Psaní z cesty – Italské povyražení * díl 2

Autor článku: Dopisovatel, pro číslo 24/2008, vloženo dne 17.09.2008

[Stálý odkaz na článek]

Pak jsem se dlouze coural Vídní, například po Kärtnerstrasse fungující podobně jako třeba ulice Na Příkopech v Praze: široké centrální korzo.
Když mě to přestalo bavit, podnikl jsem zacílenou túru k muzeu pana Hundertwassera, člověka, kterej prohlásil, že rovná čára je bezbožná a jal se tento program aplikovat na architekturu. Racionalita funkcionalismu prej produkuje sterilní nudu nekonečně bílých zdí, pojďme je tedy oživit nějakou tou pestrobarevnou pokřiveninou. Na praktické dopady této teorie jsem čistě náhodou narazil už ráno, při přesedání na stanici metra Spittelau, kde mě do očí praštila ohromná teplárna s mozaikami kolem oken. Co je tohle jenom za bláznivinu? A tak jsem hned nepřestoupil, nýbrž vyšel ven, obcházel tu prapodivnost a kroutil hlavou. U normální továrny bych tak dozajista nečinil.
Každopádně jsem s Vídní skoncoval. Do jisté míry za to může právě architektura. Tedy onen přepísknutý klasicismus, ke směšnosti dovedená megalomanská prezentace habsburské říše, na níž jsem všude narážel, až jsem si ji s Vídní spojil víc než s operou, kávou, valčíky, sacherdorty nebo čímkoliv jiným. Mimochodem, co se mocnářství týká, zaujalo mě, že tu maj muzeum klobouků císaře Franze Josefa. Předpokládám, že na to padla právě jedna z těch velikášskejch budov se spoustou stereotypních vlysů na omítce a pseudořeckejma titánama před vchodem.
Na druhou stranu se mi líbily zdejší tramvaje. Jakoby historický s dřevěnejma lavicema, ale plným pohodlím, červenobílý, úzký a zaoblený, trochu připomínaly takový ty starý žehličky, co se musely nahřívat na kamnech.
No nic. Průvodčí nedorazil - o trapas míň. Taky už sedím v parku, kam jsem se v mezidobí tohoto psaní přesunul. Když jsem vystupoval, zrovna na nádraží ohlašovali příjezd vlaku pokračujícího do Záhřebu. „Co kdybych si přestoupil?“ napadlo mě. Pak jsem ale uznal, že to už bych chtěl za 1,5 Euro trošku moc. Zejtra se jde na stop..
Cestou necestou – den druhý ve Vídni
Když mě to přestalo bavit, podnikl jsem cílenou túru k muzeu pana Hundertwassera, člověka, kterej prohlásil, že rovná čára je bezbožná a jal se tento program aplikovat na architekturu. Racionalita funkcionalismu prej produkuje sterilní nudu nekonečně bílých zdí, pojďme je tedy oživit nějakou tou pestrobarevnou pokřiveninou. Na praktické dopady této teorie jsem čistě náhodou narazil už ráno, při přesedání na stanici metra Spittelau, kde mě do očí praštila ohromná teplárna s mozaikami kolem oken. Co je tohle jenom za bláznivinu? A tak jsem hned nepřestoupil, nýbrž vyšel ven, obcházel tu prapodivnost a kroutil hlavou. U normální továrny bych tak dozajista nečinil. Každopádně jsem s Vídní skoncoval. Do jisté míry za to může právě architektura. Tedy onen přepísknutý klasicismus, ke směšnosti dovedená megalomanská prezentace habsburské říše, na níž jsem všude narážel, až jsem si ji s Vídní spojil víc než s operou, kávou, valčíky, sacherdorty nebo čímkoliv jiným. Mimochodem, co se mocnářství týká, zaujalo mě, že tu maj muzeum klobouků císaře Franze Josefa. Předpokládám, že na to padla právě jedna z těch velikášskejch budov se spoustou stereotypních vlysů na omítce a pseudořeckejma titánama před vchodem.
Na druhou stranu se mi líbily zdejší tramvaje. Jakoby historický s dřevěnejma lavicema, ale plným pohodlím, červenobílý, úzký a zaoblený, trochu připomínaly takový ty starý žehličky, co se musely nahřívat na kamnech.
No nic. Průvodčí nedorazil - o trapas míň. Taky už sedím v parku, kam jsem se v mezidobí tohoto psaní přesunul. Když jsem vystupoval, zrovna na nádraží ohlašovali příjezd vlaku pokračujícího do Záhřebu. „Co kdybych si přestoupil?“ napadlo mě. Pak jsem ale uznal, že to už bych chtěl za 1,5 Euro trošku moc. Zejtra se jde na stop.
Cestou necestou – den třetí v Grazu
Orloj na hlavním náměstí Štýrského Hradce odbíjí pět hodin. Ten zvuk ovšem zaniká v pleskotu kapek. Lidi přestali chodit a jen se schovávaj´. Pořádná průtrž mračen. Dlažba zbělala. Právě teď se kolem promenádujou dvě miss mokré úplně všecko. Exkluzivní pohled na vystavující se šestnáctiletá dívčí těla. Není tu chlapa, co by na to nečuměl. A ony to dobře vědí. I exhibicionismus může bejt někdy docela milej.
Dneska, když jsem si to šinul na stop, tak jsem zahlíd´ neuvěřitelnou ceduli. „Blumen selberpflücken,“ psalo se na ní. Vlastnoruční trhání kytek. Stála zapíchnuta u políčka s mečíky. Vedle pak červená kasička a ceník; jeden mečík 70 centů, 3 za 2,1 euro za 7 euro 10 kytek a jedenáctá zdarma. Kromě paní, která s čerstvě natrhanou kyticí v náručí právě hledala drobný, tu nebyla ani noha. Neuvěřitelná věc. Kdyby něco podobnýho zkusili zavíst u nás, ráno by to zdupané pole nikdo nepoznal. Jedinej zbylej mečík by se válel kdesi v příkopě a z kasičky by trčel zaseknutej starej knoflík.Podle všeho jsou Rakušané národem natolik slušným, až to hraničí s naivitou. S naivitou, které se musím obdivovat. Snad je tomu tak proto, že hodně čtou. Nikde jinde jsem totiž po venku neviděl tolik posedávajících čtenářů, jako právě v Rakousku.
Na dálnici A2 směrem sem jsem se skoro styděl zvednout ruku; řidiči by mě totiž mohli považovat za naprostýho šílence, kterej je láká, aby spáchali sebevraždu. A to po právu. Takovej nátřesk na silnici jsem ještě nezažil. V každém směru čtyři narvaný pruhy, včetně toho přivaděče, u jehož svodidel jsem se krčil. Zastavil mi chlapík, na první pohled správnej satan. Mohlo to s ním být moc zajímavý, bohužel po deseti kilometrech odbočoval mimo můj směr. Aspoň tam už svištělo o něco míň aut. Pak dvě ženský. Vychrtlá, hippiesácká a moc milá mamka, s blonďatou, hezky rostlou dcerkou tak kolem dvaceti. Příjemná společnost. Snažil jsem se je bavit a usmíval se především na tu mladší z nich, a tak se otáčely, aby postřehly mou rozmáchlou znakovou řeč, kterou jsem ilustroval německy řečené. Vydrželo nám to přes padesát kilometrů, pak už zavládlo ticho.
V Grazu jsem se stihl vyšplhat až k místní dominantě, hradu s věží, vlastně spíš věži - teď už bez hradu. Za odměnu se mi dostalo výhledu na červený příboj střech, řeku Mur a v oparu zatím na kozí vrchy kolem. Tak. Konečně dopršelo. Lidi už zase přecházej sem a tam, a mně to nedá, abych se k nim nepřidal. Je třeba se odsud nějak vymotat.

Martin Zaoral


Podobné články:
Z Boskovic až nakonec světa … díl 3. poslední - ze dne 09.12.2010 (1)
Psaní z cesty – Italské povyražení - díl 8 - ze dne 23.12.2008 (1)
Psaní z cesty - Italské povyražení díl 6 - ze dne 13.11.2008 (1)
Psaní z cesty - Italské povyražení - díl 5 - ze dne 31.10.2008 (1)
Psaní z cesty - Italské povyražení díl 4 - ze dne 17.10.2008 (1)
Psaní z cesty – Italské povyražení - ze dne 04.09.2008 (1)

Všechny články z tohoto čísla (24/2008):

Rubrika: Zpravodajství
Aktuální provozní doba lázní Boskovice od 15. 9. do 24. 9. 2008
Alps přislíbil kompenzaci za objížďku
Boskovičtí podnikatelé uspěli v krajské soutěži
Cvičný požár prověřil souhru složek záchranného systému
Další zámecké křídlo září novotou
Hrnčířský jarmark v Kunštátě
Investiční akce brzdí úřady
Jak vyzrát na zebru
Ke zlepšení životního prostředí přispěje rekonstrukce čističky
Kvetoucí balkony se dočkají ocenění
Město investuje do nových komunikací
Městská policie vyinkasovala půl milionu na pokutách
Mladkov a Vinohrádky se dočkají kanalizace
Moravský kras získá luxusní hotelový komplex
Motorkáři testovali své znalosti a um
Novinářka Jana Lorencová
Park dostane novou tvář
Pod boskovickým hradem sportovali judaisté
Policisté využívají terénní motorky
Prioritou Svitávky je zlepšení životního prostředí
Sídliště dostane novou tvář
Soutěž Rozkvetlé Letovice má své vítěze
Státní svátek oslaví Opatovičtí s dětmi
Stavební rarita slaví stovku
Stopy Pátera Ševčíka znovu prošlápli turisté
Úprava okolí zámku se odkládá
Upravené jízdní řády budou vyvěšeny na autobusových zastávkách
Uzavírka mostu v Halasově ulici
Válečného pilota připomene pamětní deska
Ve sportovní hale se inovuje
Viewegh nechce být hercem ani politikem, zůstane raději u psaní a vrací se k povídkám
Vzpomínka
Zubní pohotovost v Regionu od 20. 9. do 19. 10. 2008

Rubrika: Kultura
Babí léto velebí jiřinky
Boskovický zámek se hemžil caparty

Rubrika: Sport
Aikidisté vychovají další zájemce o sebeobranu
Boskovice zdolaly i Líšeň
Drnovice odjely s debaklem
Hasičské závody ovládl výběr Bačova
Moravský kras pokoří rychlé nohy běžců
Nejdříve penalta, pak tři body
Nepodařené červnové Brno
O turnaj nebyl zájem
Rájec stále tápe
V Třebíči neuspěli
Výsledky fotbalových soutěží OFS Blansko – 6. kolo, 13. – 14. 9. 2008

Rubrika: Představujeme
Experience: OTEVÍRÁ DESÍTKY NOVÝCH JAZYKOVÝCH KURZŮ V CENTRU BOSKOVIC!

Rubrika: Černá kronika
Policie bilancuje půlrok
Policie INFORMUJE

Rubrika: Napsali nám
Členové ZO ČZS Boskovice v Rakousku
Novinky v MŠ Suchý
Ortopedické matrace zaručeně (NE) fungují?
OTCOVÉ A DĚTI
Psaní z cesty – Italské povyražení * díl 2
Rozloučení s Mons. Aloisem Krchňákem
Známky jako důvod války