Letovice * Výroba alkoholu provází lidstvo již několik tisíciletí, alkohol byl původně používán pouze k lékařským a ranhojičským účelům. Později byl stále častěji užíván jako nápoj hlavně proto, že údajně posiloval mysl, srdce a někdy dokonce obnovoval i "mládenecké" síly. Tak není divu, že v raném středověku v době pánů z Letovic (1203 - 1446) na letovickém hradu postavili na hospodářském dvoře nejen pivovar, ale také lihovar, o kterém je první zmínka již v roce 1360. Později byl lihovar přemístěn na vodní náhon pod zámek do prostor dnešního Nového Města. V roce 1781 postoupil tehdejší majitel panství hrabě Jindřich Kajetán Blűmegen lihovar "Smlouvou o věčném nájmu za hotově vyplacených 4000 zlatých a za 1600 zlatých ročního nájmu provždy" Židu Salomonu Biachovi. Smlouva o věčném nájmu obsahovala práva a povinnosti nájemce - například roční dodávku 210 sáhů dříví z panského lesa, 100 centů sena z panských luk a právo na bezplatné mletí a šrotování v panských mlýnech. Smlouva dále stanovila, že všichni hostinští z letovického panství musí odebírat lihoviny výhradně z letovického lihovaru. Nájemníkovi bylo zakázáno pod přísnou pokutou šenkovat lihoviny v neděli a ve svátky a na velké katolické svátky byl povinen zhasnout oheň pod kotlem a zastavit vodní kolo. Obšírná smlouva o věčném nájmu panského lihovaru obsahovala 24 bodů s mnoha podrobnostmi a velmi výstižně ilustrovala tehdejší dobu. Smlouva byla v platnosti do roku 1848, kdy byla robota zrušena a s ní i věčné nájmy.
Lihovar byl od té doby několikrát přestavěn a modernizován, téměř zcela po mohutném požáru 19. dubna 1931 a naposledy v roce 1948. Z rodiny Biachů byli v Letovicích velice činní potomci prvního nájemce - Salomon Biach (1811 - 1905) a Moric Biach, kteří všemožně podporovali kulturní a společenský život v Letovicích. Po Moricovi, náčelníkovi hasičů v Letovicích, dodnes ve společenské místnosti Hasičského sboru Letovice uchovávají památku. Je to velký keramický džbán z roku 1887 s nápisem "Sílu a statečnost za bližního". Můžeme si představit, že ho Moric Biach věnoval plný skvělého likéru při příležitosti nějaké hasičské oslavy. Od roku 1880 byla nájemkyní lihovaru dcera Salomona Biacha Helena, provdaná Schwarzová. Měla syna Viktora, který se po smrti matky stal jediným majitelem lihovaru (nikdy se neoženil). I když byl jiné víry, stal se významným mecenášem letovického farního kostela. Ve vedení firmy si vedl nadmíru dobře. Letovický lihovar vyráběl velmi kvalitní líh především ze žita, který sloužil k přípravě jemných likérů. Ty odebírali hospodští z Letovic a okolí a byly také nalévány v šenku lihovaru. Věhlasná byla specialita "Letovická bylinná hořká", kterou lihovar plnil do litrových kameninových džbánků, tzv. "plucárků", uzavíratelných korkovou zátkou. Firma s obchodním názvem " S. Biach, hospodářský lihovar a výroba lihovin v Letovicích, Morava" měla sídlo na Novém Městě číslo 241. V době svého největšího rozmachu v meziválečném období zažíval lihovar v našem městě novodobý zlatý věk - zaměstnával až 26 pracovníků, kteří vyprodukovali 500 - 600 hektolitrů čistého lihu. Při dobré úrodě až 900 hektolitrů! Z 90 hektolitrů lihu pan Hanzlíček přidáním dalších přísad vyráběl různé lihoviny.
Po zřízení Protektorátu Čechy a Morava byla na lihovar uvalena nucená správa. Majiteli lihovaru Viktorovi Schwarzovi nebyl povolen odjezd do Anglie, a tak byl v roce 1942 z židovského gheta v Boskovicích deportován do Terezína a později do neznámého koncentračního tábora v okupovaném Polsku, kde zahynul. Veškerý nemovitý majetek Viktora Schwarze zkonfiskovala německá okupační správa. Po osvobození Československa v roce 1945 byl lihovar pod národní správou, od roku 1946 pak přidělen národnímu podniku Škrobárny a lihovary v Havlíčkově Brodě. Posledním správcem letovického lihovaru byl pan Miloslav Škrabal (1926 - 2012 ), který vystudoval Státní školu lihovarnickou v Havlíčkově Brodě. V tu dobu se v lihovaru vyráběl surový líh z brambor, řepy, obilí - hlavně z pšenice, kukuřice, ale i z jablek a nebudete věřit i z datlí. V té době v nově zřízené pěstitelské pálenici pan Škrabal, který díky poctivému přístupu a tradičnímu způsobu destilace vyráběl kvalitní ovocné destiláty pro drobné pěstitele ovoce.
Z hospodářského hlediska měl lihovar pro zemědělství celého našeho kraje velký význam, protože vykupoval od zemědělců produkty pro výrobu lihu. Lihovar v Letovicích byl jedním z nejstarších místních průmyslových podniků - vznikl před více než 600 sty lety - měl dobrou tradici a těšil se vynikající pověsti. Koncem roku 1987 se budova lihovaru bez náhrady začala bourat, protože musela ustoupit nové přeložce státní silnice číslo 43. Tím z Letovic nenávratně zmizel starobylý a důležitý objekt, jehož vysoký komín byl vidět zdaleka.
Text Karel Synek,
foto Bohumila Kociny upravil Petr Švancara