Neděle 27. května: Nový hrad

V plánu máme Nový hrad, možná nás dnes skolí hlad, možná že nám dojdou síly, dřív než dostanem se k cíli. Chce to dobrou snídani, ranní strečink a také píli.
Rozpis nám velí vzhůru nahoru, na Domanku. No, když už nás nepotká nic horšího, tak si to tedy vytrpíme. A aby nám to rychleji ubíhalo, můžeme se třeba pokusit urvat v kopci našlápnutého Rudy. To je ale asi velké sousto, tak třeba jindy.
Nahoře u závory sedí na kládách Martin, který má zázemí v Ludíkově a tím, že na nás čeká tady, lišácky ušetřil spoustu sil. Od závory se pouštíme lesní cestou na Němčice a po žluté značce si vychutnáváme sjezd do Sloupa. Dole dáváme přednost obří chlupaté housence, která si to štrikuje napříč silnicí a po žluté pokračujeme směr Koňský spád. Ten však vynecháváme a na jednom z rozcestí ze žluté uhýbáme. Ve chvilce se napojujeme na zelenou. Polní cesta nás vede až do Ostrova u Macochy, kde přesedáme na červenou. Pěšinkou ve stráni padáme až k Balcarce, kde nás malinko vyděsí ne zrovna pěkně vyhlížející scéna. V trávě jakoby odhozené kolo, na kraji silnice ležící člověk, vyplašení turisté a právě přijíždějící záchranka. Co se tu přihodilo se můžeme jen domnívat. Každopádně doufáme, že vše dobře dopadlo.
Od Balcarky pokračujeme po cyklostezce směrem na Jedovnice. Na silnici se vracíme kousek zpět na Vilémovice a zakrátko odbočujeme vlevo na polní cestu, kterou značí červená. Upalujeme po ní stále přímo za nosem. Po levém boku se nám otevírá pohled na Jedovnice a rybník Olšovec, od něhož nám vítr přináší pod nos trochu rybího odéru. Po kraťoučkém sjezdu se objevujeme na hlavní silnici pod Rudicí. Přetínáme vozovku a po vedlejší se dostáváme před dědinu. Červená značka nás vede malým obchvatem okolo, takže vyjíždíme opět na okraji Rudice, ale na jiné straně. Další část tratě má vést terénem s poměrně blátivými úseky. Při vzpomínce na sobotní bouře se nenecháme dlouho přemlouvat. Malinko ošálíme původní rozpis a namísto bahýnka volíme silnici. Ve sjezdu se hecujeme a vzájemně předjíždíme, takže se v okamžiku ocitáme na kraji Olomučan.
Vracíme se opět k červené značce. Přes Máchův památník objíždíme malý úsek svážnice a na ni se napojujeme až o kus dál. Svážka nás zanedlouho vyhodí přímo u Nového hradu. Na jeho nádvoří si dopřáváme polední siestu. Hlad naštěstí neskolil nikoho, tedy až na moji levou tretru. Místo podrážky na nás výhružně otevírá svoji tlamu hladový žralok a žádá si pořádné sousto. Nic nebude!! „Co to tady mám?“ klade si otázku překvapený Vlastik a z nohavice svých kraťasů vytahuje dlouhý provaz. To se hodí. Sem s tím. Nenasytnému žralokovi stahujeme v nestřeženém okamžiku jeho dokořán rozevřenou klapačku, čímž mizí jeho naděje na jakoukoliv kořist. Všichni mi mou nově vytuněnou tretru závidí.
Je čas se zvednout dříve než se tu rozsedíme a ztvrdnou nám nohy. Naskakujeme do sedel a nabíráme směr domov. Úzkou cestičkou se po červené propadáme níže a níže a z lesa vyjíždíme až na silnici mezi Adamovem a Blanskem. Teď nás po ní čeká nepříjemný přesun v hustém provozu do Blanska. Aby toho nebylo málo, předjíždí nás nákladní auto plné drůbeže a zanechává za sebou nelibou pachovou stopu. Kličkujeme mezi poletujícími pírky těchto opeřenců a snažíme se žádné nespolknout nebo ještě hůře nevdechnout.
V Blansku jsme co by dup. Teď ještě musíme skrz celé město projet, abychom se dostali znovu do bezpečí našich lesů. Téměř na konci Blanska odbočujeme ze silnice na zelenou a dále po cyklostezce pokračujeme až do Petrovic. Někteří už jedou na sytič, ale cíl je již na dosah. Vlastně nás cyklostezka dovede přes Žďár a Domanku až do Boskovic, kde svou 70-ti kilometrovou pouť zakončujeme. A kde? Že by na zahrádce u Marka? No jo. Už je to tak.
S bikerským pozdravem Kassici