Boskovice * Snad každý se během svého života začal alespoň chvíli věnovat sbírání poštovních známek. Dříve velmi oblíbená činnost Čechů má ale i své světové soutěže. Ty hodnotí nejen význam sbírky, ale také její zpracování či uskutečnění významných objevů. A právě v této oblasti získal zejména v posledních letech velký respekt odborné veřejnosti boskovický filatelista Jaromír Petřík. Ten učinil významný objev u historických známek z Afghánistánu a nejen díky tomu sbíral na světových výstavách zlaté medaile.
Zlatou filatelistickou medaili získal již v minulém roce v Londýně. Letos přidal rovných pět zlatých na mezinárodních soutěžích. Dvě v německém Essenu a tři v Bratislavě. „Každý sběratel prezentuje, co sesbíral ve svém zaměření. Vystavovatelských tříd je celá řada, ale hlavní jsou tradiční filatelie a poštovní historie. Ze získaných materiálů se vytváří práce, která by měla vyprávět příběh. Na to se hodně dbá. Svou roli hraje i grafická úprava a především stav materiálu,“ přiblížil podmínky soutěže. V té představil osmirámový exponát Afghánistán 1871-1900, se kterým slaví největší úspěchy. „Normální počet rámů je pět, obsahující 80 listů A4. Když ale na světové výstavě dosáhnete alespoň na 85 bodů a velkou pozlacenou medaili, získáte právo rozšířit ji na osm rámů, což je 128 listů A4,“ poukázal s tím, že sám tuto možnost získal v roce 2014 v Koreji. Nyní přišla vítězství v Anglii a letos v Německu a Slovensku. Nejen za Afghánistán, ale také pětirámový exponát Mauritius nebo vlastní knihu Mauritius Post Paid – dopisy 1848. „Kam moje paměť sahá, myslím, že se doposud žádnému českému filatelistovi nepodařilo získat pět zlatých v jednom roce,“ raduje se.
Právě na historii poštovních známek Afghánistánu Jaromír Petřík zamířil svoje bádání. „V roce 1871 se zde začaly tisknout první známky, takzvané tygří hlavy. Ale tiskárna byla v roce 1878 nebo 1879 zničena, nezachovalo se skoro nic. Jen některé tiskové desky,“ říká. Vycházel přitom z dostupné literatury i prací svých kolegů. A jaký byl vlastně jeho největší objev? „Podle světových katalogů se emise známek z let 1876 a 1877 vydávaly ve čtyřech různých barvách, protože celý tehdejší Afghánistán měl pouze čtyři pošty. Objevily se ale i barvy páté, černé. S tím si nikdo sto let nevěděl rady. Říkalo se, že jde o padělky. Já narazil na práci, která o nich ale mluví již v roce 1879. A navíc se mi na aukci podařilo získat kompletní arch těchto černých známek vytištěných z originálních desek navíc papír se správnou průsvitkou. Porovnal jsem je s tisky v jiných barvách a všechny nahodilosti sedí. Tím se vyvrací možnost padělků. Takže nyní zbývají jen dvě verze. Že se jedná o zkušební tisk nebo vydání pro jiné město. Spekuluje se o Lalpuře,“ přiblížil.
Velká síla exponátu o Afghánských známkách pana Petříka je ovšem v kompletní rekonstrukci všech čtyř tiskových desek po patnácti známkách prvního vydání v roce 1871, tedy 60 typů známek. „To jsem na světové výstavě viděl jen u jediného dalšího sběratele. Tygřích hlav bylo vydáno v letech 1871 – 1878 celkem 401 typů a mě se jich podařilo získat 390. Rád bych přidal i zbylých 11, ale tato emise je nepředstavitelně vzácná.“
První známku uchoval v šesti letech
Říká se, že sbírání známek bývá celoživotní vášní. U Jaromíra Petříka to ale neplatí úplně. „Začal jsem v šesti letech, kdy jsem odlepil první známku. Tu mám dodnes. Známky sbírala půlka třídy, byla to masová zábava. Pak přišla studia, rodina a nebylo moc času. Až po čtyřicítce jsem šel v České Lípě vedle filatelistického obchodu pana Grosse, který také sbíral zlaté medaile na světových výstavách, a pustil jsem se do toho znovu. Bavilo mě shánět známkové země. Podle Atlasu známkových zemí, od pánů Hlinky a Muchy, velkých znalců, bylo v roce 1986 zdokumentováno 783 známkových zemí. A mě se podařilo získat z každého z nich alespoň jednu známku. A některé jsou pěkně vzácné, třeba kanton Zurych měl jedinou emisi. Podařilo se mi získat i tzv. Basilejské holubičky,“ vzpomíná.
Nové známky získává výhradně na internetových burzách. „Kolega Jiří Černý mě seznámil se zahraničními aukcemi. Třeba na Ebay je obrovské množství, musíte to mít ale zmapované,“ říká a přiznává, že se také párkrát napálil. „Za padělky jsem dal i dost peněz. Jednou dokonce za perfektní kopie z inkoustové tiskárny. Ale když to vezmu, zase jsem nesmírně výhodně řadu známek nakoupil, protože i aukční firmy nevěděly, co vlastně podávají. Na raritách jsem rozhodně vydělal.“ Jeho sbírka má tak dnes pořádnou hodnotu. „Každý filatelista o ceně nerad mluví. Ale obecně platí, že pokud získá zlatou medaili na světové výstavě ve třídě tradiční filatelie, tak hodnota exponátu je minimálně milion korun. Paradoxně největší rarity jsem ale získal za úplný pakatel,“ směje se. A poukazuje třeba na jednu z afghánských rarit z roku 1880, kterou získal za 300 kanadských dolarů, přičemž cena se odhaduje až na třicet tisíc euro.
Sbírání známek však dříve patřilo k velkému zvyku českých rodin. A dodnes je mají schované na půdě nebo ve skříni. „Pokud by třeba chtěli zjistit, zda mají nějakou cenu, mohou se poradit například na stránkách sberatel.com nebo infofila.cz. Ale je třeba počítat s tím, že drtivá většina je bezcenných,“ poukázal. V Boskovicích se sběratelé sdružují také ve filatelistickém klubu, který byl založen ve třicátých letech minulého století. „Nejvíce členů měl někdy v osmdesátých letech, přes stovku. Dnes je to těsně pod deset. Jednou za čtvrt roku se scházíme a na rok 2024 dokonce chystáme ve městě výstavu,“ říká Petřík, který pro ni pomáhá zajistit raritní kousky, které doplní místní sbírky. „Měli bychom tu mít například Modrý Mauricius. Ten nejslavnější, v podobě novotisku z originální tiskové desky, které jsou také velmi hodnotné, protože těchto novotisků bylo v roce 1912 vytištěno pouze po 100 kusech v barvě červené a modré. Nebo čtyřcentovku Britské Guiany, sestru nejslavnější světové rarity Britské Guiany, jednocentovky z roku 1856,“ nalákal na závěr.(Luke)