Vzpomínky „životopis“ pamětníka Vladimíra Hrozného

Vladimír Hrozný
rozhovor 6.4.2010 v restauraci v Mokré Hoře zaznamenal Vít Pažourek

* 5.5.1923 ve Vladivostoku, celým jménem Vladimír Stěpanovič Hrozný
1939 - dokončil devítiletku v městě Ojrot-Tura (dnes Gorno-Altajsk)
1939 - pracoval jako řidič závozník pětitunového gruzoviku s produkty na trase do Mongolska
1940 - pilotní výcvik na dvouplošníku Po-2 v svazu ??????????
1941 léto - dobrovolný vstup do Rudé armády ihned po napadení SSSR
1941 podzim - dělostřelecké učiliště v Novosibirsku
1942 leden - odjezd na frontu z Novosibirsku
1942 zima - u pěší divize pod Leningradem střelcem z TK Maxim
1942 květen - vybrán k letectvu
1942 jaro - letecký výcvik u bojového útvaru na frontovém letišti
1942 léto - první bojový let na šturmoviku IL-2m3, povýšení do hodnosti mladšij lejtenant
1943 - při bojových letech na automobilní kolony, vlaky a letiště dvakrát lehce raněn flakem
1943 - nasazení v okolí města Smolensk
1944 jaro - na Ukrajině za nekázeň při nebojovém letu degradován do hodnosti staršij seržant
1944 léto - těžce raněn při náletu Štuk na jejich letiště, měsíc v komatu v nemocnici
1944 léto - při nástupu do tankového učiliště v městě Rybinsk v Jaroslavské oblasti odmítl stát se znovu důstojníkem a požádal o odvelení na frontu
1944 léto - v automobilním učilišti na periferii města Gorkij (dnes Nižnij Novgorod)
1944 konec léta - přímo v továrně v Gorkém převzali nové broněviky BA-64 a rovnou z továrny odjíždí vlakem na frontu do Besarábie
1944 začátek podzimu - přidělen k II. gardovému mechanizovanému sboru k plnění spojovacích a průzkumných úkolů pro štáb genpor. K.V. Sviridova, kde jako řidič broněviku působil až do konce války
1944 podzim - sbor postupuje dále po vlastní ose: Besarábie (dnes Moldávie), Rumunskem bez boje, těsně kolem hranic Bulharska do Jugoslávie
1944 listopad - v sestavě 3. ukrajinského frontu od jihu k obkličované Budapešti
1945 leden - v boji s německými jednotkami postupujícími od Balatonu
1945 únor - měsíční pobyt sboru v Budíně
1945 březen - boje u Gyoru (Ráb) a Bratislavy
1945 duben - zformování na severním nádraží Vídně a postup přes Břeclav do Kobylí
1945 květen - vyslán z Dolních Věstonic na průzkum situace v Praze
8.5.1945 v 24hod dorazil na konečnou tramvaje Praha - Žižkov a dále do Vysočan
9.5.1945 - odjíždí z Prahy - Kyjí na Příbramsko, kde je raněn a převezen do nemocnice v Berouně
1945 léto - jako 4x raněný je demobilizován a nemusí se sborem pokračovat na Dálný východ, v Československu se oženil a získal čs. státní občanství


1946 - odjíždí na návštěvu do SSSR, ale návrat přes repatriační středisko v Oděse je umožněn jen manželce až počátkem roku 1947
1947 - zadržen NKVD pro návštěvu velvyslanectví USA v Moskvě a odeslán na Ukrajinu, zde byl udán pohraniční stráži, tři měsíce vyšetřován a odsouzen trojkou na tři roky za pokus o přechod hranic; eskortujícího odzbrojil a utekl, hranice přešel díky pomoci volyňáků
1947 - v Bratislavě udán, zadržen tajnými NKVD a odvlečen do Lvova; odsouzen samosoudcem na 10+3 roky; ešalonem odeslán do tábora v republice Komi (severní Ural).
1953 - po smrti J.V.S. na základě amnestie stažen do lepšího tábora k Moskvě
1953 podzim - v Čopu repatriován do rukou SNB a přes středisko v Levoči odeslán s umístěnkou do Českého Brodu
Později zaměstnán v STS, rok v podzemí v OKD, v Opavě na melioracích.
Na stavbě dálnice D1 se znovu oženil. Má syna, dceru a dva vnuky.
Nyní žije v Brně.

Jednotka ve které Vladimír hrozný sloužil jako řidič:
II. gardový mechanizovaný sbor = 2nd Guards Mechanized Corps - formed Nov 1942 in Tambov region. Assigned in sequence to the Stalingrad, Southern, 4th, 3rd, and 2nd Ukrainian Fronts. 1945 took part in the Budapest, Bratislava-Brno, Prague, and Vienna operations. Became 2nd Guards Mechanised Division after the war, and then circa 1957 became 19th Guards Tank Division