Boskovičtí vzpěrači jsou juniorskými mistry

Boskovice * V minulém roce museli i vinou zdravotních potíží skousnout domácí porážku od Ostravy, letos ale vzpěrači TJ Souz Boskovice vrátili Ostravě vše i s úroky. Na finále Ligy juniorů získali boskovičtí vzpěrači zlaté medaile. „Je to pro nás historická chvíle a odměna,“ užíval si trenér Čestmír Sekanina.
Pro boskovické vzpírání se jednalo o první vítězství v této soutěži. „Ostrava nemohla strávit, že jsme ji porazili. Oni nám titul vzali minulý rok u nás, my teď zase u nich,“ užíval si Sekanina úspěchu. Boskovický tým tvořil Lukáš Liška, Petr Mareček, Ondřej Hovjacký, Miroslav Parolek, Jan Dvořák a Tomáš Procházka. Druhou Ostravu porazili o dvacet bodů. „Neměl jsem strach, že by šli před nás. Třeba Lukáši Liškovi jsem mohl dát o tři kila více a zvládl by to. Nebylo ale proč, věděl jsem, že to zvládneme. Ostrava neměla čím překvapit,“ užíval si.
Celý triumf má pro boskovický oddíl velký význam. „Mohli jsme vyhrát i dříve, stačilo koupit jednoho kvalitního vzpěrače. Ale to nechci, pracuju jenom se svými odchovanci. Udělal jsem nábor a mám dalších šest šikovných kluků,“ upozornil. „Vadí mi jen, když rodiče dítěti vzpírání zakážou, protože podle nich neporoste. Není to vůbec pravda a naši kluci jsou toho důkazem,“ zdůraznil.
O týden později se boskovické vzpírání rozloučilo se sezónou na tradičním Poháru starosty, který měl díky několika hostům ze Slovenska i mezinárodní účast. A přestože si domácí věřili na vítězství v soutěži týmů, nakonec se radovalo Krásno nad Kysucou. „Počítal jsem, že jestli přijedou v té sestavě, jakou měli v Ružomberoku, nemůžeme je porazit. Ani bych nehnal naše závodníky na maximální výkony,“ přiznal Sekanina.
„Jsem rád, že startoval i Tomáš Kejík, protože s ním mám pro příští rok plány v mužích. Byl bych rád, kdyby vyhrál mistrovství republiky mužů a porazil soupeře, kteří jsou v reprezentaci,“ přál by si boskovický trenér. „Ale příští sezónu budu mít na mistrovství mužů minimálně šest lidí. Ve dvacítkách věřím ve tři zlata a v juniorech chci obhájit titul mezi juniory,“ věří v hodně povedený rok. Úspěchy jeho svěřenců jsou pro něj ale tím největším dárkem. „Je to pro mě odměna, hrozně mě to dojímá, když zde mohu stát vedle nich,“ zakončil s tím, že si velmi váží práce bratrů Lukáše a Michala Liškových. „Ti to po mě převezmou, nemůžu trénovat do smrti. Jsou jak moji synové a nenechají oddíl padnout. To by mě hodně trápilo.“