Honza Odehnal – cestovatel, dobrodruh, horolezec, motorkář, cyklista, průvodce turistů ......

Plnit si své klukovské sny se před lety rozhodl Honza Odehnal – cestovatel, dobrodruh, horolezec, motorkář, cyklista, průvodce turistů, provozovatel netradiční cestovní kanceláře Rajbas, který své aktivity provozuje často ve velmi náročných podmínkách a rád si klade vysoké cíle. V jeho rodných Boskovicích jej příliš často nepotkáte, se svou rodinou žije v Lelekovicích, ale možná spíše byste na něj mohli narazit někde na zasněžených vrcholcích Himalájí, či ho spatřit na kole, jak se projíždí po Islandu anebo jak na motorce projíždí Indií. Anebo také někde úplně jinde, protože Honzova toulavá krev a touha po poznávání jej přivedla s výjimkou Antarktidy již do všech světadílů. A cestovatelských plánů má před sebou ještě mnoho.
Honzo, co Tě vlastně přivedlo k tak dobrodružnému způsobu života?
Tak především od dětství mám velmi silný vztah k přírodě. Začalo to společným rybařením s otcem, pak jsem jezdil na nejrůznější tábory a výpravy, které i v době totalitního režimu byly vedeny v tradičním skautském duchu. K práci profesionálního průvodce turistů jsem se dostal jako zaměstnanec známé cestovní kanceláře Kudrna Brno v 90. letech, kde jsem se toho skutečně dost naučil. Ovšem zájem turistů byl v této době takřka výhradně orientován směrem na západ, kdežto mě už tenkrát lákalo něco jiného. Jako atraktivní, přírodními krásami oplývající a ne příliš vzdálenou destinaci jsem se snažil do širšího turistického povědomí dostat Kavkaz, což můj tehdejší zaměstnavatel považoval za příliš riskantní počin. A tak jsem se na Kavkaz vypravil sám a přes nejrůznější počáteční problémy, kdy spolehlivě fungovala proslulá ruská byrokracie včetně pověstné korupce jsem zde při výstupu na Elbrus prožil úžasné pocity a na Kavkaz se opakovaně rád vracím.
Kavkazem vše začalo, jaké bylo pokračování?
Koncem 90. let jsem se rozhodl se svou přítelkyní pro pětiměsíční pobyt na Novém Zélandu, cestovali jsme pěšky nebo na kolech, vydělávali jsme si sezónním sběrem ovoce, zdokonalili jsme se v angličtině. No a po návratu postupně přibývaly další výpravy. Každou zemi vždy nejdříve navštívím sám, abych se s vybranou lokalitou důkladně seznámil a své zkušenosti pak předávám dál. Cestování outdoorového typu má svá specifika a člověk na ně musí být dobře připraven.
Honzo, co Tě při Tvých cestách nejvíce zaujalo a co považuješ za své největší cestovatelské úspěchy?
Odjakživa mě fascinuje příroda a při jejím poznávání mě lákají i všechny překážky a nástrahy, které je zapotřebí překonávat. Samozřejmě mě zajímá život lidí, skutečně úžasné je poznávat třeba Nepál, Indii, Tibet, kde se ocitnete v úplně jiném světě plném rozmanitých kultur, zvyků, náboženství. Ale také se na mnoha místech setkáte s pravou chudobou, což mne přivádí k určité pokoře, neboť si uvědomím, že možná 80% obyvatel naší planety žije hůře než my. Silný zážitek z poslední doby byl pro mne běh na běžkách na nejvyšší vrchol Finska Halti, což je 300 km nad severním polárním kruhem, kdy má člověk možnost spatřit úžasný přírodní úkaz, proslulou polární záři. Největší sportovní výkon, kterého si fakt vážím, tak to byl výstup na Chan Tengri (výška 7.010 m) v Kirgistanu, pak sólo cesta na kole vnitrozemím Islandu, za svůj nejlepší trek pak považuji třiadvacetidenní pochod v Nepálu z tropických nížin až přes sedla 6.200 m. kolem Makalu a Mt.Everestu.
Tvoje cestování se občas neobejde občas bez dramatických situací, máš nějaké zážitky, na které nevzpomínáš právě rád?
Rizika hrozí vpodstatě kdekoliv, ale já osobně se cítím bezpečněji při jízdě na motorce v přelidněném Dilí s 12 miliony obyvatel než při jízdě autem z Brna do Prahy. Ale mám za sebou i skutečně dramatické chvíle, nejhorší vzpomínka je na smrt kamaráda a jeho kremaci na břehu řeky v podhůří Himalájí, na Ťan Šanu jsem byl nepřímým účastníkem tragické smrti 11 lidí, které zabila lavina, nepříjemný zážitek potkal naši výpravu na Kavkaze v roce 2000, kdy vlivem silných dešťů došlo k sesuvu půdy, který zničil jediný most, přes který se dalo odjet naším autobusem, náhradní ruský autobus pak odmítli na své území pustit Poláci, složitě se pak zajišťoval další, tentokráte již český autobus, ale tehdy vše dobře dopadlo. Jinak s sebou máme vždy základní zdravotnické vybavení, mně osobně se naštěstí kromě zlomeného malíčku na ruce nikdy nic nestalo.
Obraťme list, vzpomeň si na něco veselejšího.
Samozřejmě pokud necestuji sám a mám na starosti jako průvodce skupinu lidí, nikdy nevím,co mohu očekávat. Většinou jsou to opravdu skuteční outdooroví nadšenci, pro které je poznávání a mnohdy překonávání vlastních sil tou hlavní prioritou, ovšem najdou se i tací, kteří si naše výpravy představují jak velkou, zhusta alkoholem podpořenou legraci. Tak například jedna rozhodně ne střízlivá partička příznivců Sparty se v Sevastopolu koupala bez plavek na hlavním nábřeží, následně se pak ve stejném úboru fotili na památníku hrdinné obrany Sevastopolu za Krymské a 2. světové války, odměnou jim byla noc strávená ve vězení a vypovězení z Ukrajiny. Další naši výtečníci se předvedli na Novém Zélandu, kde slavili Silvestra a rovněž podpořeni alkoholem se rozhodli pro noční jízdu vypůjčeným autem po pláži. Bohužel zapadli do písku a příliv totálně zaplavil a zničil zapůjčené auto v hodnotě 700.000,- Kč. No, těm zúčastněným asi tenkrát do smíchu zrovna nebylo.
Honzo, padla zde slova outdoor a rajbas, můžeš nám, laikům, vysvětlit, co tyto termíny znamenají?
Outdoor jednoduše řečeno znamená sportovní aktivity v přírodě, může to být pěší turistika, cykloturistika, horolezectví a podobně. Rajbasování je specifický termín pro horolezce, kteří slézají pískovcové skály.
Vím, že každoročně se v Blansku koná festival Rajbas Outdoor Kotlík, můžeš nám k této akci něco říci?
Je to už tradiční akce, vloni se uskutečnil 11. ročník, probíhá vždy třetí víkend v listopadu a hlavním iniciátorem je blanenský cestovatel Milan Daněk. Festival obsahuje řadu seminářů, odborných přednášek, projekcí. Účastníci se mohou aktivně podílet na festivalovém dění, to je například běh se zátěží nebo návštěva běžně nepřístupných míst v Moravském krasu.
Pro všechny zájemce o outdoorovou tématiku je v rámci cestovatelských čtvrtků, které pořádají KZMB Boskovice připravena akce Ozvěny festivalu Rajbas Outdoor Kotlík, která se uskuteční 28. ledna 2010 v 18.h. v kině Panorama. Kromě několika filmových projekcí bude součástí programu i mé vystoupení, které jsem nazval S kytarou napříč Himalájem, kdy se s návštěvníky podělím o své zážitky z putování v Nepálu, o kterém už padla zmínka.
Honzo děkuji Ti za rozhovor, přeji Ti hodně krásných outdoorových výprav a hlavně vždy šťastné návraty domů. Helena Janíková