Rodičovská odpovědnost a její výkon v sobě zahrnuje mimo jiné také zastupování dítěte rodiči, jelikož rodiče mají povinnost a právo dítě zastupovat při právních jednáních, ke kterým není dítě právně způsobilé. Zastupování nezletilého dítěte rodiči je tedy jedna ze základních součástí rodičovské odpovědnosti.
Toto právo a současně i povinnost rodičů zastupovat nezletilé dítě při právních jednáních vyplývá zejména z nutnosti chránit nezletilé dítě, které ještě není schopno vzhledem k věku, nedostatečnému vzdělání a schopnosti chápat a posoudit okolnosti, souvislosti a důsledky svého jednání, před případnými nežádoucími a dítě poškozujícími dopady jednání nezletilého dítěte. Zákon předpokládá, že právě rodiče, jakožto osoby pro nezletilé dítě nejbližší, jsou nejlépe seznámeni s potřebami nezletilého dítěte, s tím, co je v jeho zájmu, v jeho prospěch, a jsou tedy vhodnými osobami pro zastupování nezletilého dítěte, jelikož budou jednat v co nejlepším zájmu nezletilého dítěte.
Může však nastat situace, kdy se rodiče v záležitosti, v níž má být nezletilé dítě rodiči zastoupeno, dostanou do střetu zájmů se zájmem nezletilého dítěte, nebo se může jednat i o střet zájmů mezi dětmi týchž rodičů. Často se tak stává např. v dědických řízeních. V takovém případě je nezletilému dítěti ustanoven soudem opatrovník, který nezletilé dítě zastupuje v daném konkrétním případě.
Pokud ani jeden z rodičů nebyl omezen nebo zbaven rodičovské odpovědnosti, zastupují nezletilé dítě oba rodiče společně, a není rozhodující, zda je dítě svěřeno do péče jen jednoho z rodičů (po rozvodu manželství rodičů nebo ukončení společného soužití rodičů). Jednat za nezletilé dítě však může každý z rodičů samostatně, a v takovém případě se předpokládá, že samostatně jednající rodič jedná se souhlasem druhého rodiče. Pokud však vyjde najevo, že samostatně jednající rodič jednal a zastupoval nezletilé dítě bez souhlasu druhého rodiče a je tu dána i názorová neshoda rodičů, tedy zda mělo být právní jednání za nezletilé dítě učiněno či nikoliv, nebo s jakým obsahem, potom je nezbytné za účelem ochrany právní jistoty nezletilého dítěte, aby v této otázce rozhodl soud, přičemž návrh k soudu může podat kterýkoliv z rodičů.
Také se může stát, že se rodiče nedohodnou na tom, který z nich nezletilé dítě při právním jednání zastoupí, v takovém případě opět rozhodne soud, který určí, kterým z rodičů bude nezletilé dítě při konkrétním právním jednání zastoupeno.
Pokud za nezletilé dítě učinil právní jednání otec jako zákonný zástupce nezletilého dítěte, jehož otcovství bylo později pravomocným rozhodnutím soudu popřeno, takové právní jednání je popřením otcovství nedotčeno. V tomto případě zákon chrání právní jistotu nejenom nezletilého dítěte, ale i dalších osob, vůči nimž otec jako zákonný zástupce nezletilého dítěte právní jednání za nezletilé dítě učinil v době, kdy byl nositelem rodičovské odpovědnosti, a takové právní jednání je i po právní moci rozsudku o popření otcovství nadále platné a účinné.
Mgr. Jana Jurdičová Paroulková
advokátka