S posledním výstřelem skončilo nesmírné utrpení

Boskovice * Konec 2. světové války vzpomněli ve středu 7. května účastníci slavnostního aktu u památníku před poštou. Za účasti představitelů města a Českého svazu bojovníků za svobodu uctili výročí osvobození.
Zatímco pro mládež je válečné období bílým místem v historii, žije stále ještě dost pamětníků onoho černého období v dějinách lidstva. Násilí, zastrašování, bídy, hlad, smrt. Zničená města, hospodářství v ruinách. To je výčet nejkrvavější války, která postihla celý svět.
Jak lidé prožívali a vnímali konec válečného utrpení vzpomíná Oldřich Löffelmann.
„I když jsem konec války prožíval jako mladý chlapec, je u mě spojen s pocitem strachu, nejistoty ale zároveň radosti z toho, že se blíží její konec. Podobně to, myslím, cítili i ostatní lidé v mém okolí. I když se všude kolem stále střílelo, vojenská auta jezdila sem a tam, stále se z dálky ozývalo dunění granátů a jiné vojenské techniky, cítil jsem, že se blíží vytoužená svoboda. Konec války je u mě spojen, jak už jsem řekl, s pocity strachu, hrůzy a závratného štěstí přicházející svobody,“ zachvěl se při vzpomínce. Konec války prožil v partyzánské jednotce.
„Nesměli to vědět ani rodiče, nikdo. Partyzánská jednotka měla vysílačku. Vždycky v noci, tak aby nás nikdo neviděl, jsme utíkali do lesa. Když se z vysílačky ozvalo heslo – Lichva kvete za války, museli jsme rozdělat oheň a přiletělo letadlo, které nám rozhazovalo zbraně a my jsme je potom roznášeli další partyzánským jednotkám,“ vybavil si další zážitky a pokračoval : „Nesmělo se poslouchat zahraniční rádio. Do domácnosti chodili specialisti a odstříhávali od nich šňůry. Dokonce hlídali u oken a poslouchali zda nemá někdo zahraniční rádio puštěné. Nesmělo se doma svítit, jinak by nás při náletu bombardovali. Konfidentští vojáci chodili převlečení za utečence a kdo podlehl a dal jim třeba jen najíst, do pár dní měl doma gestapo a byl postřílen.“
Hrozné zážitky se vryly nesmazatelně do paměti a ani víc než čtyři desetiletí je neodvály. Zůstávají trvalým varováním pro další generace.