka, myslím zhruba od první třídy. Byla to pro mě samozřejmost, protože je vedl můj taťka. Tehdy šlo o klasické cvičení všeobecné gymnastiky; skákání přes kozu, koně a švédskou bednu. Nás to bavilo, ale u dnešních dětí je těžší je v době moderní techniky pro tuto činnost nadchnout. Nácviky hromadných skladeb jsem v naší TJ zažila jako mladší a starší žákyně a oslovilo mě to natolik, že jsem pak vedla nácviky skladeb žen pro následující Všesokolské slety.

Jste pravidelnou účastnicí gymnaestrády. O jakou akci vlastně jde?
Jde o mezinárodní přehlídku hromadných a pódiových skladeb. Akci pořádá Mezinárodní gymnastická federace jednou za čtyři roky po dobu jednoho týdne vždy v některém evropském městě. Od rána do večera jsou představení jednotlivých uskupení v několika halách zároveň a odpoledne i na podiích ve městě .
Letos se akce konala v polovině července ve švýcarském Lausanne a zúčastnilo se jí dvacet tisíc cvičenců z padesáti čtyř zemí pěti kontinentů. Česká výprava s devíti sty účastníky z řad Sokolů, členů Asociace sportu pro všechny a zástupců vysokých škol patřila mezi největší.

Gymnaestrády jste se poprvé zúčastnila před šestnácti lety…
Ano, poprvé jsem se jí zúčastnila v roce 1995 a to proto, že o čtyři roky dříve tam byl poprvé můj taťka a tuto akci moc chválil.

Gymnaestrády se pravidelně účastní i Váš otec, sestra a neteř. Jak tuto akci hodnotí ?
Samozřejmě kladně. Gymnaestráda má úžasnou atmosféru, potkáváte se s lidmi stejně zapálenými, vzájemně si fandíte, můžete předvést výsledek své práce celému světu a zároveň se v cizině inspirovat. Nemusíte být vrcholovými sportovci a přitom se stáváte reprezentanty České republiky. Takový pocit se asi nedá předat, musí se prostě zažít. V nabitém programu najdete i volné chvíle, kdy máte možnost prohlédnout si město a okolí – v Lausanne se nám nabízely nádherné scenérie hor a Ženevského jezera, navštívili jsme také Olympijské muzeum atd. Nechtěla bych opomenout, že naši pětici uzavíral ještě jeden mladík z Vanovic.
Ptáte se na hodnocení ostatních z rodiny – za vše asi hovoří opakované účasti – táta tuto akci zažil poprvé v roce 1991 v Amsterodamu, kdy se po revoluci k účasti připojila i Česká republika a od té doby žádnou nevynechal. Neteř s námi byla letos poprvé a už spřádá plány do Finska za čtyři roky.

Jak se Vám skladba na gymnaestrádu nacvičovala?
Oproti nácvikům na Slet, kdy nás v jednotě cvičí více a scházíme se třeba každý týden v kulturním domě, je nácvik na gymnaestrádu spíše individuálnější. Vedení asociace nám pro moravskou část cvičenců zajistilo nácvik v Brně a dva víkendové nácvičné srazy v Olomouci, a poskytlo nám také videonahrávku s pohybem. Takže dolaďování pohybu se uskutečňovalo ještě doma v obýváku. Dva týdny před odjezdem jsme se všichni cvičenci sešli v Doubí u Třeboně, kde jsme dávali dohromady choreografii.

Zmínila jste českou akci Všesokolský slet, která svým způsobem na gymnaestrádu navazuje…
Dá se říct, že má stejnou myšlenku. Návaznost pro nás spočívá v tom, že skladbu Prázdniny předvedeme opět za rok v Praze při této příležitosti. Přestože nejsme Sokolové, na Sletu vystupujeme pod hlavičkou České asociace sportu pro všechny jako hosté.

Věnujete se i nějakému jinému sportu?
Sport je mým velkým koníčkem, ale věnuji se mu pouze rekreačně. Ráda plavu, jezdím na kole a zkouším různé novinky.

Za rozhovor děkuje Kateřina Korčáková