Letovice * Volejbalový oddíl v Letovicích vychoval pro nejvyšší úroveň již řadu zajímavých hráčů. Aktuálně je vidět zejména pětadvacetiletý univerzál Matěj Šmídl, který poslední sezónu strávil v Ústí nad Labem. Teď ale znovu míří na další zahraniční angažmá, když se stal posilou estonského Tartu. V červenci se však ještě stihl potkat s dalšími letovickými hvězdami, strávit čas s přáteli a zároveň si pro radost zahrát beach volejbal.
Do Estonska se vracíte již potřetí. Jaké budou ambice v novém týmu?
Ambice jsou vždycky nejvyšší, tedy vyhrát, co se dá. Tartu je nejlepší estonský tým. Dříve jsem působil v týmech z Tallinnu, Selver Tallinn a naposledy to byla univerzita TalTech Tallinn. Hráli jsme i v Chalenge cupu, což je pohár a třetí nejvyšší soutěž v Evropě, kde jsme skončili pátí. Zároveň jsme skončili třetí v estonské lize, druzí v baltické lize a třetí v estonském poháru. Byla to celkem úspěšná sezóna na to, že jsme hráli tři kluci a zbytek byli opravdu mladí hráči, studenti.
Za krátkou profesionální kariéru jste zahraničních klubů vystřídal již docela dost.
Začalo to v Itálii, nejlepší soutěži, kterou můžete ve volejbale hrát, v týmu Ravenny. Ale bylo to takové rozpačité, protože trenér, který si mě do týmu vybral, ještě před sezónou odešel. Nový trenér chtěl hrát s hráči, které si přivedl sám a od toho se celá sezona odvíjela. Po tomto angažmá jsem poprvé zavítal do Estonska, kde to bylo za Selver Talin skvělé, ale sezónu bohužel přerušil covid. Útočili jsme na medaili, skončili druzí v základní skupině, ale poté došlo bohužel k ukončení sezóny.
Život na cestách vám tedy vůbec nevadí?
Záleží, co od toho chcete. Jestli hrát doma v nejlepších týmech nebo si vyzkoušet volejbal jinde. Určitě se dá hrát dobrý volejbal tady v Čechách. Liga se zvedá každý rok a na klucích je to tady hodně znát. Ale ta zahraniční cesta mě láká víc. Venku je to krásné, pokaždé něco úplně jiného. Nová kultura, jiní lidé. Je to fajn a má to pro mě své kouzlo. Všechno je to ale bohužel o známostech.
V Letovicích jste se sešli s dalšími hráči z nejvyšší soutěže. Vypadá to, že máte dobrou partu. Letovice nejsou úplně velké město, ale je vidět, že jsou volejbalové město.
Je to tak a jen když o tom mluvíme, nabíhá mi husina na kůži. Musím říct, že když jsme hráli tři kluci z Letovic v Ostravě, tak jsme vytvořili takovou rodinu, která ale vznikala již tady. Známe se od malička, od kolíbky. Začínali spolu v přípravkách a mládežnických soutěžích. Drží nás to pořád a já se nemůžu každý rok dočkat, až se po sezóně budeme moci potkat a zablbnout. Udělat si žízeň, potkat se s přáteli. V Letovicích je to naše tradice, už taťkové hráli spolu. Teď jsme to my a snad to jednou naše děti budou mít stejně.
Čím to, že se v Letovicích daří vychovávat tolik skvělých hráčů?
Netuším. Dříve se tu samozřejmě hrála první liga. Hrálo se to tak rodině, nastupoval taťka nebo stejda od Davida Janků. Hrálo se vysoko, a tak jsme k tomu volejbalu asi všichni přilnuli. Ale jsem za to rád, protože i další kluci se do toho zrovna dostávají. Mám pocit, že Tobiáš Řehoř nebo Adam Provazník jsou vidět. Nějakým způsobem to pokračuje, i když už k tomu nemám bohužel tolik informací jako dříve. Tihle kluci už jsou o něco dál od nás. Ale vím, že tady pořád nějak funguje a je to dobře, protože volejbal máme v Letovicích všichni rádi.
Co doporučíte začínajícím volejbalistům z regionu? Čím je můžete inspirovat?
Hlavní milník je vydržet. Dostat se na nějakou úroveň a spokojit se s tím nestačí. Občas je nutné si něco odepřít a jinde si zase přidat, jestli si za tím stojím. Ale jestli chce být někdo profesionálním sportovcem, tak bych mu to jen doporučil, protože takový život je krásný. Sice náročný, občas máte víc starostí než radostí, ale život sportovců je prostě pěkný a mohu to jen doporučit, jestli se tady někdo chystá stát se profesionálem.(Luke)