Představujeme: Vegan od „kosti“ Daniel Borek

Naučil se číst a psát a stal se veganem. Hledal, našel a stále nachází. Na první pohled jednoznačně podivín, na druhý však člověk, který má v životě až nezvykle jasno. Prostě „kořen“, co jde hluboko ke kořenům. Tak by se dal ve stručnosti charakterizovat devětadvacetiletý Daniel Borek z Boskovic. Jen něco málo ze svého světa prozradí tento životní optimista také čtenářům tohoto týdeníku.
Kdy a jak jsi se dostal k veganství, co tě ovlivnilo a přimělo?
V mých patnácti letech jsme jeli ze zábavy a po cestě jsme srazili tři srny. Jedna umřela na místě, druhá byla těžce zraněná a umřela kousek od silnice. Potom jsem si chtěl dát na večeři klasickou stravu a při pohledu na kousky masa v jídle jsem si vybavil ty mrtvé srny. Začal jsem o tom více přemýšlet a experimentovat s vařením. Poprvé jsem tehdy navštívil zdravou výživu, co tehdy ve městě nově otevřeli manželé Čermákovi. Ve stejné době jsem začal taky poslouchat extrémní undergroundovou muziku, četl si časopisy z oblasti alternativní kultury, hlavně punku, ve kterých se kromě nezávislých myšlenek objevovaly i recepty na alternativní stravování.
Veganství však není jen otázkou stravování. Co to vlastně znamená být vegan, jakou má veganství filosofii?
Stoprocentní vegan je člověk, který se zříká jakýchkoliv živočišných produktů. Nejen jídla, ale i oblečení například z kůže. Já jsem vegan v oblasti stravování, protože nejím nic živočišného. Oproti tomu vegetarián může mít ve svém jídelníčku i některé živočišné produkty, jako jsou vajíčka, mléčné výrobky nebo med. Své veganství bych v budoucnu rád dotáhl právě na úroveň celého životního stylu, jenže kvalitní nekožené boty a oblečení není u nás běžně k sehnání a také není zatím cenově dostupné. Samozřejmě si s tou myšlenkou pohrávám, vědomě také podporuju značku bio a fairtrade, která například v oblasti oblečení používá kvalitní organická vlákna.
Rodiče a tvé okolí se ke změně tvého životního stylu postavili jak?
Asi jako u každého. Trvalo to minimálně pět let, než zjistili, že to není jen nějaká móda nebo výstřelek teenagera, ale můj životní styl. Že jsem schopen si v tomto věku sám uvařit, že jsem schopen se o sebe postarat.
Ve společnosti panuje v této oblasti řada mýtů, dokonce i u lékařů. Jak se s tím vyrovnáš?
Jednoduše, beru drogy (výbuch smíchu)!
Většina lidí zastává názor, že jíst se má „všechno“. Myslíš, že je veganství přirozené?
Veganství není přirozené, člověk se opravdu rodí jako všežravec. Já veganství vnímám jako osobní cestu, kterou si každý může dobrovolně vybrat. Moc se těším, až budu mít jednou děti. Budu je vychovávat běžným způsobem, tak aby byly schopné se zařadit do normální společnosti. Samozřejmě je budu vést k úctě k přírodě, k duchovním cestám, zdravé výživě, ale nebudu je omezovat dopředu. To jakou cestu si pak zvolí, bude na nich.
Jak podstatné je pro tebe udržování zmíněného standardu? Myslel jsi na to, za jakých okolností by ses veganství vzdal?
Nepřemýšlím o tom. Žiju tak deset let a díky tomu, že sportuju, beru drogy, naháním ženský a poslouchám kvalitní death metal, jsem zdravý jako řípa.
Běžný člověk si vůbec nedovede představit, jak by se bez masa či mléčných výrobků stravoval. Co tedy běžně jíš?
Zrní, luštěniny, zeleninu, ovoce, ořechy. To jsou mé základní ingredience, ze kterých připravuju nejen esteticky, ale i chuťově velmi dobrá jídla. Abych řekl pravdu, dnes opravdu sním s radostí všechno, co si může vegan dopřát. Je to zvláštní v tom ohledu, že dříve jsem si hodně vybíral a spoustu věcí nejedl. Neměl jsem vůbec rád rajčata, papriku, obecně zeleninu jsem skoro nejedl, nechutnaly mi ani sladké omelety a marmelády. Vlastně jsem jedl jen maso, brambory, banány a rýži.
Kolik času ti zabere příprava jídla?
Vařím si opravdu denně, protože mám každý den skutečně velký fyzický výdej, potřebuju kvalitní a hodnotné jídlo. Denně strávím u plotny asi dvě hodiny, někdy víc, jindy míň. Za těch deset let už vím, co a jak, takže pokud příprava trvá déle, jsem schopen čas využít a během vaření odskakuji od plotny a udělám i spoustu jiných věcí.
Ale jak to děláš, když nemáš možnost si vařit? Když jsi na cestách, chodíš do restaurací?
Hodně cestuju, toulám se rád krajinou. Ale přesto si vařím sám. Nevěřili byste jak výborné jídlo se dá uvařit u obyčejného ohně. Žitné placky se dají udělat na rozpáleném kameni, stejně jako výtečná nepečená buchta z jahel. Rýže či polévka jsou také rychle hotové. A navíc vše je voňavé díky kouři z ohně. Sbíhají se vám sliny? Pak vyražte do lesa a uvařte si tam!
Říká se, že vegani trpí nedostatkem bílkovin, minerálů, stopových prvků, vitamínu B12, že nemají dostatek energie a že jsou fyzicky slabí a nevýkonní...
Já to mám úplně naopak. Od té doby, co jsem veganem, tak jsem rozjetý jak nákladní vlak. Když jsem se přes vegetariánství a makrobiotiku dostával k veganství, tak byly i doby, kdy jsem byl opravdu podvyživený, neměl jsem sílu ani chuť do života. Až stádium veganství mi dalo opravdu silné kořeny. Denně potřebuji přísun cukru, bílkovin, minerálů a vitamínů, které právě získávám ze surovin, co jsem zmiňoval. Žádné doplňky, jako jsou různé kapsle a rozpustné tablety, neuznávám a neberu. Mojí největší vitaminovou kapslí je každodenní pohyb, chůze, cvičení a otužování ve studené vodě. Vstávám o hodinu dřív a spát chodím o hodinu později, abych si mohl zacvičit. V rodině máme špatné dispozice z hlediska obezity, cukrovky, kloubů i některých orgánů, proto je pro mě pohyb celoživotní záležitost, které se za žádných okolností nevzdám. A děkuju rodičům, že mě s bratrem odmalička ke sportu vedli.
A vůbec, kdy jsi byl naposledy nemocný?
Jsem nemocný pořád, nejvíc v létě. Nedělá mi dobře slunce. Takže to jsou úpaly a úžehy. V létě tím opravdu trpím. Občas se objeví nějaká rýma, malý infarkt, zvýšená teplota, ale vzhledem k mému životnímu stylu se s tím tělo dokáže zatím vyrovnat. Jinak nemocnice ani lékaře nenavštěvuji. Když už mi něco je, vyléčím se kvalitním death metalem a dlouhým spánkem. Jinak nemoc beru jako součást života a přítelkyni, ne jako protivníka. Jde o to, že nemoci potřebujeme, abychom si vytvořili přirozené protilátky. Proto za nemoci musíme být vděční.
Co děláš ve volném čase?
Nenudím se. Nuda a lenost jsou největším nepřítelem člověka. Velice rád manuálně pracuji, věnuji se umění – hudbě, malbě, literatuře. Nejsem jen konzumentem, vše se snažím podporovat, pomáhat a přispět, jak jen to jde. Uctívám matku zemi, rád odpočívám a medituji v její náruči. S přáteli již více než deset děláme indiánskou potní chýši. Rád sbírám lysohlávky, už rostou!
Byl jsi v zahraničí, můžeš srovnávat...
Byl jsem dva roky v Anglii a snažil jsem se vše sledovat. Dostupnost kvalitních surovin je dennodenně běžná. Seženete tam vše od sušenek až po čerstvou zeleninu a ovoce. To tady zatím není. Jinak zdravý způsob života vidím v zahraničí jako módní záležitost. Bohužel je to opravdu móda a blíží se to i k našim hranicím. Je to špatně proto, že při tomto způsobu chybí ta hlavní myšlenka a filosofie. Lidi si totiž většinou kupují biopotraviny na základě agresivní reklamy, 80 procent nákupů biopotravin v Anglii se odehrává v supermarketech, to je z mého pohledu špatně. Ztrácí se myšlenka, proč to dělat. Když se zeptáte těch lidí, proč to podporují, tak neví, prostě viděli hezkou reklamu, tak to koupí. Většina lidí se veze na módním trendu. Na druhou stranu je tento trend nutnost, protože se pomalu vyčerpávají všechny suroviny. Člověk vlastně musí hledat alternativu a vrací se ke kořenům. Už vlastně ani není jiná možnost, než hledat šetrné cesty, recyklaci. Bohužel není čas na osvětu.
Kolik vegetariánů a veganů znáš ve svém okolí? Myslíš, že jejich počet roste?
Když se podívám do zahraničí, tak opravdu například v Anglii je situace taková, že třetina lidí jsou skutečně vegetariáni nebo vegani. A není to záležitost jen mladých lidí. Všichni tam vědí, co to znamená. A abych pravdu řekl, i tady je vegetariánů hodně. Samozřejmě mnozí nejsou striktní, protože u nás se často říká, že ryba nebo kuře není maso. Ale striktní vegany, co znám osobně, spočítám na prstech ruky. Pro mě není důležité, aby vegetariánů nebo veganů přibývalo, ale to, aby lidé začali do svého jídelníčku zařazovat hlavně kvalitní suroviny, klidně i maso vajíčka a mléko, ze kterých si doma připraví plnohodnotné a kvalitní jídlo. Nezabíjí nás to, že jsme vegani, vegetariáni nebo konvenční strávníci, ale to, že máme málo pohybu na čerstvém vzduchu a že jíme nekvalitní jídlo z fastfoodů.
Máš heslo nebo motto, kterým se řídíš?
Důležité je být optimista. Pokud se chceme mít dobře, musíme proto něco udělat. A jde to i v naší republice.
Text a foto: Václav Stoupal

text do rámečku od Dana:
Podzimní balada
Po dlouhé době vyšlo slunce mezi mraky a stíny stromů ve studeném větru tančí tanec smrti a umírání. Podzim je čarokrásně smutný, když lesy hoří barvou ohňů pasáčků koz a kraviček… vidím ty ušmourané děti v otrhaných špinavých hadrech, jak se tísní u tepla a světla ohně, krčí se před studeným větrem a rychle přicházejícím soumrakem. A potom vzlétne drak do výšin, barevný ohon majestátně vlaje ve větru a ty ušmourané děti zapomenou na zimu, i na ten poryv studeného větru, křičí, smějí se a utíkají za drakem v oblacích… ach pane bože, jak bezstarostné je dětství i v tomto čase smutku, umírání a temnoty. Tažní ptáci nabírají výšku, berou teplý vzdušný proud na své perutě, naposledy se ohlédnou a mizí v azuru oblohy. A ty děti jim mávají na pozdrav, odvíjejí nit ze špulky, dávají draku volnost a utírají si slané slzy z buclatých tvářiček. Ohníčky na zrezivělé stráni stále hoří a kozičky i kravičky se nerušeně pasou… čas plyne dál nerušeně, tiše bez zastavení… a první sněhová vločka se něžně snáší k zemi.

Recepty od Dana:
Rozinkový řez
500g rozinek, 4 velká jablíčka, 200g strouhaného kokosu, skořice,olej, špetka soli,1kg špaldové biomouky
Do mísy dáme nastrouhaná oloupaná jablíčka, přidáme kokos, lžíci skořice, sůl, mouku, vodu a pořádně prohněteme na hustou kašovitou hmotu, kterou vyklopíme do vysypaného a vymaštěného plechu. Zarovnáme kraje a vložíme do předem vyhřáté trouby. Přikryjeme shora plechem a pečeme 50 minut na 220. Po vychladnutí potřeme korpus citrónovou šťávou. Plnou a sladkou chuť tohoto řezu doplní kvalitní silná fairtrade káva.
Čočka nakyselo s rýží
500g velkozrnné čočky, 2 vetší cibule,1 veliká brambora, sůl,celerová nať, ocet, mouka,500g rýže, kostka zeleninového bujónu, kmín a lžíce oleje
Čočku s nasekanou cibulí,na kostky nakrájeným bramborem, celerovou natí uvaříme v 1,5l vody. Dle chuti přidáme ocet, dosolíme a zahustíme hladkou moukou. Rýži s kmínem, zeleninovým bujónem, trochou soli a lžící oleje uvaříme do měka. Podáváme s nasekanou paprikou a rajčaty. Bio čaj s citrónovou trávou spláchne tuto plnou chuť dobře do žaludku.