Boskovice * Jen těžko budete v Boskovicích hledat stavbu důležitější, než je místní nemocnice. A ta si v letošním roce připomíná významné jubileum, 65 let od zahájení svého provozu. A společně s městem, které je jejím majitelem, si výročí připomněla jak kulturním programem před radnicí, na kterém vystoupila řada známých osobností, tak i společným setkáním pro bývalé zaměstnance.
Slavnostní otevření Nemocnice Boskovice se uskutečnilo 26. října 1958, místní si ji však museli náročně vybojovat. Od doby, kdy tehdejší okresní zastupitelstvo schválilo založení fondu pro stavbu, uběhlo do jejího skutečného zahájení dlouhých třicet let. Samotná stavba začala v březnu 1954. Dnes má nemocnice sedm lůžkových oddělení, síť odborných ambulancí, lékařskou pohotovost a kapacitu 272 lůžek. Ta jsou součástí lůžkových oddělení ortopedie, interny, chirurgie, gynekologie, dětského, dlouhodobé intenzivní ošetřovatelské a následné lůžkové péče nebo multioborové intenzivní a resuscitační péče. „Velkou výhodou je, že se pacient dostane kamkoliv suchou nohou a nemusí přejíždět do jiné budovy. To je příjemné,“ poukázal nový jednatel Miloslav Kavka, který působí v Boskovicích teprve od června. „Nemocnici jsem si pořádně prošel a již pracujeme na drobných opravách, které ji zkrášlí zevnitř, ale budou viditelná i navenek,“ dodal.
K významnému jubileu uspořádala nemocnice nejen kulturní program pro veřejnost, ale také setkání bývalých zaměstnanců. A někteří z nich měli k Boskovicím blíže, než by se na první pohled mohlo zdát. „Polovina mé rodiny ze strany matky pochází z Boskovic. Takže když přišla možnost pracovat zde jako jednatel, mělo to pro mě i takový emotivní náboj,“ vzpomíná například bývalý jednatel Miloš Janeček, který vedl nemocnici mezi lety 2015 a 2019. „Člověku se vybaví spousta věcí, hlavně těch pozitivních. Podařilo se nám vybudovat nové ARO pod vedením primáře Zemánka. Podařily se různé workshopy a také jeden ročník lékařské konference, která pak mým odchodem skončila, což je možná škoda,“ říká. „Jako lékař oboru ortopedie a traumatologie jsem se hodně směřoval na toto zaměření. Zaváděl jsem nové postupy a metody, podařilo se dovybavit sál. S paní primářkou Dvořáčkovou se nám podařilo odvést velký kus práce na rehabilitaci.“
Za dlouhých 65 let ale s boskovickou nemocnicí spojili svůj život mnozí. A někteří dokonce ještě před jejím otevřením. „Promovala jsem v roce 1964 a od té doby pracovala stále v Boskovicích. Ale už jako studentka gymnázia jsem chodila o prázdninách na brigádu pomáhat se stavbou,“ vzpomínala na setkání třeba dlouholetá primářka dětského oddělení Zdeňka Čejková. „Byla jsem v nemocnici dvacet pět let, jsem s ní svázaná. Tehdy měla velký rajón, protože ještě nebyla další v Blansku. Měli jsme výborný kolektiv, všichni jsme se znali a pomáhali si. To se dnes trochu změnilo. Na dětském u nás leželo 102 dětí od novorozenců do devatenácti let. A nás bylo jen pět. Ale dnes více léčí pediatři v terénu, protože se uvolnilo více léků. Medicína šla hodně dopředu,“ porovnala.
Sama přitom přiznává, že pediatrie byla to jediné, co nechtěla dělat. „Pečovala jsem o dvě mladší sestry a měla dětí dost. Byla jsem na interně, chirurgii, moc mě to bavilo na ortopedii, ale pak mě poslali na dětské. Tři dny jsem plakala, ale už jsem tam zůstala. Krásné je, že mnohokrát potkávám matky, které říkají, že jsem jim zachránila dítě. V noci, v šusťákovce. Nikdo jiný neměl čas, bylo to zadarmo, ale měla jsem to ráda. Pracovní život mě moc bavil a mám čisté svědomí, že mi nic neuteklo. Kdo nechce brát lékařství jako poslání, ale jako výdělek peněz, tak ať na medicínu ani nechodí,“ říká.
Právě nedostatek zdravotníků však dnes trápí české zdravotnictví, Boskovice nevyjímaje. „Musí to být systémová chyba. Někteří lékaři po vystudování jdou mimo obor nebo do zahraničí, spousta profesí zakládá vlastní ambulance. My dnes hledáme hlavně lékaře na doplnění stavu. Máme kvalitní týmy, ale lékaři si potřebují také odpočinout, prostřídat se. Mladí lékaři k nám chodí, ale potřebujeme i ty atestované. Ti se ovšem hledají hůř. Pokud se lékař chce věnovat například výzkumu, jsou pro něho pochopitelně vhodnější fakultní zařízení. Ale pokud chce léčit, dáme mu možnost se rozvíjet,“ říká Miloslav Kavka, který by rád rozvíjel veřejné povědomí o nemocnici.
„Chceme, aby lidé věděli, že nemocnice je tu pro ně. Že se snažíme dělat věci, jak nejlépe umíme a když k nám přijdou, ať už jako hospitalizovaní přes ambulanci nebo je přiveze sanitka, budou od nás odcházet vyléčeni. A když se k nám vrátí, tak spíše na preventivní prohlídku nebo jako návštěva,“ věří. A k tomu by měla směřovat i samotná prezentace nemocnice. „Máme vlastní web a facebook, ale obojí si žije vlastním životem. Chceme se více věnovat marketingu. Prvně získáme informace a poté chceme obě oblasti propojit. Možná k tomu přidáme i Linkedin. Spolupracujeme již s městským webem, například u akcí naší lékárny. Aby občané věděli, že u nás seženou rovnou i ty léky, které jim jiné lékárny jen objednají. Na tom si zakládáme.“
Nemocnice Boskovice slouží městu i celému regionu krásných 65 let. Důležité však je, co ji čeká do budoucna. „Dokud je nemocnice v městských rukách, budeme ji podporovat a dále modernizovat. Již máme například vydáno stavební povolení na vybudování urgentního příjmu, a jakmile budou vypsány dotační tituly, budeme o ně usilovat. S tím je spojené také zajištění potřebného vybavení a personálu. A zároveň je to asi ta největší věc, kterou pro další roky v nemocnici chystáme. Samozřejmě jsou ale i další záležitosti. Potřebujeme zrekonstruovat část mikrobiologie, výhledově chceme modernizovat oddělení šestinedělí, ale zaměříme se i na jednotlivá oddělení nebo vhodnější orientační systém,“ vyjmenovala starostka města Jana Syrovátková, která po odchodu jednatele Dana Štěpánského letos několik týdnů zastoupila i pozici jednatelky nemocnice. „Musím říct, že člověk cítí velkou míru zodpovědnosti. Je to úplně něco jiného než řešit například městské investice. Na druhou stranu, nemocnice je kolos, který má nastavené jasné procesy. A já byla v této roli jen krátce, takže jsem žádné převratné změny řešit nemusela.“
Oslavu fungování zdravotnického zařízení si užili jak bývalí či současní zaměstnanci, tak i veřejnost, která mohla na náměstí poslouchat vystoupení baviče Petra Martináka či koncerty Marcela Zmožka, Martina France, Marcely Březinové nebo zpěvačky Tanjy s kapelou. „My boskováci bereme nemocnici jako automatickou a nadáváme na všemožné drobnosti. Nezachutná nám jídlo, dlouho čekáme. Ale ono to není samozřejmé a je velké štěstí, že máme nemocnici v takovém stavu a hlavně komplexní. Od porodnice po chirurgii. Navíc s novou přístrojovou technikou. Pro nás všechny je to obrovská hodnota, kterou si ale člověk skutečně uvědomí, až když potřebuje pomoc,“ říká starostka. A přestože ne všichni zaměstnanci nemocnice se mohli programu přímo účastnit, patří všeobecné poděkování právě jim. „To rozhodně, patří jim velký dík. Jak těm dřívějším, tak těm, kteří v nemocnici pracují dnes. Žijí pro ni, je to jejich druhý domov, rodina. Každý, kdo tu nějakou chvíli pracoval, nemocnici něco dal. Všichni mají zásluhu na tom, kam se nemocnice vypracovala, a že nám slouží,“ doplnil Miloslav Kavka na závěr.(Luke)