Blansko * Přestože poslední roky je Jiří Vorlický ve fotbalovém prostředí znám hlavně jako trenér, ještě donedávna pokračoval také v hráčské kariéře. Tu ale nyní, v šestačtyřiceti letech, definitivně uzavřel. A to tak, že stylově. Jako hrající trenér nastoupil na závěrečnou půlhodinu třetiligového utkání svého Blanska v domácím zápase proti Znojmu.
Ještě před začátkem zápasu mu blanenský oddíl uspořádal ceremoniál i za účasti obou synů. „Chtěl jsem hráčskou roli ukončit hlavně sám v sobě a netoužil jsem po tom, aby to bylo oficiálně. Byl jsem překvapen, protože jsem nevěděl, že to proběhne. Ale nakonec musím říct, že mi to radost udělalo,“ řekl po zápase Vorlický, který odehrál závěrečnou půlhodinu. „Hráli jsme v deseti. Kluci to za mě směrem dozadu výborně odjezdili,“ poděkoval. Za sebou má Vorlický skutečně bohatou hráčskou kariéru. „Vzpomínám úplně na každé angažmá. Hrál jsem výkonnostní, vrcholový i vyloženě zájmový fotbal. Z každého si odnáším jen ty nejlepší zážitky a hlavně zkušenosti projít fotbalem úplně ve všech patrech. Hrál jsem čtvrtou třídu a krátce i první ligu. Jsou to krásné vzpomínky.“
Kariéru Jiřího Vorlického, podobně jako nyní i syna Lukáše hrajícího za italskou Atalantu, provázely výrazné zdravotní komplikace. Přesto dal dohromady parádní sbírku. První ligu ochutnal v Drnovicích, profesionální soutěže hrál také za Kuřim, Dolní Kounice, Poštornou, Brno, Most nebo Jihlavu. Kariéru začínal v Minervě Boskovice, okresní diváky bavil také jako hráč Blanska, Olešnice, Skalice nad Svitavou, Vilémovic, Kunštátu nebo Bořitova. Spolu s tím navíc úspěšně působil jako trenér, ať už na klubové úrovni či u mládežnické reprezentace.(Luke)