Moravský kras má další turistické lákadlo

Křtiny * Nepyšní se překrásnou krápníkovou výzdobou ani dómy plnými dech beroucími zákoutími, jako její čtyři zpřístupněné sestry. Přesto jeskyně Výpustek nedaleko malebné vesnice Křtiny není jen jakýmsi přívěskem k těm známějším a dlouhé roky otevřeným. Její historie je totiž pestřejší a záhadnější než u jeskyní ostatních.
Ve Výpustku otiskl svá chodidla člověk již před patnácti tisíci roky, uchyloval se sem i v dalších obdobích. Vojensky začala využívat jeskyni již armáda první republiky, v posledních letech druhé světové války šlapaly jeskyní bagančata vojáků Třetí říše a u strojů vyráběli totálně nasazení součásti do leteckých motorů. Nakonec zde československá lidová armáda zřídila atomový kryt, odkud bylo možné řídit vojenské operace. „Historie Výpustku je opravdu bohatá, společně se Sloupsko – šošůvskými jeskyněmi je to první známá jeskyně v Moravském krase. Ty další byly prozkoumávány až později,“ říká vedoucí správy Výpustku Robert Dvořáček.
Sám zná místní podzemí opravdu jako své boty. „Jsem takový živý inventář Výpustku. Od roku 1972 jsem tady sloužil jako voják základní služby, poté jako voják z povolání a postupně jsem tady působil v dalších pozicích. V podzemí bych se mohl bez problémů pohybovat i bez baterky, to ale rozhodně nemůžu doporučit ostatním návštěvníkům jeskyně,“ s úsměvem dodává muž, který se společně se svými spolupracovníky snaží připravit pro zájemce opravdu hezkou podívanou a nevšední zážitky z návštěvy podzemí.
Zkusme se po proudu času nechat krátce provést historií tohoto majestátního podzemního prostoru. Komplex jeskyní vytvořil Křtinský potok ve vápencích starých 350 – 380 milionů let. Prostory jeskyně byly zaplňovány usazeninami plnými koster čtvrtohorních zvířat a netopýřího trusu. Právě pro obsah fosforečnanů byly později usazeniny těženy a používány jako hnojivo. Člověk vstupuje do jeskynních prostor v již zmiňovaném čase zhruba před 15 tisíci lety.
Přitom lidé se do jeskyně stále vracejí. Například v 5. až 7. století je okolí osídleno lidmi s tzv. slovanskou keramikou. Vůbec první písemné zmínky o jeskyni se datují do roku 1609, systematicky se začínají prostory Výpustku prozkoumávat v 19. století především zásluhou Liechtensteinů. V badatelské historii nalézáme známá jména – hrabě Hugo Salm, Dr. Jindřich Wankel, prof. Karel Absolon.
Dnešní ohromné prostory Výpustku se plně otvírají ve dvacátých a třicátých letech minulého století, kdy je odtěžena téměř čtyřmetrová vrstva naplavenin při těžbě tak zvané fosfátové hlíny. Přitom bylo nalezeno obrovské množství kostí pravěkých zvířat – jeskynních lvů, jezevců, především ale jeskynního medvěda. „Právě proto je Výpustek nazýván též medvědí jeskyní. Pocty se toto zvíře dočkalo i tak, že právě jeskynní medvěd se stal nejvýraznější součástí loga jeskyně,“ vysvětluje Robert Dvořáček. „V logu jsou pak pod siluetou medvěda umístěny i zkřížené meče. Moderní historie Výpustku je totiž spojená s vojenským využitím.“ Zvětšených prostor po těžbě usazenin využívá ve třicátých letech 20. století prvorepubliková armáda, která zde skladuje munici. Hned 15. března 1939 jsou prostory vyklízeny německým vojskem. Od září 1944 do dubna 1945 byla v podzemních prostorách umístěna továrna na součástky do leteckých motorů. Vnitřní prostory jeskyně byly upraveny odstřelením některých pilířů, podlahy vybetonovány, byla vybudována kotelna a rozvody temperující tovární prostory na teplotu 17 až 20 stupňů Celsia. Jeskyně narychlo opuštěná na konci války skýtala hromady odpadů, rozpracované výrobky a stopy po požáru.
Po válce je z Výpustku postupně odstraňován všechen materiál a členové speleologického klubu v Brně obnovují i výzkumnou činnost. Zanedlouho se však schyluje k dalšímu armádnímu intermezzu v jeho historii. Od šedesátých let buduje československá armáda podzemní velitelské pracoviště pro 250 osob, z něhož by se v případě použití zbraní hromadného ničení řídily vojenské operace. I dnes je zařízení a technologie přes určitou technickou zastaralost stále plně funkční. „K dispozici byla část pro odmoření osob, sociální zařízení, ložnice pro 125 lidí, ošetřovna, velitelská část a odborná pracoviště pro jednotlivé operační skupiny. Samozřejmě technologie na úpravu vzduchu, výrobu elektrické energie či telefonní ústředna,“ přibližuje armádní prostory Robert Dvořáček, jenž přidává k dobru i další zajímavou informaci. „Celý komplex byl vybudován pro 250 osob, ale lůžek v ložnicích je jen polovina, tedy 125. Prostě proto, že se počítalo s tím, že zatímco jedna skupina odpočívá či spí, druhá naplno pracuje na velitelských stanovištích.“
Celý komplex byl opravdu supertajný, povolený vstup do podzemí mělo mimo případ plného válečného využití jen tolik lidí, že by se bez problémů vměstnali do jednoho školního mikrobusu. Mimo to strážní službu v areálu a údržbu venkovních objektů vykonávala zhruba třicítka vojáků základní služby. Ti však měli přístup jen do části podzemí. To nejdůležitější bylo před jejich zraky skryto a o účelu celého komplexu se spíše dohadovali. To nám potvrdil i jeden z těch, kteří zde sloužili v devadesátých letech. „Pro všechny vojáky základní služby to byl oficiálně tankový sklad, ale věděli jsme, že to není pravda. Tušili jsme, že hlídáme kryt pro úzký okruh VIP osob pro případ napadení republiky,“ zavzpomínal Pavel Zemánek z Boskovicka. „Jeskyně jsme hlídali nepřetržitě, celý prostor byl zabezpečen i ploty s ostnatým drátem a systémem pohybových čidel. Jakmile byl zaznamenán nějaký pohyb nebo dal signál voják na stráži, okamžitě zasahovali další vojáci. Někdy jsme vybíhali i několikrát za noc, ale naštěstí šlo ve všech případech o plané poplachy způsobené například zbloudilou zvěří, spadlým stromem a někdy dokonce zbloudilcem s houbařským košíkem,“ doplnil s úsměvem Zemánek.
Ostatně některé zabezpečovací prvky mohou vidět i současní návštěvníci tohoto impozantního areálu.
Výpustek je prozatím zpřístupněn ve zkušebním provozu, který potrvá do konce roku. Pokud bude vše v pořádku, 1. březen 2008 se stane dnem, kdy bude zahájen stálý provoz. „Do té doby se bude stále dobudovávat zázemí pro návštěvníky. Rekonstrukce a celková úprava areálu přišla na zhruba 13 miliónů korun. Byly ponechány jen budovy nezbytné pro provoz, ty ostatní ještě po armádě byly strženy a materiál byl využit při venkovních úpravách. Nyní máme ve stávajících objektech k dispozici pokladnu a sociální zařízení. Od března by měl fungovat ještě bufet či prodejna suvenýrů. Upravují se i prostory sloužící jako zázemí pro speleology. A ladíme i takové drobnosti, že například v podzemí sledujeme, zda někde nepřidat světlo či prostor nenasvítit jinak,“ dává nahlédnout do nejbližší budoucnosti Robert Dvořáček.
Ale jen u těchto plánů zdaleka nezůstává. Výpustek hledí do dalších let optimisticky a s velkými ambicemi. „V prostorách bývalé podzemní letecké továrny je plánována expozice, která by zachytila autentický stav v letech 1944 – 45. Jednalo by se o instalaci dřevěného stropu, dobových obráběcích strojů a součástek. A vynikající akustika Jindřichova sálu přímo nabízí myšlenku využití tohoto prostoru jako unikátní koncertní síně pro 250 až 300 osob,“ prozrazuje na závěr vedoucí správy Výpustku.
A jakýmsi dotykem této budoucnosti je třeba fakt, že právě v těchto dnech zavítali do prostor Výpustku pracovníci ostravského studia České televize a využili nádherných prostor k záběrům do jednoho ze svých televizních výtvorů.