Představujeme: Jakub David

Boskovice * Již dlouhé roky patří Jakub David k nejlepším světovým hráčům šprtce. Po titulu juniorského mistra Evropy získal také bronzovou medaili na mistrovství světa mezi muži. Ke spokojenosti chybí jediné, konečně získat vysněnou trofej i na domácím šampionátu, kde pravidelně bojuje s velkou nervozitou.

Jak jste se ke šprtci vůbec dostal?
V deseti letech mě k němu přivedl kamarád. Šel jsem do domova dětí a mládeže, protože mi řekl, že tam hraje super hru. Zkusil jsem to a okamžitě mě to chytlo. Šprtec mě baví dodnes. Hlavně díky skupině lidí, kteří jej hrají také.

V Boskovicích je sportů hodně, nemáte to asi jednoduché.
To nemáme, jsou tu divácky zajímavější sporty. Občas se doslýchám, že šprtec ani neberou jako sport, ale s tím já nesouhlasím. Sice není při šprtci tolik pohybu, ale to třeba u šachů také ne. Navíc se uvažuje o jejich uvedení na olympiádě. A to jsou spíše o přemýšlení, než o pohybu.

Sám za sebou máte již velké mezinárodní úspěchy.
Vyhrál jsem titul mistra Evropy mezi juniory a na světě jsem byl třetí v mužích. Rozhodně je ale mým cílem do budoucna přivést si z mistrovství světa dospělých zlatou medaili.

Který z mezinárodních úspěchů je pro Vás více?
Určitě je to bronzová medaile mezi muži. Pro mě je více hodnotná, jelikož je v dospělé kategorii větší konkurence a je daleko těžší se na turnaj probojovat. Nejhodnotnější je pro mě ale vítězství na domácím kvartálním turnaji. To je jeden z kvalifikačních republikových turnajů, který je ale zároveň nejtěžší. Účastní se největší konkurence a je velmi těžké jej vyhrát. Na mezinárodním šampionátu se účastní i země, které nejsou tak kvalitní. Česká republika je ve šprtci momentálně nejlepší.

V poslední době však máte statut hráče, který nezvládá závěrečné domácí turnaje.
To je bohužel pravda, finálové turnaje na české půdě mi nevycházejí. Stále se snažím přijít na to, proč to tak je, ale nedaří se mi to napravit. Možná je v tom i nervozita, protože jsem docela velký trémista.

Pomoci Vám měla změna pravidel.
Dříve se hrál turnaj pomocí pavouku, a když hráč jednou prohrál, tak již neměl šanci získat první místo. Nyní platí nová pravidla, kdy každý během turnaje odehraje sedm zápasů a rozhoduje, kdo získal nejvyšší počet bodů. První místo se tak dá vyhrát, i když první zápas člověk prohraje. Pro mě je to rozhodně lepší systém.

V juniorských letech jste o nejvyšší příčky bojoval se spoluhráčem Michalem Odehnalem, nebyla mezi vámi rivalita?
Vůbec ne, my jsme nejlepší kamarádi. Pomáháme si a trénujeme spolu. Rivalita mezi námi rozhodně nebyla. Je ale pravda, že když vyhrál titul on, tak jsme spolu hráli hned v prvním kole a rozhodovalo se, kdo titul získá. Ostatní státy nebyly takovou konkurencí. Vzájemné utkání vyhrál Michal a získal tak zlato.

Mezi dospělými ale Boskovice tolik nezáří, výjimkou je čtvrté místo v extralize.
Nevím, nějak se zadrháváme. Nedaří se nám dosáhnout na české scéně nějakého individuálního úspěchu. V lize jsme čtvrtí a já rozhodně chci do budoucna vyhrát titul. Bob Feruga asi taky, ale ostatní říkají, že nemáme šanci. Já věřím, že na to máme. Naše generace ale bude brzy odcházet na vysokou a pracovat. Na trénink nebude tolik času. A mladé hráče se nám nedaří získat.

Už jste zažil někdy turnaj na zimním stadionu?
Já přímo ne, ale vím, že jednou se hrálo mistrovství světa na zimním stadionu v Mostě. Každopádně se mi ale na boskovickém stadionu hrozně líbí. Od půl sedmé od rána jsme to zde na turnaj připravovali.

Je tento turnaj vrcholem boskovického klubu?
Vrcholem byl asi předminulý rok, když se pořádalo mistrovství republiky v zámeckém skleníku. Ale tyto dvě akce jsou momentálně rozhodně nejvíce. Do budoucna to může přebít kvartální turnaj nebo třeba i mistrovství Evropy.