Letovice * Přestože jsou Letovice dlouhodobě známé především díky svým volejbalovým odchovancům, výrazné talenty si poslední roky hýčkají také mezi tenisty. Na dřívější úspěchy sestry Veroniky v letošním roce navázal čtrnáctiletý Josef Lebiš, současný hráč Prostějova, který sbíral mistrovské tituly i zlaté olympijské medaile. Obdivovatele Rogera Federera proto představujeme čtenářům v krátkém rozhovoru.
Za letošní rok máš řadu velkých úspěchů. Který považuješ za nejvýraznější?
Myslím, že to bylo mistroství České republiky starších žáků, kde jsem zvítězil jak ve dvouhře, tak ve čtyřhře spolu s Mathiasem Škrlíkem. Na turnaji jsem startoval jako pátý nasazený a tři nejlepší hráči chyběli, když hráli na mistrovství světa. Byl to pro mě zatím nejlepší turnaj kariéry a měl jsem dobrou formu. Jen jedno utkání jsem vyhrál až ve třetím setu. Ve čtyřhře jsem tentokrát nehrál s tradičním parťákem, ale ačkoliv jsme s Mathiasem nastoupili spolu poprvé, dokázali jsme mistrovství vyhrát. Určitě si ale cením také výkonů na olympiádě dětí a mládeže.
Ta nakonec přinesla dvě medaile.
Konkurence byla stejná jako na mistrovství. Nastoupil jsem za Jihomoravský kraj spolu se Štěpánem Žiškou. Získal jsem zlatou medaili v singlu a bronzovou v deblu. Hodně si ale cením toho zážitku. Zahájení proběhlo na Andrově stadionu v Olomouci, soutěžilo přes tři tisíce sportovců. Po pandemii bylo skvělé se takové akce zúčastnit.
Titulem ale skončilo také oddílové mistrovství za Prostějov.
Tam jsme měli velký problém v semifinále se Spartou Praha. Postoupili jsme těsně 5:4, když spoluhráč otáčel z pěti mečbolů. Ve finále jsme již vyhráli jasně 8:1. To byl také povedený turnaj.
Jak dlouho působíš v Prostějově?
Tři roky spojuji trénink v Prostějově se studiem na gymnáziu v Boskovicích. Od nové sezóny budou tréninky dvakrát denně, takže to bude zase náročnější. Musím ale poděkovat paní ředitelce Svanovské, protože mi vychází vstříc, jak jen může. Oproti Letovicím to byl pořádný skok, najednou jsem trénoval se stejně kvalitními hráči. A také v zázemí to byl velký rozdíl.
Kromě Prostějova ale nastupuješ také za dospělý tým Letovic.
Je to velký rozdíl. Mezi dospělými je větší důraz na sílu, v mládeži zase na vytrvalost a kondici. Jsem ale rád, že se mi za Sokol Letovice daří vyhrávat a že jsme dokázali společně vybojovat postup. Beru to jako další pro mě důležitý úspěch letošního roku.
Nyní tě ale čeká posun do starší kategorie.
Přecházím mezi dorostence, kde soupeři budou mít i několik let navíc. Minimálně začátek tak bude hodně náročný a asi moc vyhrávat nebudu. Musím nabrat zkušenosti a zlepšovat se. Rád bych se dostal na mistrovství světa dorostenců, vyhrál Pardubickou juniorku, což je mistrovství republiky dorostu. A postupně se přes turnaje probojovat na nejvyšší příčky. Mám za sebou i několik mezinárodních turnajů, před měsícem v Prostějově jsem postoupil z kvalifikace do hlavního turnaje. Velký sen je zúčastnit se velkého Grand Slamu, ale to je samozřejmě nesmírně náročné a já zatím ani nemám umístění v žebříčku.
Jaký povrch máš nejraději?
V létě hrajeme na antuce a v zimě převážně na betonu. Ale já v tom nepociťuji moc rozdíl. Beton sice více svědčí moji útočné hře, ale i antuka má něco do sebe.
Tenisové úspěchy ovšem máte v rodině. Starší sestra Veronika je nyní ve Spojených státech.
Je o sedm let starší a je na univerzitě Utep v El Pasu v Texasu, kde zároveň studuje kineziologii. Tréninkové podmínky jsou tam skvělé, hraje každý den. Zrovna před dvěma týdny vyhrála s parťačkou turnaj v San Diegu, pro školu poprvé od roku 2016. V minulosti jako já vyhrála mistrovství republiky starších žáků.
Když hrajete proti sobě, je to spíše zábava nebo je znát rivalita?
Je to jak kdy. Někdy je to zábava a jindy je zápas takový přiostřený. Ale sestra má více zkušeností, v hodně věcech mi pořád velmi pomáhá. Rád bych se v budoucnu vydal podobnou cestou jako ona, byla by to skvělá zkušenost.(Luke)