Boskovice * Nebál se veřejně vystoupit proti praktikám Romana Berbra a jeho vedení fotbalu a tak byl spolu s dalšími nepohodlnými pracovníky z fotbalového svazu před dvěma lety odvolán. Jiří Vorlický, který působil u reprezentační patnáctky i regionálních akademií, patří k dlouhodobým kritikům poměrů v českém fotbale. Nyní individuálně pomáhá klubům i projektům mimo fotbalové prostředí a sleduje, jak se v probíhajících volbách lidé na jednotlivých svazech mění. Zatčení Romana Berbra a jeho konec ve fotbale dávají naději lepším zítřkům.
Jak sleduješ změny v českém fotbale? A neplánuješ návrat do dřívějších pozic?
Kdy se do fotbalu vrátím, to se nedá nyní přesně říct. Ale dokud jsou v něm staré struktury, kvůli kterým jsem musel skončit, tak do té doby se tam vrátit nemohu. V současné době pracuji externě pro fotbalové kluby formou koncepcí, monitoringu nebo poradenství. Zároveň individuálně spolupracuji na soukromých projektech fotbalových i nefotbalových. Některé projekty jsou spjaté například s oddílem Žijeme hrou.
Nechybí ti klasické trénování?
V rámci projektů zajišťuji také individuální a skupinové tréninky, včetně konzultací. Takže pořád jsem s trénováním v kontaktu, jen nekoučuji zápasy. Ale to mi, přiznám se, zase tolik nechybí.
Ve fotbale to snad vypadá na lepší časy. Roman Berbr skončil na čas ve vězení a probíhající volby přináší řadu změn.
I díky tomu, že jsem součástí projektu F-evoluce, která se snaží o zlepšení prostředí ve fotbale, a ve volbách má mnoho úspěšných kandidátů, tak mám informace docela dobré. Fotbal se musí změnit od nejnižších struktur, okresů a krajů. To nebude otázkou jednoho volebního období. Ale je potěšující, že se zatím daří uspět spoustě nových kandidátů. Zlepšení prostředí je ale dlouhodobá cesta.
Opadá definitivně vliv Romana Berbra?
Abych to řekl správně, je to jako každý očistný proces. Staré struktury měly na fotbal u nás a to, co se dělo, velký vliv. Ten teď určitě ochabl a situaci se daří zlepšovat. Ale část tohoto vlivu je pořád, staré struktury se jen tak plně nezbavíme.
Ty jsi neuvažoval zapojit se třeba na Blanensku jako předseda?
Neuvažoval. Je pravda, že jsem v rámci F-evoluce objížděl kluby na okrese, pravidelně se s nimi scházel a měl jsem vyhodnotit v jakém stavu náš okres je, kam chtějí směřovat. Kandidovat do výkonného výboru nebo na jinou funkci jsem ale nechtěl. Cítím se spíše jako člověk užitečnější na poli sportovním.
Radost určitě musíš mít z výkonů syna Lukáše v italské Atalantě. Kdy přijde šance v prvním týmu?
Rozhodně mi dělá velkou radost. Po zranění a Covidu, kdy dva roky pořádně nehrál, se mu opravu daří. Dohání herní jistotu a hlavně kondici. Naštěstí díky dlouhodobé smlouvě má na to klid. Je třeba myslet také na to, že hraje v týmu, který hraje Ligu mistrů. Třeba ve srovnání s Českou republikou nemají dvě jedenáctky kvalitních hráčů, ale tři. Je jasné, že by jej fanoušci a přátelé již rádi viděli hrát za první tým. Před Lukášem je ale možná osm až třináct let kariéry a musí být připraven po všech stránkách. Fotbalově to je bez potíží, ale fyzicky musí dozrát. Záleží na biologickém věku, nikoliv kalendářním.(Luke)